Lidský cytomegalovirus

Cytomegalovirus
	Cytomegalovirová infekce
Baltimorova klasifikace virů
Skupina	I (dsDNA viry)
Vědecká klasifikace
Řád	Herpesvirales;
Čeleď	Herpesviridae;
Podčeleď	Betaherpesvirinae;
Rod	Cytomegalovirus;
Druh	Lidský cytomegalovirus (HHV-5)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lidský cytomegalovirus je druh viru, patřící mezi cytomegaloviry společně s dalšími viry. Tento druh si jméno vysloužil svojí schopností zvětšovat hostitelské buňky. Daří se mu to zablokováním apoptózy skrze mitochondrie. Společně s dalšími známými lidskými druhy herpesvirů jako jsou HHV-1 a HHV-2 a virem Epstein-Barrové patří do čeledi Herpesviridae.

Virologie

Morfologie

Cytomegalovirus je obalený virus s amorfním tegumentem, sférickým až vícetvarým kapsidem tvořeným 162 kapsomerami. V průměru má 150–200 nm, glykoproteinové komplexy jsou součástí membránového obalu.

Genom

Genom je nesegmentovaná, lineární dvoušroubovicová DNA o délce 200 kb obsahující ukončující a vnitřní repetitivní sekvence.

Genová exprese

Každý virový transkript je většinou pro jeden protein přičemž obsahuje promotorovou/regulační sekvenci, TATA box, vedoucí sekvenci 30–300 bp (nepřekládána) na 5' konci, ukončovací nepřekládanou sekvenci 10–30 bp na 3' konci a poly A signál. Mnoho genů se překrývá, vir obsahuje jen pár oddělených. Některé ORF jsou navzájem protichůdné, některé mohou být transkribovány z více promotorů a některé geny jsou nekódující.

Životní cyklus

Replikace probíhá v jádře. Může probíhat lýtickou nebo latentní cestou.

Lýtická cesta

Virus se naváže na hostitelské receptory.
Membrána viru sfúzuje s membránou buňky a vypustí tak virové jádro a tegumentární proteiny do cytoplasmy.
Kapsid je transportován k jadernému póru, kde je vDNA vypuštěna dovnitř.
Jsou exprimovány bezprostřední geny, které zahájí exprimaci raných genů.
Pomocí hostitelské polymerázy II je transkribována raná virová mRNA, která je přenesena do cytoplasmy a podle ní se translatují rané proteiny.
Rané proteiny se účastní replikace DNA, a tak jsou přeneseny zpět do jádra.
Syntéza velkého množství vDNA pomocí virové DNA dependentní DNA polymerázy.
Pomocí hostitelské polymerázy II je transkribována pozdní virová mRNA, která je přenesena do cytoplasmy a podle ní se translatují pozdní proteiny.
Pozdní proteiny jsou strukturní složky virového jádra, a tak jsou přeneseny zpět do jádra.
Viriony vypučí jadernou membránou, která byla obohacena o herpetické glykoproteiny skrze Golgiho aparát a nakonec jsou uvolněny skrz plasmatickou membránu.

Při lýtické cestě virus preferuje epiteliální slizniční buňky.

Latentní cesta

Replikace viru je v tandemu s replikací hostitelské buňky.

Epidemiologie

Prevalence

Lidský cytomegalovirus je rozšířen po celém světě. V lidské populaci se udržuje v latentní fázi, odhaduje se, že 50–80 % populace je tímto virem postižena. Většina se nakazí v dětství, a nemoc infekční mononukleóza spojená s horečkou a hepatitidou propuká pouze jednou. Výjimku tvoří osoby s imunodeficiencí, jako například pacienti po transplantaci nebo lidé s AIDS. V drtivé většině případů však virus zůstává v těle skryt a nepůsobí žádné závažné problémy. Nynější výzkumy naznačují, že, podobně jako Toxoplasma gondii, ovlivňuje CMV svého hostitele. V mozku totiž tvoří zánětlivá ložiska, která mohou sloužit jako sídla pro manipulaci.

Cytomegalovirus se přenáší tělními tekutinami (sliny, moč, sperma, krev,…) a může být proto nebezpečím například ve školkách, kde často dochází k přenosu různých nemocí a následné imunizaci.

Vir inklinuje k nákaze bez příznaků. V těle se však vytvoří protilátky, které přetrvají celý život. Podezření na CMV se uvažuje teprve až po pozitivním nálezu mononukleózy, u které nebyly nalezeny protilátky proti viru Epstein-Barrové anebo u hepatitidy, kde nebyly nalezeny protilátky proti hepatitickým virům. K odhalení těchto specifických protilátek slouží technika ELISA, v případě CMV je však komplikovaná a může označit jednotlivce jako falešně pozitivního.

Nebezpečí

Nákaza většinou nepředstavuje problém, avšak ne tak pro nenarozené děti, které se nakazí v průběhu těhotenství. U těch se projevuje celková infekce doprovázená zvětšením jater, sleziny a žloutenkou, což u nich může vést až ke smrti. Existují léčebné metody, které tuto možnost vylučují, ale 80–90 % dětí trpí komplikacemi jako je hluchota, poškození zraku a mentální retardace. I přesto, že se infekce neprojeví, se 5–10 % může potýkat s problémy se sluchem, koordinací a mentální retardací.

Tato rizika se však vztahují jen na ženy, které se cytomegalovirem nakazily během těhotenství, a i tak je riziko přenosu zhruba 33 %, přičemž z těchto 33 % se tyto komplikace objeví jen v 10–15 % případech (3,3–5 % z celkového počtu dětí). U žen nakažených minimálně 6 měsíců před otěhotněním je riziko přenosu 1 %. U takto nakažených dětí se nevyskytují žádné významnější komplikace či abnormality.

U osob s imunitní nedostatečností se CMV projevuje v mnohem agresivnější formě, která může způsobit selhání jater. Pacienti, kteří nejsou tímto virem nakaženi a obdrží orgán, by měli preventivně podstoupit léčbu látkou zvanou valganciclovir (případně ganciclovir).

Nákaza cytomegalovirem prokazatelně snižuje i lidskou inteligenci. Navíc zde existuje korelace mezi délkou nákazy a mírou snížení inteligence, neboli čím déle má člověk tento virus, tím více mu snižuje kognici. Tento efekt je u jednotlivců relativně mírný, ale z globálního populačního hlediska má zřejmě zásadní dopad.^[1]

Odkazy

Související články

Reference

↑ ZDRÁHALOVÁ, Helena. Pozor na virus. Sníží vám inteligenci. Univerzita Karlova [online]. 2018-05-08 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu lidský cytomegalovirus na Wikimedia Commons
ViralZone Archivováno 11. 5. 2011 na Wayback Machine.

[1] ZDRÁHALOVÁ, Helena. Pozor na virus. Sníží vám inteligenci. Univerzita Karlova [online]. 2018-05-08 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online.

[1]