Wikipedie

Leopold Friedrich von Hofmann

rakouský diplomat, ministr financí Rakouska-Uherska, právník, úředník a šlechtic

Leopold Friedrich svobodný pán von Hofmann (4. května 1822 Vídeň – 24. října 1885 Vídeň) byl rakouský, respektive rakousko-uherský šlechtic a politik. Jako absolvent právnické fakulty působil od mládí ve státních službách a diplomacii. V letech byl 1876–1880 ministrem financí Rakouska-Uherska, z titulu této funkce od roku 1879 také guvernérem okupované Bosny a Hercegoviny. Nakonec byl v letech 1880–1885 generálním intendantem Dvorního divadla. V roce 1872 byl povýšen na barona a v roce 1876 se stal členem Panské sněmovny.[1]

Leopold Friedrich von Hofmann
Leopold Friedrich von Hofmann na litografii cca z r. 1865
Leopold Friedrich von Hofmann na litografii cca z r. 1865
Ministr financí Rakouska-Uherska
Ve funkci:
14. srpna 1876 – 8. dubna 1880
PředchůdceGyula Andrássy
NástupceJózsef Szlávy
Guvernér Bosny a Hercegoviny
Ve funkci:
1879 – 1880
PředchůdceOsman Nuri paša
NástupceJózsef Szlávy
Generální intendant Dvorního divadla
Ve funkci:
1880 – 1885
PředchůdceFranz von Dingelstedt
NástupceJosef Bezecný
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1876 – 1885
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
Narození4. května 1822
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. října 1885 (ve věku 63 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHinterbrühl Cemetery
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán (1872)
Alma materVídeňská univerzita
Profeseekonom a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Pocházel z německé šlechtické rodiny původem z Breisgau. Předkové působili jako úředníci říšské dvorské rady, později přesídlili do habsburské monarchie, kde se uplatnili ve státní správě a v roce 1762 byli povýšeni do šlechtického stavu. Leopold Friedrich byl synem soudního úředníka Friedricha von Hofmanna a vystudoval právo na Vídeňské univerzitě. Jako nižší úředník začal svou kariéru v Dolním Rakousku. Na doporučení knížete Metternicha přešel v roce 1845 do úřadu státního kancléře. V době občanské války ve Švýcarsku (Sonderbundská válka) v roce 1847 působil jako atašé v Bernu. V roce 1848 se stal vedoucím německého odboru na rakouském ministerstvu zahraničí a v revolučním roce 1848 pobýval s císařským dvorem v Olomouci, kde se v prosinci 1848 zúčastnil vyhlášení Františka Josefa rakouským císařem. Díky tomu získal celoživotní podporu nového panovníka a to se odrazilo v jeho pozdější kariéře. V roce 1857 se habilitoval v oboru německého spolkového a státního práva a patřil pak mezi přední experty na mezinárodní právo. Nadále působil na ministerstvu zahraničí, kde byl od roku 1857 ministerským tajemníkem. Po prohrané válce se Sardinií se podílel na stylizaci mírové dohody v Curychu, kterou Rakousko ztratilo Lombardii. V této souvislosti získal titul legačního rady I. kategorie.[2]

Po obnovení ústavního života v Rakousku v roce 1860 se stal zapisovatelem Panské sněmovny (horní jmenovaná komora Říšské rady). Po dánsko-německé válce byl jako civilní správce přidělen do týmu generála Gablenze jako místodržitele v Holštýnsku.[2][3]

Jeho kariéra vyvrcholila po prusko-rakouské válce s nástupem Friedricha Ferdinanda von Beusta do čela rakouské politiky. Beust jako původně saský politik, si Hofmanna vybral za důvěrníka, díky kterému získával znalost politické scény ve Vídni. Hofmann se roku 1867 stal sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí, měl výrazný vliv na Beustovu politiku a na liberální zákonodárství vlády Karla von Auersperga.[2] Z titulu svých funkcí na ministerstvu zahraničí byl ale také spojen s machinacemi při udělování šlechtických titulů.[4] Po Beustově odchodu na post velvyslance v Londýně zůstal Hofmann jako první sekční šéf na ministerstvu zahraničí i v éře Gyuly Andrássyho.[5]

Od 14. srpna 1876 do 8. dubna 1880 působil jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí[6])[7][8] Ve funkci ministra financí se rovněž roku 1879 stal i guvernérem okupované Bosny a Hercegoviny.[9]

V letech 1880–1885 zastával funkci generálního intendanta Dvorního divadla (General-Intendant der k.k. Hoftheater), respektive obou jeho scén (Dvorní opera).[10][2]

Zemřel svobodný a bezdětný 24. října 1885 po krátké nemoci ve věku 63 let a byl pohřben na hřbitově v Hinterbrühlu poblíž Vídně.[11][12]

Tituly a ocenění

editovat

Od narození užíval šlechtický titul rytíře, který byl rodině udělen v roce 1762. V roce 1868 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. V roce 1872 byl povýšen do stavu svobodných pánů[13] a v roce 1876 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Jako dlouholetý diplomat a člen vlády získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí, většina ocenění od cizích panovníků pocházela z doby jeho působení ve funkci dlouholetého sekčního šéfa na ministerstvu zahraničí a generálního intendanta Dvorního divadla.[14]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl XI; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 438 (heslo Hofman Leopold Friedrich) ISBN 80-7185-156-6
  2. ↑ a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Hofmann, Leopold Frh. von (1822-1885), Beamter und Generalintendant, s. 383. (německy) 
  3. ↑ Přehled představitelů státní správy ve Šlesvicku-Holštýnsku na webu worldstatesmen.org dostupné online
  4. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 141, 149 ISBN 80-86781-08-9
  5. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 178 dostupné online
  6. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 225. 
  7. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 587
  8. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 219 dostupné online
  9. ↑ Přehled představitelů státní správy Bosny a Hercegoviny na webu worldstatesmen.org dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 23 dostupné online
  11. ↑ Nekrolog Leopolda Hofmanna in: Neues Wiener Tagblatt, 24. října 1885; s. 2 dostupné online
  12. ↑ Nekrolog Leopolda Hofmanna in: Wiener Allgemeine Zeitung, 24. října 1885; s. 1 dostupné online
  13. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1874, Gotha, 1874; s. 295–296 dostupné online
  14. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Leopolda von Hofmanna in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 36 dostupné online

Literatura

editovat
  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; s. 48–49 (heslo Leopold von Hofmann) ISBN 978-80-86781-18-1

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leopold_Friedrich_von_Hofmann&oldid=24595145“