Lothlórien

Lothlórien je fiktivním místem ve Středozemi z knihy J. R. R. Tolkiena Pán prstenů, kde hraje velkou roli jako centrum veškerého elfstva ve Středozemi v době Války o Prsten. Zároveň je považováno za nejkrásnější elfí království Třetího věku.

Lothlórien Lórien, Lórinand, Lindórinand, Dwimordene, Laurelindórenan, Hidden Land, Golden Wood
Lothlórien
znak vlajka
Geografie
Hlavní město	Caras Galadhon
Obyvatelstvo
Jazyk	elfština
Národnostní složení	elfové Galadhrim, Sindar/Noldor/Teleri
Správa regionu
Druh celku	monarchie
Podřízené celky	Naith, Egladil
vládce	Celeborn, Galadriel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha

Lothlórien se nachází východně od Morie mezi Mlžnými horami a Velkou řekou. Hlavní město této země, Caras Galadhon (= "Pevnost stromů", "Město stromů"), stojí na místě soutoku Velké řeky a Stříberky zvaném Egladil (= "Roh"). Lothlórien je spolu s Fangornským hvozdem a Temným hvozdem řazen do Divočiny.

Historie

První věk

Lothlórien v podání Matěje Čadila

Prvním elfím národem, který přišel do této země a též zde poté žil, byl národ telerský. V době Velké pouti, byli Teleri posledními, kteří se vydali na cestu. Byli ze všech elfích skupin nejpočetnější a částečně kvůli tomu zůstali daleko vzadu za Vanyar a Noldor. Když došli k Mlžným horám, byli, podle Melkorova záměru, nesmírně vyděšeni velikostí tohoto pohoří. Sám jej vztyčil tak, aby elfové nemohli pokračovat v cestě. Proto jeden z telerských vůdců, Lenwë, odvedl svoji část lidu po proudu Velké řeky, jelikož nechtěl riskovat přechod. Tito elfové se stali známí jako Nandor a pojmenovali toto místo Lindórinand (= "Údolí pěvců").

Druhý věk

Galadriel

Během Druhém věku přišli do Lindórinandu Sindar, kteří obohatili zdejší populaci svou moudrostí a schopnostmi. V té době byl panoval Lindórinandu a jeho lidu Sinda Amdír, který však zemřel v bitvě na Dagorladu. Po jeho smrti byl zde pánem jeho syn Amroth. I ten dlouho místu a lidu nevládl, neboť se utopil v zátoce Belfalas. Od té doby nikdo zdejším elfům nepanoval, dokud nepřišli Celeborn s Galadriel a jejich dcera Celebrían z Cesmínie. Ti s sebou přinesli dar od Ereiniona Gil-galada, který dostal od Tar-Aldariona, šestého númenorského krále. Byla to semínka mallornů. Díky mallornům toto místo získalo nový vzhled i jméno, neboť to byly stromy, jejichž listí bylo na podzim neobyčejně zlaté a neopadávalo, a kůra byla stříbřitošedé barvy. Gil-galad je obdařil těmito semeny kvůli jejich nezdaru v jeho vlastní zemi. A protože zde vzkvétaly a byla jich hojnost, začal být Lindórinand znám jako Laurelindórenan (= "Údolí zpívajícího zlata") nebo častěji jako Lórinand (= "Údolí zlata") či Lothlórien (= "Květ snu").

Třetí věk

Po smrti Gandalfa, v lednu roku 3019 T. v., Lothlórienem prošlo Společenstvo prstenu pod vedením Aragorna. Načež se zde uzdravil i sám Gandalf, který sem byl donesen Pánem orlů Gwaihirem o pár týdnů později.

Přibližně ve stejné době, v březnu téhož roku, co Sauronovy síly útočily na Minas Tirith, byly z Dol Gulduru poslány síly, aby Lothlórien napadly. Během bitvy u Černé brány byly na Lothlórien spáchány celkem tři útoky, při kterých byli elfové ochráněni nejen svou udatností, ale i mocí Nenyi, jednoho z elfích Prstenů moci. Po Sauronově pádu byl Dol Guldur nakonec Celebornem a jeho vojskem dobyt a Galadriel ho svou mocí zničila.

Po Válce o Prsten

Po pádu Saurona, krása a ochrana Lothlórienu ochabla, jelikož síla Nenyi, která uchovávala onu bezmeznou krásu, byla spjata se sílou Jednoho prstenu. Poté, co Galadriel odplula do Valinoru, byl Celebornem, než sám odešel, Lothlórien rozšířen o jižní část Temného hvozdu. Bohužel během Čtvrtého věku se populace v této říši pomalu snižovala, až už žádní elfové v Lothlórienu nežili. Po smrti krále Elessara se sem uchýlila Arwen, která se zde roku 121 Č. v. vzdala života a byla pohřbena na Cerinu Amroth.