Libuše Pamětnická

Text nadpisu LIBUŠE PAMĚTNICKÁ Libuše Pamětnická studující Libuše Pamětnická studující Česká básnířka, prozaička a publicistka Českomoravské vysočiny ČR, především Humpolecka a Pelhřimovska, Libuše Pamětnická (10. července 1920 v Hněvkovicích u Humpolce, 29. října 1992 v Humpolci). Autorka románů Břízy ve větru (1939), Vysoká mříž (1941), básnických sbírek Malá princezna (1942), Rytmy kraje (1983), Milování (1986), Recitace k poslednímu rozloučení (1991), Planutí a zhasínání (1991), Kalendář srdce (1992) a pohádek Pohádky měsíčních večerů (1944) a Strašidla ze Zálesí (2017).

Životopis Libuše Pamětnické Dětství a mládí Otec Libuše Pamětnické František Pamětnický (23. prosince 1893, 9. listopadu 1944) odešel v roce 1921 pracovat jako úředník finanční stráže na Podkarpatskou Rus, kam s ním odešla její matka Pavla Pamětnická (20. března 1895, 21. dubna 1977). Holčičku Libušku zanechali u dědečka Jana Mokrého (7. prosince 1863, 10. října 1931) a babičky Emílie Mokré (1867,1952) ve škole v Hněvkovicích u Humpolce, v níž byl prvním řídícím učitelem a zakladatelem Sboru hasičů. Celé dětství a mládí strávila nakonec s nimi v domku čp. 100 v Hněvkovicích, postaveném po odchodu Jana Mokrého do důchodu.

Libuše Pamětnická od mládí ráda psala. První článek otiskla v devatenácti letech v roce 1939 v pelhřimovském Týdeníku z Českomoravské vysočiny. Zde také publikovala svůj první román na pokračování „Břízy ve větru“[1].

Dobu německé okupace za druhé světové války prožívala jako studentka pražského pedagogického ústavu. Ubytována byla u tety Boženy Mokré, prokuristky významné firmy na laboratorní přístroje Jeřábek a spol., která vybavovala např. Běhounkovu výpravu k Severnímu pólu. Po skončení studia nastoupila Libuše Pamětnická učitelské místo v Praze Na Zelené lišce. Na literární činnost ale nezanevřela. Publikovala řadu fejetonů v Pražském ilustrovaném zpravodaji a v témže časopise jí vyšel román na pokračování „Vysoká mříž“[2].

V roce 1942 vydala v edici Zvěrokruh v Českých Budějovicích svou první básnickou sbírku „Malá princezna“[3].

V září 1944 vydalo Špronglovo nakladatelství v Pelhřimově její knihu pohádek „Pohádky měsíčních večerů“[4], s půvabnými ilustracemi M. Martinové. Pohádky jsou uloženy v Památníku národního písemnictví.

Po převelení z Podkarpatské Rusy do Prahy byl František Pamětnický zatčen za účast v odboji a uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen, kde byl 9. listopadu1944 popraven. Manželka Pavla Pamětnická zůstala sama v Praze se dvěmi sestrami Libuše Pamětnické Vlastou a Eliškou. Sen o společné rodině se rozplynul a v roce 1944 se Libuše Pamětnická provdala za profesora matematiky v Praze Ladislava Badalce. První dcerka Libuška jim zemřela po porodu a rok po válce 21.srpna 1946 se narodila Ivanka. Po rozvodu si ponechala Libuše Badalcová své jméno za svobodna Pamětnická a dceři Ivaně ho dala též. V roce 1946 se s dcerou vrátila na čas na rodnou chalupu ke své osmdesáti leté babičce, kterou pokládala celý život za matku. Bez Prahy ale nedokázala žít a po smrti babičky se vrátila učit do Prahy. Dceru Ivanu ponechala na chaloupce v Hněvkovicích u své tety Boženy Mokré (31. října 1890, 23. března 1984), která dům po smrti své matky Emilie Mokré zdědila.

Zralý věk

Libuše Pamětnická po návratu z Prahy do Humpolce Ke stáru se Libuše Pamětnická navrátila do rodného kraje, kde kromě pedagogické činnosti se věnovala psaní básní a článků do místních novin: Jihočeské pravdy, jihlavské Jiskry, pelhřimovského Nástupu, Hlasu 91, Hlasu Vysočiny, Nového týdeníku z Českomoravské vysočiny. Přispívala téměř pravidelně básněmi a články do Humpoleckého zpravodaje Zálesí. Žila s tetou Boženou Mokrou v jejím domě v Hněvkovicích. Dcera Ivana studovatla od roku 1964 na Matematicko-fyzikální fakultě University Karlovy v Praze, kde po studiích zůstala pracovat a založila 17. července 1970 rodinu se spolužákem Jaroslavem Haslingerem, pozdějším doživotním profesorem na Universitě Karlově. Z manželství pochází vnuk Libuše Pamětnické Michal Haslinger (3. května 1977 v Praze).

Libuše Pamětnická milovala kraj pod hradem Orlíkem, kterému se pro nádherné lesy říká Zálesí Tomuto kraji věnovala do vínku nejen svoji prozaickou, ale i básnířskou tvorbu. Drsná Vysočina byla pro ni nevyčerpatelným zdrojem inspirace. V letech osmdesátých a devadesátých jí vydal Městský úřad v Humpolci jako poděkování za to, kolik veršů věnovala ve své literární tvorbě rodnému kraji a městu samému, pět básnických sbírek: Rytmy kraje (1983)[5], ilustrace RNDr. Ivana Haslingerová, CSc., editorská poznámka PhDr. Ludvík Pokorný, CSc., Milování (1986)[6], ilustrace RNDr. Ivana Haslingerová, CSc., edorská poznámka PhDr. Josef Tomeš, Recitace k poslednímu rozloučení (1991)[7], Planutí a zhasínání (1991)[8] editorská poznámka Marie Vytopilová a Kalendář srdce (1992)[9] ilustrace RNDr. Ivana Haslingerová CSc., editorská poznámka Miroslav Dvořák.

Kniha pohádek Strašidla ze Zálesí

Ilustrace k pohádce "Pole při měsíčku" v knize pohádek Libuše Pamětnické "Strašidla ze Zálesí" Přestože svůj první článek otiskla Libuše Pamětnická v roce 1939 a od té doby vydala kromě množství novinových článků několik románů a básnických sbírek, do duší čtenářů se zapsala především svojí poslední knihou pohádek „Strašidla ze Zálesí“[10], která vyšla až po její náhlé smrti.

Je až s podivem, kolik občanů na ni po více než stu letech od narození vzpomíná. Zřejmě je to proto, že všechna strašidla, o nichž psala ve svých pohádkách, skutečně žila v konkrétních rybnících a lesích na Humpolecku a děti se tak v přetechnizovaném světě dozvídají nejen to, co je hejkadlo, divoženka, rusalka, diví muži, andělé, bludičky a polednice, čerti, šotkové, ďáblíci, ale současně se učí znát i nejromantičtější kouty svého kraje, kde tyto potvůrky sídlily – pardon – dosud sídlí.

Ve Strašidlech ze Zálesí se ke čtenářům vracejí pověsti, v nichž kraj spí celá tichá staletí a prostřednictvím vypravěčského umění autorky se probouzejí a promlouvají k lidem bájné příběhy a postavy jak je jen její představivost a fantazie dokázala vytvořit. Při toulkách krásnou přírodou před očima čtenářů ožívají bájní rytíři na místním hradu Orlíku, místní hastrmani a rusalky a hned se na ta místa dívají jinak. Proto se Libuše Pamětnická touto knihou stala, tak jako každá autorka podobných dětských knih, tak trochu nesmrtelnou. Vždyť pohádkové bytosti jsou přítomny všude kolem nás. Chce to se jen zasnít a zavzpomínat na dětství. A právě dětství si připomíná každý tak rád…

Ilustrace k pohádce "Cikánka od Jambora" v knize pohádek Libuše Pamětnické "Strašidla ze Zálesí" V den své náhlé smrti stačila sice ještě předat Miroslavu Pejšovi z nakladatelství U Jakluba v Pelřimově 1. díl pohádek[11], který jej obratem v roce 1992 vydal v nákladu 3000 kusů s ilustracemi Ivany Haslingerové. Nedožila se bohužel radosti nad tím, že se její knížka v roce 2009 stala nejčtenější dětskou knihou v humpolecké městské knihovně, ani zprávy o tom, že se stala dokonce povinnou školní četbou na místní základní škole v Hálkově ulici, ani toho, že humpolecká Základní umělecká škola G. Mahlera (ZUŠ) k jejím devadesátým narozeninám uspořádala výstavu jejích soch coby návrhů na její pomník, které vymodelovali žáci pod vedením profesorky Evy Moravcové. Nedočkala se ani toho, aby si prohlédla návrh těchto dětí na realizaci parku, památníku a pomníku před budovou hněvkovské školy, kde prožila ranné dětství. V místní knihovně v Hněvkovicích je umístěna stálá výstava těchto návrhů. Kulturní komise České republiky, z.s. se snaží ke 30 letům své činnosti v roce 2024 nalézt sponzory, kteří by alespoň některé návrhy uvedli v život.

Vodník Camprlík z Knihy pohádek Strašidla ze Zálsí V pozůstalosti autorky nalezla dcera RNDr. Ivana Haslingerová, CSc. rukopis druhého dílu pohádek. Zkompletovala je s dílem prvním a všech 46 pohádek nově zilustrovala a vydala pod záštinou Kulturní komise České republiky, z.s., Praha, IČO: 60456582[12] v červenci 2017 jako 644. publikace nakladatelství Práh (www.prah.cz). Splnila tím dávné prosby své matky, která ji o ilustrace za života neustále žádala.

Podle názoru odpovědného redaktora knihy prezidenta Kulturní komise České republiky, z.s. Doc. Ing. Jiří Pancíře, CSc., mají pohádky velmi dobrou literární úroveň. „Kromě vyčerpávajícího popisu strašidel zachycují i život lidí žijících na přelomu 19. a 20. století ve vesničkách uprostřed lesů. Lze je proto přijmout i jako pěkně napsané a čtivé povídání o životě ve vesnicích na Humpolecku v té době a proto byly zařazeny mezi povinnou četbu v místní škole v Humpolci[13]. Přál bych si, aby kniha čtenářům přinesla tolik potřebný klid v této tak hektické době. Aby se přenesli při jejím čtení do doby, kdy lesy byly plné hejkadel a bludiček, kdy v každém rybníku sídlil hastrman a na jeho hladině tančily zelenooké rusalky,“ píše docent Pancíř v Editorské poznámce ke knize.

A právě pro tuto její vlastnost, kterou se odlišuje od moderních dětských knih, nad ní přebrala záštitu Kulturní komise České republiky, z.s. a Jiří Pancíř knihu osobně graficky zpracoval a zalomil, provedel korektury, připravil na CD do tisku a napsal k ní předmluvu, v níž mj. uvádí: "Tímto svým posledním dílem se autorka trvale zapsala do regionálního slovesného umění na Českomoravské vysočině a nejen tam[14]. Vždyť pohádkové bytosti jsou přítomny všude kolem nás a v současné přetechnizované společnosti je chvíle zasnění se při toulkách přírodou ještě důležitější než kdysi. Chce to jen se zasnít a zavzpomínat na dětství a procházka krajinou se stane jednou velkou pohádkou a všude kolem nás ožijí pohádkové bytosti popsané v této knize. Lesy a rybníky jsou ale všude a i v nich žijí veselí vodníci Camprlíci, lesní strašidla a hejkadla... Věřme, že se pohádky budou líbit i moderním přetechnizovaným dětem po celé zemi."

Snad právě proto se touto knihou vryla Libuše Pamětnická do paměti Humpolecka obklopeného hlubokými lesy. Nedožila se buhužel ani křtu druhého vydání knihy[13], ani radosti nad tím, že se její kniha stala opět velice čtenou dětskou knihou v humpolecké městské knihovně a povinou četbou v základní devítileté škole v Hálkově ulici v Humpolci.[15]

V pozůstalosti bylo nalezeno šest dosud nevydaných básnických sbírek Sříbrný chlad, Stopy a paměť míst, Reflexe, Torzo snů, Když sněží na srdce, Tři kytice šeříků pro mrtvé děti. A rovněž několi próz vzpomínek. Kulturní komise ČR, z.s. se snaží nalézt jejich vydavatele a rovněž zkompletovat všech 11 sbírek do jediné velké Knihy básní Libuše Pamětnické. Kulturní komise České republiky, z.s. se snaží u příležitosti 30 let své existence v roce 2024 nalézt jejich vydavatele a rovněž zkompletovat všech 12 sbírek do jediné velké Knihy básní Libuše Pamětnické.[16]

Reference 1.Libuše Pamětnická. Břízy ve větru. Týdeník z Českomoravskočiny. 1939.

2. Libuše Pamětnická. Vysoká mříž. Pražský ilustrovaný zpravodaj. 1940.

3. Libuše Pamětnická. Malá princezna. Edice Zvěrokruh v Českých Budějovicích. 1942.

4. Libuše Pamětnická. Pohádky měsíčních večerů. Špronglovo nakladatelství v Pelhřimově. 1944.

5.Libuše Pamětnická. Rytmy kraje. Městský úřad v Humpolci. 1983.

6.Libuše Pamětnická. Milování. Městský úřad v Humpolci. 1986.

7.Libuše Pamětnická. Recitace k poslednímu rozloučení. Městský úřad v Humpolci.1991.

8.Libuše Pamětnická. Planutí a zhasínání. Městský úřad 1991v Humpolci.

9. Libuše Pamětnická. Kalendář srdce. Městský úřad v Humpolci. 1992.

10. Libuše Pamětnická. Strašidla ze Zálesí. Nakladatelství Práh (www.prah.cz). červecec 1917.

11.Libuše Pamětnická. Strašidla ze Zálesí 1. díl. Nakladatelství u Jakuba v Pelhřimově. 1992.

12.Kulturní komise České republiky, z.s. - IČO 60456582 - Obchodní ...

13. Ivana Haslingerová. Strašidla ze Zálesí byla uvedena do života. Kulturně-hospodářská revue Fragmenty. 2017.

14. Jiří Pancíř. Libuše Pamětnická - stále živá básnířka Vysočiny. Kulturně-hospodářská revue Fragmenty. 2024.

15. Ivana Haslingerová. Pohádky na letní výlety a zimní večery Strašidla ze Zálesí. 2018

16. Projekty Kulturní komise České republiky, z.s. ke 30 letům její činnosti

Odkazy na snímky v Commonu Fota k titulu: Libuše Pamětnická, studentka https://fragmenty.cz/images/Pametnicka%20Libuse%20studentka.jpg

Foto Libuše Pamětnická po návratu z Prahy https://fragmenty.cz/media/k2/items/cache/b87c134cd23b8ffa5c5274690eef4169_L.jpg

Titulní strany Sknihy Strašidla ZE ZÁLESÍ: https://fragmenty.chttpsz/images/0000%20strasidlatitul600.jpg

Další obázky v Commonu nezveřejněné v tomto článku:https://fragmenty.cz/images/04%20camprlik3.jpg https://fragmenty.cz/images/votavne%20noc.jpg https://fragmenty.cz/images/houslista1%20noc.jpg https://fragmenty.cz/images/pulnicek%20sam%20noc.jpg https://fragmenty.cz/images/0000%20prvni%20strana%204%20noc600.jpg