Lietuvos geležinkeliai
AB Lietuvos geležinkeliai (dřívější VKM: LG,[1] Litevské železnice, zkratka LTG) je litevská společnost, která byla původně litovskou národní unitární železniční společností, po přechodu na holdingové uspořádání v roce 2020 se jedná o mateřskou společnost firem zabývajících se provozováním dráhy, provozováním osobní a nákladní železniční dopravy aj.[2]
| Lietuvos geležinkeliai | |
|---|---|
 Logo | |
_(cropped).jpg) | |
| Základní údaje | |
| Právní forma | Akciová společnost |
| Datum založení | 1860 (První trať) 1919 (Oficiálně) |
| Sídlo | Vilnius, Litva |
| Adresa sídla | Vilnius, Litva |
| Klíčoví lidé | Mantas Bartuška, generální ředitel |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | Dopravní |
| Produkty | Nákladní doprava, osobní doprava, správa infrastruktury |
| Obrat | 1 246,6 mil LTL (2006) |
| Výsledek hospodaření | ▲ 111,7 mil LTL (2006) |
| Zaměstnanci | 10 827 (2006) |
| Majitel | stát Litva |
| Identifikátory | |
| Oficiální web | http://www.litrail.lt |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Síť Litevských železnic tvoří 1749 km tratí širokého rozchodu 1520 mm, z nichž 122 km je elektrifikováno soustavou 25 kV, 50 Hz, a 22 km normálněrozchodných tratí. 179 km úzkorozchodných tratí bylo v roce 2001 odděleno do samostatné společnosti ASG, v současnosti je z nich provozováno 68 km.
V roce 2007 Litevské železnice přepravily 5,4 milionů cestujících a 53,5 milionů tun nákladu. Hlavním přepravovaným nákladem je ropa a ropné produkty.[3]
Historie
editovatV roce 1851 se ruská vláda rozhodla postavit železniční spojení Petrohrad–Varšava. Součástí tratě byl i úsek Daugavpils–Vilnius–Kaunas–Virbalis, jehož stavba započala v roce 1858 a dokončena byla v roce 1860. Během okupace Litvy německými vojsky v roce 1915 se železnice stala hlavním prostředkem pro zásobování potravinami a municí. Po obnovení samostatnosti Litvy v roce 1918 se v roce 1919 dohodla litevská vláda na převzetí železnic pod svou správu.
Po první světové válce Litevské železnice provedly obnovu tratí a jejich propojení v železniční síť. V roce 1923 připadla oblast Klaipėdy zpět Litvě a přístav v Klaipėdě se stal součástí litevského systému železnic. V roce 1941 obsadili Litvu nacisté a přebudovali celou síť z širokorozchodné na normálněrozchodnou.[zdroj?] Tato změna však neměla dlouhého trvání, již v roce 1944 po znovuobsazení Sovětským svazem proběhla úprava zpět na široký rozchod. Během sovětské nadvlády byly železnice Baltských států spravovány z Rigy. V roce 1991 byly železnice v Pobaltí opět rozděleny na národní společnosti.[4]
V roce 2020 firma přešla na holdingové uspořádání a mezi dceřiné společnosti patří především:[2]
Železniční vozidla
editovat- 171 lokomotiv pro nákladní dopravu
- 17 lokomotiv pro osobní dopravu
- 89 posunovacích lokomotiv
- 58 motorových jednotek
- 17 elektrických jednotek
Reference
editovat- ↑ Vehicle Keeper Marking Register - Issue 127/2020 [online]. Valenciennes: European Union Agency for Railways, 2020-10-07 [cit. 2020-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-29. (anglicky)
- ↑ a b BRABENEC, Daniel. Změny u litevského státního dopravce Lietuvos geležinkeliai. Stránky přátel železnic [online]. Červenec 2020 [cit. 2020-10-19]. Dostupné online.
- ↑ Litevské železniční společnosti
- ↑ Litevských železnic, anglicky. www.litrail.lt [online]. [cit. 2008-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-19.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lietuvos geležinkeliai na Wikimedia Commons - (anglicky)(litevsky)(rusky) Oficiální internetové stránky
- (anglicky) Litevské železnice
