Lubomír Železný

český hudební skladatel

Lubomír Železný, narozený jako Lubomír Želazný (16. března 1925 Ostrava29. září 1979 Praha) byl československý hudební skladatel, rozhlasový hudební režisér a korepetitor.

Lubomír Železný
Základní informace
Narození16. března 1925
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí29. září 1979 (ve věku 54 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníModřanský hřbitov
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, korepetitor a rozhlasový režisér
OceněníStátní cena Klementa Gottwalda (1973)
zasloužilý umělec (1975)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob skladatele Lubomíra Železného, Hřbitov Modřany

Během gymnaziálních studií docházel soukromě na hodiny hudební teorie k ostravským skladatelům Josefu Schreibrovi a Janu Šoupalovi. Ve školním roce 1942–43 studoval kompozici ve třetím ročníku na brněnské konzervatoři, ta byla ovšem nacisty uzavřena a po korepetitorském působení v ostravské opeře byl totálně nasazen na práci ve vítkovických železárnách. V době druhé světové války byli vězněni i oba jeho rodiče, jak matka Cecílie, roz. Krygelová (* 1901), tak otec František (1896–1942), který zemřel v koncentračním táboře Mauthausen. Po válce si změnil příjmení na "Železný" a odešel do Prahy[1], kde v letech 1945–48 studoval v kompoziční třídě Karla Janečka na tamní konzervatoři, krom toho studoval ještě soukromě u Karla Boleslava Jiráka.[2] Ve studiích pokračoval na nově otevřené Akademii múzických umění u Pavla Bořkovce a Karla Janečka. Po studiích pracoval jako korepetitor ostravské opery a hudební režisér československého rozhlasu. Od roku 1951 působil jako skladatel a aranžér v AUSu, od roku 1956 pak jako skladatel ve svobodném povolání. Stál u vzniku Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, jehož byl od roku 1972 až do své předčasné smrti předsedou.[2] Roku 1973 obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda, roku 1975 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.[3] V roce 1977 podepsal Provolání československých výborů uměleckých svazů, známé jako Anticharta.[4]

Jeho hudba vycházela ze symfonické zvukovosti definované Mahlerem či Šostakovičem a z klasicky definovaných melodií. V některých skladbách jsou patrny známky neobarokního cítění. V pozdnějších dílech je znát inklinace k zjednodušení hudebního jazyka. Nejhranější skladbou je jeho Symfonie pro malý orchestr, za kterou obdržel roku 1973 Státní cenu Klementa Gottwalda.[3] Je autorem hudby k televizní pohádce Dařbuján a Pandrhola z roku 1959.[5]

Výběr z díla

editovat

Komorní

editovat
  • Sonáta pro flétnu a klavír (1943)
  • Čtyři polky pro klavír (1948)
  • Kvartet pro flétnu, housle, violu a violoncello (1948)
  • 1. smyčcový kvartet (1960)
  • 2. smyčcový kvartet (1968)
  • Kvintet pro dvoje housle, klarinet, violu a violoncello (1969)
  • Dechový kvintet (1970)
  • Sonáta pro housle a klavír (1971)

Orchestrální

editovat

Vokální

editovat
  • Písně na texty lidové poezie (1948)
  • Zbojnické písně pro tenor a orchestr (1958)
  • Tři smíšené sbory na texty Rabíndranátha Thákura (1967)
  • Dva mužské sbory na texty Rabíndranátha Thákura (1968)

Reference

editovat
  1. ROKOWSKÁ, Lenka. Lubomír Železný [online]. Encyklopedie města Ostravy, rev. 2024-01-29 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. 
  2. a b STEINMETZ, Karel. Železný, Lubomír. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník. Brno: Centrum hudební lexikografie Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2009. Dostupné online.
  3. a b ZAPLETAL, Petar. Železný Lubomír. In: MARTÍNKOVÁ, Alena. Čeští skladatelé současnosti. Praha: Panton, 1985. S. 324–325.
  4. CD89.cz: Anticharta – seznam podepsaných
  5. Profil Lubomíra Železného na stránkách České televize

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat