Lioré et Olivier LeO 20
Lioré et Olivier LeO.20 byl francouzský třímístný noční dvouplošný bombardér vyráběný společností Lioré et Olivier před 2. světovou válkou.
| LeO.20 | |
|---|---|
 Lioré et Olivier LeO.20 BN3 (S363) | |
| Určení | noční bombardér |
| Původ | Francie |
| Výrobce | Lioré et Olivier |
| První let | 1926 |
| Zařazeno | 1927 |
| Vyřazeno | 1940 |
| Charakter | vyřazen |
| Uživatel | Francie Brazílie Rumunsko |
| Výroba | 1926 - 1932 |
| Vyrobeno kusů | více než 320[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vývoj a popis
editovatLetoun LeO.20.01 byl pokračováním vývoje prototypu letounu s označením LeO.122. Ten zvítězil v roce 1926 ve výběrovém řízení francouzského ministerstva války na nový noční bombardér a výrobce následně obdržel objednávku na prvních 50 letounů LeO.20 BN3. První z nich byly dodány na konci roku 1926 a letové testy probíhaly ve Villacoublay v roce 1927. Do konce prosince 1932 bylo francouzským ozbrojeným silám dodáno posledních 311 letounů.[2]
Letoun byl klasickým vzpěrovým dvouplošníkem, který byl poháněn dvojicí devítiválcových motorů Gnome-Rhône 9Ady s dvoulistými dřevěnými vrtulemi.
Pět letounů bylo později upraveno pro výcvik výsadkářů demontáží střelišť a pumovnice, instalací pěti sedaček podél trupu a zesílením podlahy. Tyto letouny dostaly označení LeO.201.
Operační historie
editovatLetouny LeO.20 tvořily po celých 10 předválečných let páteř francouzského nočního bombardovacího letectva. Staly se postupně výzbrojí 12 Escadrill ze stavu leteckých pluků č. 21 a 22 dislokované v Nancy a Chartres. S posledními dodávkami byly ustaveny další letecké pluky č. 12 v Remeši a č. 34 v Le Bourget. Pluky byly později převedeny na bombardovací skupiny Groupe de Bombardement. Mimo bombardovacích jednotek letoun sloužil v značných počtech u letecké školy pro piloty vícemotorových letadel v Etampes.[2]
Letoun i po průběžných modernizacích rychle zastarával a byl i poměrně pomalý. Přesto na počátku 2. světové války bylo ještě 92 strojů v letuschopném stavu, přičemž většina z nich sloužila u leteckých škol nebo k vlekání cvičných terčů, a to jak ve vlastní Francii, tak i v severní Africe. Dalších 23 strojů bylo uloženo ve skladech.[2]
Varianty
editovatLeO.20
- Dvoumotorový noční bombardér poháněný motory Gnome-Rhône 9Ady.
LeO.201
- Přeznačené letouny LeO.20 pro určené pro výcvik výsadkářů.
Specifikace (LeO.20)
editovatTechnické údaje pocházejí z publikace „Biplanes, Triplanes, and Seaplanes“.[1]
Technické údaje
editovat- Rozpětí: 22,25 m
- Délka: 13,81 m
- Výška: 4,26 m
- Nosná plocha: 105 m²
- Plošné zatížení: 52 kg/m²
- Prázdná hmotnost: 2 725 kg
- Max. vzletová hmotnost: 5 460 kg
- Pohonná jednotka: 2× hvězdicový motor Gnome-Rhône 9Ady
- Výkon pohonné jednotky: 420 k (313 kW)
Výkony
editovat- Maximální rychlost 198 km/h (u země)
- Cestovní rychlost 175 km/h
- Dostup 5760 m
- Dolet 1000 km
- Čas výstupu do výšky 3000 m 14 min
Výzbroj
editovatUživatelé
editovat
- Brazilské letectvo – provozovalo 2 stroje LeO 20.
- Francouzské letectvo – hlavní uživatel letounů.
- Rumunské královské letectvo – získalo 7 strojů LeO 20.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Lioré et Olivier LeO 20 na anglické Wikipedii.
Literatura
editovat- DONALD, David. Encyklopedie letadel světa. Praha: Ottovo nakladatelství, s.r.o., 1999. 930 s. ISBN 80-7181-230-7. Kapitola Lioré-et-Olivier 20, s. 566.
- SHARPE, Michael. Biplanes, Triplanes, and Seaplanes. Londýn: Friedman/Fairfax Books, 2000. ISBN 1-58663-300-7. (anglicky)
- BALOUS, Miroslav. Lioré et Olivier LeO.20 BN3. Letectví a kosmonautika. Březen 2015, čís. 3, s. 54 a 55. ISSN 0024-1156.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lioré et Olivier LeO 20 na Wikimedia Commons - Obrázek letounu LeO 20 na stránkách flickr.com.
