Louis Antoine de Saint-Just

Louis Antoine de Saint-Just
Louis Antoine de Saint-Just
	Louis de Saint-Just (portrét)
Rodné jméno	Louis Antoine Léon de Saint-Just
Narození	25. srpna 1767; Decize
Úmrtí	28. července 1794 (ve věku 26 let); Paříž
Příčina úmrtí	poprava stětím
Místo pohřbení	Hřbitov Errancis
Alma mater	Université de Reims
Povolání	politik, spisovatel, revolucionář a básník
Politická strana	Jakobíni
Funkce	poslanec Národního konventu (1792–1794); předseda Národního konventu (1794); Výbor pro veřejné blaho
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Antoine de Saint-Just (celým jménem Louis Antoine Léon Florelle de Richebourg de Saint-Just, 25. srpna 1767, Decize, Nièvre – 28. července 1794, Paříž), byl francouzský politik za Velké francouzské revoluce, nejmladší poslanec Konventu, blízce spjatý s Robespierrem. Patřil k zástupcům tzv. hory (montagnardům) a zvláště aktivně působil v období Teroru, kdy byl členem Výboru pro veřejné blaho. Jako autor teoretických spisů byl i ideologem revoluce. Historik Jules Michelet jej nazval „archandělem smrti“. Byl popraven při thermidorském převratu proti jakobínům.

Život

Revoluční začátky

Kritický vůči současné společenské situaci byl Saint-Just již před vypuknutím revoluce, kdy sepsat satiricko-erotickou poému Organt. Během prvních revolučních událostí byl v Paříži, ale jinak žil tehdy v městečku Blérancourt v Pikardii, kde začal být politicky aktivní. Stal se příslušníkem Národní gardy a později jejím důstojníkem. Jako gardista se zúčastnil slavné přísahy v Paříži na Martově poli v den výročí pádu Bastily 14. července 1790 a v červnu 1791 byl členem eskorty, která doprovázela krále Ludvíka XVI. do Paříže po jeho pokusu o útěk. V Blérancourtu se zviditelnil jako schopný právník a dobrý řečník. Začal si dopisovat s Robespierrem, jehož názory obdivoval. Usiloval o zvolení do Zákonodárného shromáždění, ale bránil mu v tom jeho nízký věk. Mladý bouřlivák později převzal stoické názory, které se staly jeho životní filosofií.

Poslancem Konventu

5. září 1792 byl Saint-Just zvolen jako zástupce departmentu Aisne do Národního konventu, kde se jako zastánce sociálních změn zařadil mezi montagnardy. Svůj první projev měl 13. listopadu 1792 při zahájení procesu s králem. Měl velký ohlas a do historie vstoupila jeho slova: „Nevidím žádnou střední cestu: ten muž musí vládnout, nebo zemřít.“ ^[1] Ve shromáždění, v jakobínském klubu i mezi lidmi začalo být známé jeho přátelství s Robespierrem. Říkalo se mu „Svatý Jan, mesiáš lidu“.^[zdroj?] Byl často mluvčím Robespierrovy skupiny v jejích konfliktech s ostatními politickými uskupeními v Konventu. Právě on vznášel obvinění a obžaloby: nejprve proti girondistům, za Teroru pak proti hébertistům nebo Dantonovi.

Když se v roce 1793 začala pro republiku připravovat nová ústava, vystoupil na toto téma Saint-Just 24. dubna s obsáhlým projevem. Ústava, posléze Konventem přijatá, obsahovala mnoho jeho myšlenek, avšak nikdy nevešla v platnost.^[2]

Výbor veřejného blaha a mise u armády

10. července 1793 se stal členem Výboru pro veřejné blaho. Zde se angažoval také ve věcech vojenských – bylo třeba reformovat armádu, která byla v té době ve špatném stavu. Jako předseda vojenského oddělení výboru prosadil spolu s Carnotem zásadní revoluční změny v armádě.^[3] Několikrát byl poslán k armádě na inspekční misi jako pověřenec Konventu či prokonzul. Přísnými instrukcemi, které zahrnovaly i trest zastřelením za útěk z bitevního pole, upevnil v armádě disciplínu.^[4] I jeho zásluhou později zvítězila revoluční armáda v rozhodující bitvě u Fleurusu.

Období Teroru

Dne 10. října 1793 přednesl Saint-Just návrh na novou organizaci republiky, nezbytnou k překonání očekávaných strašlivých obtíží:

„

Zákony jsou revoluční, ale ti, kdo je provádějí, nejsou revoluční… Republika bude mít spolehlivý základ teprve tehdy, až vůle svrchovaného lidu potlačí monarchistickou menšinu a bude nad ní vládnout právem dobyté moci. Nesmíte již šetřit nepřátel nového řádu věcí, svoboda musí zvítězit stůj co stůj. Musíte potrestat nejenom zrádce, ale i lhostejné, musíte potrestat každého, kdo je vzhledem k republice nečinný a nic pro ni nedělá… Je třeba vládnout železem těm, kterým není možno vládnout spravedlností, je třeba potlačit tyrany!

“

Tento jeho projev^[5] předznamenal rozpoutání jakobínského teroru.

Po návratu z jedné z úspěšných misí byl 19. února 1794 Saint-Just zvolen na 14 dní předsedou Konventu. Využil toho k projevu proti nepřátelům revoluce a výzvě k zabavení jejich majetku (včetně jeho rozdělení chudým). Brzy nato následovaly procesy proti hébertistům a umírněným. Od Saint-Justa pocházel i pozdější návrh ke zrušení revolučních tribunálů v departementech a soustředění soudní moci u revolučního tribunálu v Paříži.

Konec

Jak teror pokračoval, poslanci Konventu se z obav o své životy stále více odkláněli od Robespierra a jeho spojenců. Když 26. července 1794 napadl v svém projevu Robespierre své odpůrce a odmítl je konkrétně jmenovat, rozhodli se k akci. Schůzi následujícího dne zahajoval Saint-Just, který chtěl pronést smířlivější projev, avšak byl umlčen a překřičen. Následně nechal Konvent zatknout Robespierra, Saint-Justa i další. Zatčené sice jejich přívrženci osvobodili, ale Pařížská radnice, kam se uchýlili, byla další den ráno dobyta vojenskými oddíly Konventu. 28. července skončil Saint-Just spolu s ostatními pod gilotinou.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Antoine de Saint-Just na francouzské Wikipedii.

↑ TINKOVÁ, Daniela, ed. Zrození občana: antologie dokumentů z Francouzské revoluce. Praha: Academia, 2015. 475 s. ISBN 978-80-200-2423-7. S. 212.
↑ VOKÁL, Vladimír. Saint-Just : krvavý démon Francouzské revoluce. Olomouc : Praha: Burian a Tichák : MDA, 2022. S. 134,138.
↑ Vokál, s.176
↑ Vokál, s.188
↑ Tinková, s. 253

Literatura

FURET, Francois. Francouzská revoluce. Díl 1. Od Turgota k Napoleonovi 1770-1814. Praha: Argo, 2004. 450 s. ISBN 80-7203-452-9.
TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7387-211-3.
VOKÁL, Vladimír. Saint-Just : Krvavý démon Francouzské revoluce. Olomouc: Burian a Tichák, 2022. 288 s. ISBN 978-80-87274-70-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Antoine de Saint-Just na Wikimedia Commons
Osoba Louis Antoine de Saint-Just ve Wikicitátech

[1] TINKOVÁ, Daniela, ed. Zrození občana: antologie dokumentů z Francouzské revoluce. Praha: Academia, 2015. 475 s. ISBN 978-80-200-2423-7. S. 212.

[2] VOKÁL, Vladimír. Saint-Just : krvavý démon Francouzské revoluce. Olomouc : Praha: Burian a Tichák : MDA, 2022. S. 134,138.

[3] Vokál, s.176

[4] Vokál, s.188

[5] Tinková, s. 253

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]