Livia Klausová
Livia Klausová, rodným jménem Mištinová[1][2][3], (* 10. listopadu 1943 Bratislava) je česká ekonomka a v letech 2003–2013 první dáma České republiky z titulu manželky prezidenta republiky Václava Klause. Mezi lety 2013 až 2018 působila jako velvyslankyně České republiky na Slovensku.
| Ing. Livia Klausová, CSc. | |
|---|---|
 Livia Klausová (12. prosince 2007) | |
| 3. první dáma České republiky | |
| V roli: 7. března 2003 – 7. března 2013 | |
| Předchůdkyně | Dagmar Havlová |
| Nástupkyně | Ivana Zemanová |
| 1. manželka premiéra České republiky | |
| V roli: 1. ledna 1993 – 2. ledna 1998 | |
| Předchůdkyně | ČR vznikla |
| Nástupkyně | Bohdana Tošovská |
| Velvyslankyně ČR na Slovensku | |
| Ve funkci: 16. prosince 2013 – 30. dubna 2018 | |
| Předchůdce | Jakub Karfík |
| Nástupce | Tomáš Tuhý |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ODS (do 2003) |
| Rodné jméno | Livia Mištinová |
| Narození | 10. listopadu 1943 (81 let) Bratislava  Slovenská republika |
| Národnost | slovenská |
| Choť | Václav Klaus (od 1968) |
| Rodiče | Štefan Miština |
| Děti | Václav Klaus ml. Jan Klaus |
| Příbuzní | Eliška Klausová, Kateřina Klausová, Vojtěch Klaus a Jakub Klaus (vnoučata), Alena Jarochová (švagrová), Jaroslav Jaroch (švagr) |
| Alma mater | VŠE v Praze |
| Profese | ekonomka a diplomatka |
| Commons | Livia Klausová |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Profesní kariéra
editovatNarodila se 10. listopadu 1943 v Bratislavě v rodině učitelky a právníka, jako jedna z pěti dětí.[1] Její otec Štefan Miština pracoval od ledna 1940 jako vedoucí cenzurního oddělení tajné policie Ústředny státní bezpečnosti v Bratislavě[4] a osobně se podílel na perzekuci slovenských Židů.[5] Livia byla v mládí jiskrou, pionýrkou a svazačkou.[6] V roce 1966 vystudovala obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, obor zahraniční obchod. V témže roce získala i diplom na Université Internationale de Sciences Comparées v Lucemburku.
.jpg)
Po krátkém působení v PZO Centrotex se stala odbornou, později vědeckou pracovnicí Ekonomického ústavu Československé akademie věd (ČSAV), kde pracovala až do roku 1993. V roce 1969 studovala na Europa-Institutu v Amsterdamu. V letech 1994 až 2000 působila jako výkonná tajemnice České společnosti ekonomické.
V Ekonomickém ústavu ČSAV se zabývala především problematikou mezinárodních financí a mezinárodních měnových institucí. Vedle četné publikační činnosti se od roku 1990 účastnila i řady mezinárodních konferencí věnovaných jak transformaci české ekonomiky tak i konferencí zaměřených na finance a bankovnictví. Po roce 1990 pracovala jako členka dozorčích rad v České spořitelně, ČEZ a ZVVZ Milevsko.
Angažmá v diplomacii
editovatDne 31. července 2013 vláda Jiřího Rusnoka schválila nástup Klausové do funkce velvyslankyně pro Slovenskou republiku, aniž o tom informovala veřejnost.[7] Dne 5. listopadu 2013 její pověřovací listinu podepsal prezident Miloš Zeman, kterého podpořila v prezidentské kampani.[8] Dne 16. prosince 2013 předala tyto pověřovací listiny slovenskému prezidentovi Ivanu Gašparovičovi a oficiálně se tak stala velvyslankyní České republiky na Slovensku.[9] Na konci března 2018 bylo oznámeno, že se rozhodla na vlastní žádost svou misi velvyslankyně ukončit ke konci dubna 2018.[10]
Osobní život
editovatZa Václava Klause se vdala v roce 1968.[11] S manželem mají dva syny, Václava (* 1969[12]) a Jana (* 1974[12]).
Je čestnou patronkou Registru dárců kostní dřeně, pomáhala dětem z Ústavu sociální péče v Bystřici nad Úhlavou a nadaci Život 90.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b S Klausem půjde na Hrad Lívia, spolupracovníky si teprve vybere
- ↑ www.lidovky.cz [online]. [cit. 2011-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-06.
- ↑ Petr Zídek, Livia Klausová: Loajální za všech okolností, lidovky.cz, 20. ledna 2012
- ↑ ZÍDEK, Petr. Klausův tchán pracoval u tajné policie fašistického Slovenska. Lidovky.cz [online]. 2013-09-02 [cit. 2013-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Klausův tchán pracoval u tajné policie fašistického Slovenska | Domov. Lidovky.cz [online]. 2013-02-09 [cit. 2018-08-19]. Dostupné online.
- ↑ HOFMANOVÁ, Adéla. Nepodařený karlovarský žert. Marek Eben si zase pustil pusu na špacír a teď to schytává [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-09]. Dostupné online.
- ↑ Rusnokova vláda bez důvěry schválila 'velvyslankyni' Klausovou. Utajeně. Lidovky.cz [online]. 2013-08-13. Dostupné online.
- ↑ Klausová nastupuje na post velvyslankyně, Zeman jí podepsal pověřovací listinu
- ↑ Klausová předala listiny, je velvyslankyní na Slovensku [online]. Economia, 2013-12-16 [cit. 2013-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Livia Klausová na vlastní žádost končí jako velvyslankyně na Slovensku. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-03-31 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
- ↑ BAROCHOVÁ, Petra. Život Livie Klausové ovlivnil pobyt v dětském domově i smrt otce. iDNES.cz [online]. 2018-11-10 [cit. 2021-10-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Úplný výpis z obchodního rejstříku na justice.cz, IČ 24220345, Institut Václava Klause, o.p.s., sekce "Zakladatel"
Literatura
editovat- KOSATÍK, Pavel. Manželky prezidentů: deset žen z Hradu. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 411 s., [40] obr. příl. s. ISBN 978-80-204-2077-0. Kapitola Livia Klausová (1943): Neobětovat všechno, s. 371–397.
- ZÍDEK, Petr. Po boku : třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012). Praha: Universum, 2012. 416 s. ISBN 978-80-242-3694-0.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Livia Klausová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Livia Klausová
