Lokomotiva T 201.9
Lokomotiva T 201.9 je posunovací lokomotiva vyrobená v roce 1916 firmou Crochat pro potřeby francouzské armády. Roku 1928 byla prodána do cukrovaru v Nymburce, kde sloužila až do jeho uzavření v 90. letech.
Lokotraktor Crochat 22 L 2 N | |
---|---|
![]() Lokomotiva T 201.9001, ZMŽ Zubrnice 2017 | |
výrobní typ | Crochat 22 L 2 N |
francouzská armáda | locotracteur ALVF-Crochat |
Cukrovar Nymburk | T 201.9001 |
administrativní ozn. po roce 1988 | 796 401‑8 |
Základní údaje | |
Výrobce | Henry Crochat Paříž, CFAH Saint-Chamond, Schneider Le Creusot |
Výroba v letech | 1916 - 1918 |
Počet vyrobených kusů | 170 |
Provozovatel | le Ministère de la Guerre RF (1916–40); Cukrovar Nymburk (1928–1997) |
Typ spřáhla | šroubovka + trubkové nárazníky |
Hmotnost a rozměry | |
Hmotnost ve službě | 22 000 kg |
Adhezní hmotnost | 22 000 kg |
Délka přes nárazníky | 7 900 mm |
Výška skříně od TK | 3 925 mm |
Šířka | 2 250 mm |
Minimální poloměr projížděných oblouků | 80 m |
Rozchod | 1 435 mm |
Celkový rozvor | 3 400 mm |
Parametry pohonu | |
Uspořádání pojezdu | B₀ be |
Hodinový výkon | ca. 100 k ~ 74 kW |
Maximální tažná síla | 4 500 kg při 3,6 km/h ~ 44 kN; 1 500 kg při 12 km/h ~ 15 kN |
Konstrukční rychlost | 3,6 - 5,75 - 8 - 12 km/h |
Maximální povolená rychlost | 12 km/h |
Typ spalovacího motoru | zážehový |
Druh paliva | petrolej |
Jmenovitý výkon spalovacího motoru | 120 k, ~ 114 kW |
Jmenovité otáčky spalovacího motoru | 1200 ot/min |
Počet válců | 4 |
Přenos výkonu | el.ss, dynamo |
Počet a výkon trakčních motorů | 2× 37 kW |
Regulace výkonu | 4° převodovka, stupně 3,6 - 5,75 - 8 - 12 km/h |
Průměr hnacích dvojkolí | 1 150 mm |
![]() | |
Vznik a výroba
editovatUž během prvních bojových operací I. světové války se ukázalo, že kouřící parní lokomotiva s natlakovaným kotlem je pro nepřítele snadno zaměřitelným a zranitelným cílem, že provozování stroje s hořícím ohněm pro manipulaci s municí je značně rizikové a pro kouř a spotřebu kyslíku ho nelze použít v uzavřených, špatně větraných prostorách. Vojenské dráhy se tak poohlížely po vhodnějším principu pohonu kolejového vozidla.
Takové lokomotivy vyvinuly ve Francii Ateliers de constructions de locomotives Henryho Crochata.[pozn. 1][1] Motorové petrolej-elektrické lokotraktory Crochartovy konstrukce na objednávku francouzského ministerstva války vyráběly v licenci i společnosti Saint-Chamond,[pozn. 2] Schneider et Cie a další.[2] Celkem tak v letech 1916–1918 vzniklo 515 strojů tří typů: pro normální rozchod dvounápravový 22 L 2 N, větší čtyřnápravový 44 L 4 N, a typ 14 L 4 60 pro rozchod 600 mm.[1]
Typu 22 L 2 N bylo vyrobeno až 170 ks[pozn. 3], z nich armáda převzala 130 ks, zbylé pak získaly Společnost severní dráhy (la Compagnie des Chemins de Fer du Nord) a Pařížská plynárenská společnost (la Compagnie du Gaz de Paris).[1][3]
Technické provedení
editovatLokotraktor 22 L 2 N byl kapotový, s věžovou kabinou strojvůdce uprostřed. Nápravy byly vedeny rozsochami a odpruženy listovými pružinami. Osazen byl čtyřválcovým zážehovým motorem na petrolej o výkonu asi 120 koní, spřaženým s kompaudním dynamem Crochat 500 V/160 A.[4] Každá z obou náprav byla přes dvourychlostními redukční převod s čelním ozubením (poměr 1/16,2) poháněna vlastním trakčním motorem Thompson-Houston,[5] zavěšeným v pojezdu. Mechanická převodovka poskytovala jízdní charakteristiku ve čtyřech stupních, kdy při rychlosti 3,6 km (I.°) stroj vyvinul 4,5 t tažné síly na obvodu kol, 3 t při 5,75 km (II.°), 2,25 t při 8 km (III.°), a 1,5 t při 12 km (IV.°). Maximální hmotnost posunovaného dílu byla 250 t.[4][3]
Hmotnost lokomotivy byla 22 t (s opancéřováním až 24 t).[4] Brzda byla pouze ruční (u T201.9001 bylo dosazeno průběžné potrubí tlakové brzdy).
Provoz
editovatLokotraktory byly určeny pro manévrování s těžkými železničními děly (d'artillerie lourde sur voie ferrée - ALVF), pro posun na vojenských vlečkách za bojovými liniemi, v muničních skladech a v pevnostních objektech.[4]
Po skončení 1. světové války se část vojenského materiálu stala přebytečnou a v letech 1919-1922 byla odprodávána civilním zájemcům. Jeden ze strojů 22 L 2 N se tak roku 1928 dostal na vlečku nymburského cukrovaru, kde s pozdějším označením T 201.9001 s úpravami sloužil až do roku 1997.[3]
Zbylé lokotraktory francouzské armády zůstaly ve službě až do druhé světové války, když dělostřelecké normálie stále předurčovaly použití typu 22 L 2 N pro manipulaci s mobilními děly ALVF. Několik exemplářů ukořistěných v roce 1940 německý wehrmacht ještě využil,[4] z nich některé byly ke konci války zavlečeny dále na východ.
Zachované lokomotivy
editovat- Lokomotivu T 201.9001 získala roku 1999 už jako neprovozní exponát do své sbírky Zubrnická museální železnice. V roce 2023 byl vnějškově renovován.[pozn. 4][3][2]
- Lokomotiva Crochat 22 L 2 N ve vojenské kamufláži je exponátem muzea Cité du train v Mylhúzách.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Henry Crochat byl francouzský inženýr a podnikatel. Jeho firma Ateliers de constructions de locomotives Henry Crochat („Dílny pro stavbu lokomotiv...“) byla v letech 1899-1926 průkopníkem v použití elektrického přenosu výkonu v kolejových vozidlech
- ↑ Compagnie des Forges et Aciéries de la Marine et d'Homécourt („Společnost námořních kováren a oceláren a společnosti z Homécourtu"), společnost s měnícími se názvy, známá též jako FAMH nebo Saint Chamond podle sídla svého ústředí, byla v letech 1854 až 1970 těžařským, hutním, ocelářským, zbrojním a strojírenským koncernem s desítkami závodů po celé Francii
- ↑ různá čísla v různých pramenech
- ↑ Lokotraktor T 201.9001 s rokem výroby 1916 je asi nejstarší zachovanou motorovou lokomotivou v Česku, starší, než většina našich historických muzeálních parních lokomotiv ...
Reference
editovat- ↑ a b c Locomotives Henry Crochat, Paris. rail.lu [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b T 201.9001, Crochat typ 22 L 2N – Železniční poklady [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d T201.9001. Zubrnická železnice [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Ligne Maginot - Locotracteurs pétrole-électriques Crochat 22L2N et 44L4N. wikimaginot.eu [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Crochat.fr : une locomotive survivante. crochat.fr [online]. [cit. 2025-01-23]. Dostupné online.
Literatura
editovatARMAND, Louis. Histoire des chemins de fer en France. [s.l.]: Les presses modernes, 1963. 416 s.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva T 201.9 na Wikimedia Commons