Wikipedie

Levín (okres Litoměřice)

městys v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji

Levín (německy Lewin, či též Leben) je městys v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Žije v něm 150[1] obyvatel. Leží ve východní části Českého středohoří pod vrcholem Sedlo,[4] nad údolím Loubního potoka. Obcí probíhá okresní silnice z Úštěka do Verneřic a silnice z Muckova do Velkého Března.[5] Dominantou obce je zvonice na zalesněném pahorku a na náměstí kostel ve tvaru rotundy.

Levín
Kostel Povýšení svatého Kříže v centru Levína
Znak městyse LevínVlajka městyse Levín
znakvlajka
Lokalita
Statusměstys
Pověřená obecÚštěk
Obec s rozšířenou působnostíLitoměřice
(správní obvod)
OkresLitoměřice
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°36′50″ s. š., 14°17′2″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel150 (2024)[1]
Rozloha4,90 km²[2]
Nadmořská výška438 m n. m.
PSČ411 45
Počet domů120 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.3
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa úřadu městyseLevín 58
411 45 Úštěk
oulevin@quick.cz
StarostaRadan Šum
Oficiální web: www.mestyslevin.cz
Levín na mapě
Levín
Levín
Další údaje
Kód obce565105
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městečko bylo jedním z nejvýznamnějších středisek keramické výroby nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Od 15. století je spojeno s hrnčířskou tradicí, keramika se zde vyráběla nepřetržitě 600 let.[6]

Levín leží v turisticky i historicky zajímavé oblasti asi 6 km od městečka Úštěk.[5]

Historie

editovat
 
Pečeť městečka Levína (Lewin) po roce 1845
 
Budova bývalé radnice
 
Kresba obětí požáru v noci z 5. na 6. března 1854 v hrnčířské dílěn Atzig.
 
Lázně Jeleč

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352[7], byla však pravděpodobně založena mnohem dříve, neboť již od poloviny 13. století stával na kopci nad náměstím středověký hrad, ale informace kdy a kým byl vystavěn se nedochovaly. Je zde zmiňováno také sídlo římskokatolické farnosti Levín.[8] Mezi nejstarší známé držitele patřili páni z Michalovic, sídlem jejich panství se ale záhy stal Úštěk.[5] Hrad po sto letech existence, kolem poloviny 14.  století zanikl. Na jeho místě byla roku 1699 vystavěna barokní zvonice.[9]

V 15. století patřila obec Berkům z Dubé, počátkem 16. století se stala majetkem Vartenberků. Původní znak měl ve zlatém štítě obraz sv. Václava. Později se objevila ve znaku městská ozubená zeď s dvěma věžemi a s českým lvem uprostřed.[10]

Levín získal v polovině 16. století, kdy zde žilo ještě české obyvatelstvo, status "městečka". Rozvoj obce byl spojen s hrnčířskou výrobou a nastal v druhé polovině 17.  století, v té době zde začala převládat němčina. V roce 1791 zasáhl obec požár, který poničil několik hrnčíren a část kostela.[5]

Urbanismus

editovat

V Levíně se nachází památky městské i venkovské architektury. Po rozsáhlém požáru roku 1791 byly místo dřevěných domů postaveny zděné budovy v klasicistním nebo barokním stylu a ty změnily podobu městečka i jeho centrum. Dochovalo se zde i několik dřevěných roubených chalup, postavených v 18. a 19. století. Z hradu postaveného ve 13. století zbyly jen pozůstatky zdí.[4]

Levínská keramika

editovat

Dílny hrnčířů zde vznikaly ve 14. století kolem ložiska jílu, které se nacházelo v místě náměstí. Ve 14. a 15. století se vyráběla neglazovaná keramika, kterou zdobil červený dekor. Pro levínskou keramiku 17. a 18. století je charakteristická bílá engoba na červenohnědém střepu s průhlednou glazurou.

Největší rozmach hrnčířství zaznamenal Levín v 18. a 19. století. Hrnčířské výrobky byly zdobeny např. motivy květin, ptáčků, zvířat nebo postav. Od středověku se zde také vyráběly kachle. Další rozvoj hrnčířské výroby utlumil již zmiňovaný požár Levína, ale i vyčerpání zdrojů jílu v druhé polovině 19. století. Po roce 1850 se vyráběla užitková kamenina. Dílnám také začala konkurovat tovární výroba a tak postupně zanikaly. V roce 1930 se pracovalo v šesti hrnčírnách, během druhé světové války byly v provozu pouze dvě.[6]

Dům čp. 10

editovat

Dům čp. 10 se zachoval jako poslední levínská hrnčírna. Kolem roku 1650 zde byla selská usedlost.[6] Následně zde pracovalo několik hrnčířských rodů: od roku 1660 to byl Jiří Arlet, Jan a Jan Václav Šarchan mezi lety 1706 až 1736, Jan a Kajetán Raudničkovi v letech 1772 až 1807. Po požáru města byla hrnčírna přestavěna. Na přelomu 19. století byly provedeny další stavební úpravy a následně rekonstrukce na keramickou školu. Ta však nebyla uvedena do provozu.

Po válce zde pracoval keramik a malíř Zdislav Hercík asi do roku 1956. Působili zde také sochaři Štefan Malatinec a Miloš Zet nebo architekt Jiří Lasovský. V 70. letech se vlastníkem objektu stalo družstvo invalidů INVA. Pro družstvo zde vyráběli keramici a manželé Milada a Ivan Břešťanovi dřevem pálenou kameninu, když původní muflovou pec na uhlí přestavěli na pec na dřevo. Po krátkém působení Jana Sládka a Pavla Oktábce v hrnčírně, koupil dům v roce 1985 sochař Milan Žofka, který zde měl pracovat přes třicet let. V roce 2016 koupila dům keramička Magdaléna Brožová. Ta v Levíně pracuje od roku 2018. I v druhé polovině 21. století je hrnčírna využívána k tvorbě keramiků, pořádají se zde sympozia a jarmarky.[11]

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 431 obyvatel (z toho 202 mužů), z nichž bylo 22 Čechoslováků, 402 Němců a sedm cizinců. Kromě 22 evangelíků a jednoho člena nezjišťovaných církví byli římskými katolíky.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 423 obyvatel: 37 Čechoslováků, 375 Němců a jedenáct cizinců. Až na deset evangelíků, dva členy církve československé a dva lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[13]

K Levínu patří osada Hradec, ve které v roce 1921 zde žilo 61 obyvatel (z toho 26 mužů) německé národnosti, z nichž bylo 59 katolíků a dva evangelíci.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 54 obyvatel německé národnosti. Kromě jednoho evangelíka se ostatní hlásili k římskokatolické církvi.[13]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Levín[7][14]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1 098 1 028 965 850 789 745 743 269 244 188 115 73 81 99
Domy 185 189 188 180 176 169 165 152 77 53 36 83 82 90
Tabulka zahrnuje údaje osad Bukovina, Hradec a Muckov. Data z roku 1961 zahrnují domy místní části Horní Vysoké.

Části obce

editovat

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[15]

Doprava

editovat

Do roku 1978 zde byla v provozu železniční trať Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice/Úštěk s dřívějším označením trati 7k. Tři roky před zrušením tratě využili filmaři zastávku v Levíně při natáčení filmu Páni kluci.[16]

Pamětihodnosti

editovat
  • Zřícenina hradu Levín ze druhé poloviny 13. století. Jižně od středu obce je návrší (450 m) byla ze pozůstatků hradu Levína v roce 1699 postavena zvonice. Z bývalé farní zahrady je široký výhled na České středohoří až do Polomené hory. Zarostlé zbytky zdiva starého hradu Na úbočí hory byly odkryty v roce 1878 při vykopávkách provedených Josefem von Schrollem.
  • Kostel Povýšení svatého Kříže na návsi ve středu obce. Byl vystavěn na místě kostela z doby před husitskými válkami. Po požáru města byla nápadná kruhová budova v roce 1798 přestavěna.[17] Uvnitř se kromě hlavy Krista od Viléma Kandlera nachází také záhadná středověká kamenná deska z 12. nebo 13. století s reliéfem lva s osmi písmeny.
  • Radnice na návsi z roku 1793
  • Mauzoleum Josefa Schrolla. Poblíž vrcholu hory Hrádek (též Hradec, Hradsko, či Ratzke/ner, Ratzkenberg apod., 442,5 m) se nachází rodinná hrobka šlechticů von Schroll z Liběšic z roku 1881. Budova byla postavena podle plánů architekta Ludwiga Zettla ve starořeckém stylu. Z hory je výhled přes úštěcké údolí na Říp, Milešovku a Ronov. Předpokládá se, že na jeho vrcholu je rané kultovní místo; Je obehnán částečně obehnané čtyři metry vysokou zdí ze zeminy a znělce.
  • Lázně Jeleč (Bad Geltschberg), na přelomu 19. a 20. století byly vyhledávaným lázeňským střediskem s léčebnými prameny bohatými na železo.

Osobnosti

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ a b Levín. www.turistika.cz [online]. [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d Historie obce: Městys Levín. www.mestyslevin.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Levín | Asociace českých keramických měst. www.aczcc.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 386, 387.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  8. ↑ Levín. levin.ceskehory.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ Levín. www.ceskestredohori.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ Města a obce online: Historie obce. mesta.obce.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ Hrnčírna č.p. 10 – Levínská keramika [online]. [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 202. 
  13. ↑ a b Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 203. 
  14. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 296.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  15. ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  16. ↑ ZANIKLÉ TRATĚ: Tudy jezdili páni kluci. Zubrnickou dráhu filmaři milovali. iDNES.cz [online]. 2019-04-07 [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. 
  17. ↑ Turistická mapa České středohoří východ. 3. vydání. Klub Českých turistů, 2001. Popis od Lewina na aktuální turistické mapě Českého středohoří
  18. ↑ SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj – Českolipsko. Praha: Regia, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Cesta Johanna Josefa Leitenbergera ke slávě, s. 98. 
  19. ↑ BLKÖ:Stadler, Franz (Musikus) – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2024-02-27]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Levín_(okres_Litoměřice)&oldid=24328957“