Lobkovický palác

šlechtický palác v Praze, sídlo Německého velvyslanectví v Praze

Lobkovický palác, dříve též palác Přehořovských z Kvasejovic je barokní stavba nacházející se v ulici Vlašská 347/19 v Praze na Malé Straně. Společně s přilehlou Lobkovickou zahradou je chráněn jako kulturní památka.[1] V paláci sídlí velvyslanectví Spolkové republiky Německo.

Lobkovický palác
na Malé Straně
Lobkovický palác od zahrad
Lobkovický palác od zahrad
Účel stavby
Základní informace
SlohRokoko
ArchitektGiovanni Battista Alliprandi
Výstavba1702
StavebníkFrantišek Přehořovský z Kvasejovic
Další majiteléLobkovicové
Současný majitelČeský stát
Poloha
AdresaVlašská 347/19
Praha 1, Malá Strana
118 00  Praha 011, Praha 1-Malá Strana, ČeskoČesko Česko
UliceVlašská
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky38886/1-776 (PkMISSezObrWD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Novodobá premiéra operety Die Dorfkomtesse Rachel Danzigerové van Embden konaná v kupolovém sále paláce.

Barokní palác byl postaven na místě dřívějšího pivovaru strahovského kláštera a domu "U tří mušketýrů" po roce 1702 hrabětem Františkem Karlem Přehořovským z Kvasejovic (1645–1723) podle návrhu architekta Giovanni Battisty Alliprandiho. Kvůli dluhům byl ale palác roku 1713 prodán v dražbě. Od roku 1753 palác vlastnil rod Lobkoviců; byl pražským sídlem jejich hořínsko-mělnické větve. Po požáru byl v roce 1769 pověřen úpravou architekt Ignác Palliardi a přístavbou horního patra palác získal svoji konečnou podobu. V palácovém kupolovém sále paláce koncertovali např. Ludwig van BeethovenCarl Maria von Weber. Dne 17. srpna 2023 se zde konala novodobá premiéra operety Die Dorfkomtesse nizozemské skladatelky Rachel Danzigerové van Embden. Koncert v rámci projektu Musica non grata se konal pod záštitou JE Andrease Künneho.

V roce 1927 Lobkovicové budovu (bez mobiliáře) prodali československému státu, který ji koupil pro potřeby ministerstva školství a národní osvěty. Později zde sídlily Památkový úřad, Slovanský ústav, Archeologický ústav, Orientální ústav, Masarykova akademie práce a další instituce. Od léta roku 1945 tu působila Vysoká škola politická, od roku 1949 sídlilo v paláci několik let čínské velvyslanectví. Po něm tu byl do konce šedesátých let 20. století Institut pro politiku a hospodářství a potom palác sloužil československému ministerstvu zahraničních věcí jako správní budova pro Správu služeb diplomatickému sboru.

Od roku 1974, kdy byly obnoveny diplomatické vztahy mezi Československem a Spolkovou republikou Německo, je palác sídlem německého velvyslanectví.[2]

Události roku 1989

editovat
 
Tabulka s památnou větou spolkového ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera z roku 1989 na balkóně paláce.

V roce 1989 přijížděly do Prahy desetitisíce občanů tehdejší Německé demokratické republiky, kteří se rozhodli na západoněmecké ambasádě žádat o azyl a povolení odcestovat do NSR. Ubytováni byli ve stanech na zahradě velvyslanectví. 30. září 1989 tehdejší spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher z balkonu Lobkovického paláce uprchlíkům oznámil, že jim bude umožněno vycestovat na svobodu.

Události z roku 1989 připomíná skulptura „Quo vadis“ (Trabant) od Davida Černého, jejíž originál je uložen ve sbírce Fóra současných dějin v Lipsku.

Areál Lobkovického paláce tvoří hlavní budova s pozoruhodnými fasádami uličního i zahradního průčelí, a také zahrada se sochařskou výzdobou a s budovou bývalé oranžérie, v níž je dochována původní sala terrena. V interiéru hlavní budovy je cenná malířská, sochařská i štukatérská výzdoba a jsou v něm dochovány i některé umělecko řemeslné prvky.[1]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-04-02]. Identifikátor záznamu 150894 : Lobkovický palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. AMT, Auswärtiges. Lobkovický palác. prag.diplo.de [online]. [cit. 2021-01-27]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 116–125. 
  • POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 52, 58, 96, 165. 
  • VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7. 

Externí odkazy

editovat