Wikipedie

Lucie Svobodová

česká animátorka, fotografka a vysokoškolská pedagožka

Lucie Svobodová (* 30. března 1963) je česká výtvarnice působící v Praze. Vizuální umělkyně a průkopnice umění nových médií. Absolvovala pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Jde o zakládající členku pražského Institutu Intermédií, vyučuje grafickou tvorbu na ČVUT, Fakultě elektrotechnické.

Lucie Svobodová
Narození30. března 1963 (61 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povoláníintermediální umělkyně – animátorka – malířka – zpěvačka – básnířka – video umělec – vysokoškolský pedagog
Webová stránkaluciesvobodova.works
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Experimentuje s prostorem, pohybem, okamžikem a zpětnou vazbou ve spojení s výpočetní technikou a moderní technikou obecně. Řadu let se zabývá animací, tvorbou videoklipů a jiných druhů vizuálního umění.

Život

editovat

Po absolvování VŠUP v Praze, obor filmová a televizní grafika se zabývá elektronickými médii. Vytvořila řadu počítačových animací, několik krátkých filmů animovaných pomocí počítače a klasické malby. Dva roky pracovala na virtuální realitě ovládané mozkovými vlnami s tématem duálního vidění světa. S Michalem Gabrielem tvořila virtuální sochu, realizovala interaktivní projekce, dotykové obrazy i 3D prostorové grafiky. Vydala hudební CD s animacemi, kresbami a poezií. Cíleně směřuje od statických obrazů k obrazům prostorovým a pohyblivým, využívá interaktivní prvky k umocnění dojmu. Používá různé druhy elektronických médií, laser, 3D animační softwary, internet, virtuální realitu, umělou inteligenci, digitální záznam obrazu a zvuku a další aplikace, ale také programování a nově vyrobený hardware. Experimentuje s nejrůznějšími možnostmi – se zvukem, slovem, statickým obrazem nebo pohybem, prostorem, zpětnou vazbou, biofeedbackem a nejnovějšími technologiemi k vyjádření svého záměru. Od začátku své tvůrčí činnosti pracuje v obměnách se základním, ale rozsáhlým tématem. Hledá novou formu pro znázornění tradičních mýtů a archetypů. Vytváří novou realitu a objevuje nové vztahy známých věcí a principů. Vystavuje samostatně i skupinově. Publikovala své práce v řadě tiskovin, v katalozích a dalších médiích.[1]

Studium

editovat
  • 1977–1981 Střední uměleckoprůmyslová škola, obor malba, prof. Těšínský
  • 1982–1988 VŠUP, ateliér Filmová a televizní grafika, prof. Jágr
  • 1990 – odborná stáž – 3D animace, Unix a Wavefront, Vancouver, Kanada
  • 1993 – odborná stáž – 3D animace, Alias/Wavefront, Essen, Německo
  • 1994 – Wavefront Technologies training Course, Dynamation and Kinemation, Gent, Belgie

Pedagogické aktivity

editovat

Vybraná díla

editovat

Vystavuje skupinově i samostatně po celých Čechách a v zahraničí. Publikovala své práce v řadě tiskovin, v katalozích a dalších médiích, jako je TV, rozhlas nebo internet. Zúčastňuje se seminářů, přednášek, panelů, workshopů nebo soutěží (jako člen jury). Jako ohlas na její činnost vyšla řada recenzí, článků, rozhovorů a obsáhlá monografie.[3][1]

Obrázky (1989)

editovat

Jeden z prvních experimentálních videofilmů, ve kterém došlo k použití počítačové animace v tehdejším Československu. Obsahově minimalistický pohyblivý obraz lze zařadit do oblasti videoartu. Neustávající pohyb včetně chůze animované postavy je kombinovaný s přiznanou estetikou raného videa a prvotních počítačových pixelů.

 
Obrázky

Moře (1996)

editovat

Film byl vytvořen kombinací špičkové animační 3D techniky s klasickou malbou (hudba: David Koller). Nekonečný labyrint, tvořící architektonickou strukturu, se stává místem pro hledání. Během cesty tímto svébytným prostorem se objevují symbolické výjevy, které mají konkrétní význam ve své posloupnosti a v čase. Cílem je najít východisko a dostat se ven za všechny zdi a překážky.

Film reprezentoval Českou republiku na konferenci Siggraph 1996 v New Orleans. Statický obrázek z filmu byl v katalogu Les Editions de la Cité des Sciences et de l´Industrie – Guide du musée Explora v Paříži.

 
Moře

Aurobora (1998)

editovat

Hudební album (46 min). Základem alba byly básně a deníkové záznamy, které zhudebnil Bradley Stratton. Ve studiu pak celá hudební složka vznikala společně s Dušanem Lippertem. Kromě písní byl součástí i CD-ROM, který obsahoval texty, zvuky, videa a interaktivní hry. Album se umístilo na nejvyšších příčkách ve volbě čtenářů časopisu Rock & Pop – Velká sedma a dále objev, album a skladba roku. Také se umístilo v hitparádách Rádia 1. Hudba: Bradley Stratton, zpěv, texty, hudba: Lucie Svobodová, zvuk: Dušan Lippert, CD-ROM: Ivan Tatíček[4]

Náladová alternativní elektronická hudba se zajímavým hlasem a texty Svobodové byly příslibem do budoucna, bohužel zůstalo u jediného vydaného CD.

Pavel Mandys

 
Aurobora

Radiála (2001)

editovat

Soubor velkoformátových digitálních grafik, které vznikaly kombinací kreseb, maleb a algoritmů. Biomorfní tvary a struktury měly podle původního záměru tvořit jeden celek jako velký organismus. Zároveň je ale každá svébytným individuálním výstupem. Některé z těchto grafik jsou ve stálé sbírce grafiky NG v Praze a Galerie hlavního města Prahy.

 
Radiála

Maxwellova rovnice (2014)

editovat
„Plátno je virtuální pole a virtuální pole je plátno. Program sám o sobě netvoří – vizualizuje. Program není štětec, ten však do této souhry musí jednou rovněž vstoupit. Výsledky experimentování s technologiemi, jejichž účelem není extenze média, nýbrž jeho transgrese – a to z obou stran: překračují hranice dosud běžné definice umění a stejně tak i hranice hardwarových manuálů.“

Miroslav Petříček

 
Maxwellova rovnice
 
Maxwellova rovnice

Nejasný předmět touhy (2014)

editovat
„Nejasný předmět touhy je záměrným plýtváním tvůrčí energie a prostředků, jejíchž efektem nejspíše bude, že ani jeden ze jmenovaných typů diváků / aktérů nebude plně saturován. Teprve v této všeobecné nespokojenosti (ať se to zdá postavené na hlavu) se ovšem naplňuje autorčin cíl přenést recepci touhy a jejího předmětu z jejich konvencionálního ztotožnění s konkrétními reprezentacemi k debatě o hlubším pozadí touhy a jejích stereotypních projekcích.“

Jiří Ptáček

 
Nejasný předmět touhy

Socha bohyně Diany – Memento (2016)

editovat

Světelná a zvuková plastika Socha bohyně Diany byla inspirovaná původním bronzovým originálem Františka Rouse, který byl odcizen. Socha byla vytvořena ve spolupráci s Petrou Vlachynskou a osazena na stejné místo sto let po instalaci původní sochy. Svítící obrys se stal zhmotnělou vzpomínkou, ale současně instalace zaplnila prázdnotu místa dílem ryze současným a novým. Má připomínat pomíjivost všech věcí i vzpomínek a zároveň možnost jejich návratu v jiné podobě. Ztráta kulturní památky se tak proměnila díky uměleckému počinu v pozitivní situaci a znovu oživila komunitní místo.

Vidíš, tedy jsem (2022)

editovat

Vidíš, tedy jsem je videoinstalace s tematikou šíření informací a jejich degradace během sdílení. Každý další pokus o předání deformuje původní zprávu až do abstrahované podoby. Videoinstalace byla součástí výstavy Time Lapse v Galerii Kritků.[5]

 
Time Lapse-3N

Vybrané kolektivní a samostatné výstavy

editovat
  • 1989 Salon výtvarných umělců, Den Videa, Pražské výstaviště, Praha (katalog)
  • 1993 GALERIE RaDOST, Praha (katalog)
  • 1994 Galerie Nový Horizont, Praha
    Český obraz elektronický, Mánes, Praha (katalog)
    Český obraz elektronický, Národní technické muzeum, Praha
  • 1995 Video de Creation Tcheque Nimes, France
    Orbis Fictus, Valdštejnská jízdárna, Praha (katalog)
    Imagina – Festival International du film de Femmes, Francie
    Meridiens, France
  • 1996 Siggraph, U.S.A. (katalog)
    Hi-tech, Dům umění, Brno
  • 1997 Nová média, Liberec
    Umění ve veřejném prostoru, Veletržní palác, Praha (katalog)
  • 1998 Cyberculture and Technoscience, U knihomola, Praha
    Apollonia, Lanterne magique, Strasbourg, Francie (katalog)
  • 1999 FaVU – současná tvorba, Dům umění, Brno
  • 2000 Entermultimediale, Pražský hrad, Praha (katalog)
    Živly, / České muzeum výtvarného umění, Praha (katalog)
    Nová média-Cheb 2000, Galerie G4, Cheb
    Auropla.net 2000, webová stránka
  • 2001 Salon-Nová média, Městská galerie Polička
    Mezinárodní festival multimediálního umění, Dom, Moskva
  • 2002 Umělecké dílo ve veřejném prostoru, design hotel Andel's, Praha
  • 2003 Nová média-Cheb, městské divadlo, Cheb
  • 2005 Entermultimediale2, Žižkovská věž, Praha (katalog)
    Hiddenland, galerie Fotografic, Praha
  • 2006 Premiéra, galerie Havelka, Praha (monografie)
  • 2007 Display a matrice, kulturní centrum v Haifě, Izrael
    Voda, led, sklo, Galerie G4, Cheb
    Transgenesis: umělci v laboratořích, Akademie věd, Praha
  • 2008 Festival evropské kultury, Le Musée National des Beaux-Arts, Alžír
    Lucie Svobodová a Jan Vičar, Bio-graph, galerie Ars, Brno
    Nová média a digitální grafika, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
  • 2009 Grafika roku 2008, Clam-Gallasův palác, Praha
  • 2010 EXPO 2010, Šanghaj, Čína (Osvěžovač smyslů v samostatném modulu, hudba: Jan. P. Muchow)
  • 2010 Querspur, Videokunst  festival, 2010, Linz, Rakousko
  • 2013 Šedesát vteřin do minuty, Národní technická Knihovna, Praha
    Retrospektivní projekce v AVIT (Asociace videa a intermedií), Praha
    (Des)orientation Archivováno 18. 1. 2022 na Wayback Machine., výstava Magdaleny Jetelové, Muzeum umění Olomouc
  • 2014 Nejasný předmět touhy, Nau Gallery,[6] Praha
    Maxwellova rovnice, Veletržní palác, Národní galerie Praha (katalog)
  • 2015 ©copy it right!, Praha
    Transfer, Praha
  • 2016 Socha bohyně Diany – memento, instalace ve veřejném prostoru, Letenské sady, Praha
  • 2019 Viva video, video viva, dokumentární film, režie: Adéla Komrzý[7]
  • 2020 Pohyblivý obraz ve městě Galerie kritiků, Praha
    Animace / Animácia 100 years of Czechoslovak, Czech and Slovak Film Animation, Austrian Filmmuseum, Vídeň
  • 2021 Světlo je můj svědek,[8] CUBExCUBE gallery, Liberec
    Videoarchiv uvádí | Český obraz elektronický 1994, kino Ponrepo, Praha
    Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová, Artyčok.TV / premiéra PAF
  • 2022 100 let animace | Co je animace?, kino Ponrepo, Praha
    Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová, PAF, Olomouc
    Timelapse, Galerie Kritiků, Praha
    Anti Conflict Team, Ex Post, Praha
    Potkat jelena/ motiv jelena a laně v moderním a současném umění, Galerie města Trutnova, Trutnov

Zastoupení ve sbírkách

editovat

Publikační činnost

editovat
  • Monografie Hyperporyv představuje reprezentativní průřez tvorbou Lucie Svobodové v oblastech: nová média, animace, grafika, fotografie ad. za období 1988–2006. Kniha je rozdělena do pěti částí, obsahuje autobiografické texty, zahrnuje interaktivní projekty Nebe, peklo, ráj; Socha; Yonisféra; Aurobora a další. ISBN 80-86300-83-8[3]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Lucie Svobodová: životopis [online]. [cit. 2009-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-30. 
  2. ↑ Doplňující informace k předmětu B0B39GRT [online]. ČVUT FEL [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b WOLMUTH, Radek. 06' Hyperporiv [online]. Arbor Vitae [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ MUDRA, Jan. Lucie Svobodová – Aurobora 1998 (making of) [online]. [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ SVOBODOVÁ, Lucie. Timelapse | Vidíš, tedy jsem [online]. Lucie Svobodová, 2022-07-17 [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ Nejasný předmět touhy [online]. NAU Gallery. Dostupné online. 
  7. ↑ Viva video, video viva [online]. YouTube. Dostupné online. 
  8. ↑ Světlo je můj svědek [online]. YouTube. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lucie_Svobodová&oldid=24005253“