Lidia Zamenhofová
Lidia Zamenhofová (29. ledna 1904 Varšava – 1942 Vyhlazovací tábor Treblinka) byla polská spisovatelka, překladatelka a esperantistka židovského původu. Byla nejmladší dcerou zakladatele esperanta Ludvíka Lazara Zamenhofa. Byla aktivní propagátorkou nejen esperanta, ale i tzv. homaranismu, tedy formy náboženského humanismu, kterou vymyslel její otec.[1] Kolem roku 1925 se stala první polskou vyznavačkou bahá'í. Byla zavražděna během holokaustu.
| Lidia Zamenhof | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 29. ledna 1904 Varšava |
| Úmrtí | srpen 1942 (ve věku 38 let) Vyhlazovací tábor Treblinka |
| Alma mater | Varšavská univerzita |
| Povolání | jazykovědkyně, esperantistka, překladatelka a spisovatelka |
| Nábož. vyznání | Bahá'í |
| Rodiče | Ludvík Lazar Zamenhof a Klara Zamenhof |
| Rod | Zamenhof family |
| Příbuzní | Adam Zamenhof a Zofia Zamenhof (sourozenci) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatEsperanto se naučila jako devítiletá. Ve čtrnácti letech již překládala do esperanta z polské literatury. Vystudovala práva na Varšavské univerzitě, absolvovala roku 1925, ale nikdy se oboru nevěnovala.[2] Plně se po studiích soustředila na práci pro esperantské hnutí. Na 17. světovém kongresu esperanta v roce 1925 v Ženevě se seznámila s baháʼí. Zúčastnila se všech meziválečných esperantských sjezdů krom jednoho a jako instruktorka Csehovy metody výuky esperanta podnikla mnoho propagačních cest a vedla řadu kurzů v různých zemích. Psala pro časopis Literatura Mondo (hlavně studie o polské literatuře) a přispívala také do Pola Esperantisto, La Praktiko, Heroldo de Esperanto a Enciklopedio de Esperanto. Velmi známý je její překlad románu Quo Vadis od Henryka Sienkiewicze, který vyšel v roce 1933.
V roce 1937 odjela na dlouhodobý pobyt do Spojených států. V prosinci 1938 musela opustit USA, protože tamní imigrační úřad odmítl prodloužit její turistické vízum kvůli její údajně ilegální práci při výuce esperanta. Odmítla nabídky k sňatku, které by jí umožnily zůstat, případně se naturalizovat. Vrátila se do Polska, což se jí brzy stalo osudným.
Po německé okupaci Polska v roce 1939 se její dům ve Varšavě stal součástí varšavského ghetta.[3] Byla zatčena na základě obvinění, že odjela do Spojených států šířit protinacistickou propagandu, ale po několika měsících byla propuštěna a vrátila se domů, kde zůstala uvězněna v ghettu. Tam se snažila pomáhat druhým získat léky a jídlo. Polští esperantisté jí několikrát nabídli pomoc s útěkem, ale pokaždé odmítla. Známému esperantistovi Józefu Arszennikovi, který jí několikrát nabídl útočiště, vysvětlila, že se nemůže smířit s myšlenkou, že by tím ohrozila jeho i jeho rodinu. Jiné vysvětlení se nachází v jejím posledním známém dopise: „Vím, že musím zemřít. A cítím, že je mou povinností zůstat se svým lidem. Dejž Bůh, aby z našeho utrpení vzešel lepší svět. Věřím v Boha. Jsem bahá'í a zemřu jako bahá'í. Všechno je v Jeho rukou.“
Nakonec ji v rámci Grossaktion Varšava odvezl hromadný transport do vyhlazovacího tábora v Treblince. Tam byla zavražděna v plynové komoře někdy ve druhé polovině roku 1942.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Lidia Zamenhof na anglické Wikipedii.
- ↑ KÜNZLI, Andreas. L. L. Zamenhof (1859-1917): Esperanto, Hillelismus (Homaranismus) und die "jüdische Frage" in Ost- und Westeuropa. 1. vyd. [s.l.]: Harrassowitz Verlag Dostupné online. ISBN 978-3-447-06232-9. DOI: 10.2307/j.ctvc16p39.
- ↑ Zamenhof Lidia. Sztetl.org.pl [online]. [cit. 2024-04-06]. Dostupné online.
- ↑ Lidia Zamenhof. Muzeum Getta Warszawskiego [online]. [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. (polsky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lidia Zamenhof na Wikimedia Commons
