Leon Piniński
Leon Jan Piniński (8. března 1857 Lvov – 4. dubna 1938 Lvov[1]) byl rakouský politik, právník a vysokoškolský pedagog polské národnosti z Haliče, na konci 19. století poslanec Říšské rady, pak místodržící Haliče.
| Leon Piniński | |
|---|---|
 Leon Piniński, portrét z r. 1934 | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1889 – 1898 | |
| Místodržící Haliče | |
| Ve funkci: 1898 – 1903 | |
| Předchůdce | Eustachy Stanisław Sanguszko |
| Nástupce | Andrzej Kazimierz Potocki |
| Člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1903 – 1918 | |
| Poslanec Haličského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1888 – 1898 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Podolacy Narodowa Demokracja (Polský klub) |
| Narození | 8. března 1857 Lvov  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 4. dubna 1938 Lvov  Polsko |
| Místo pohřbení | Lyčakivský hřbitov (49°49′56″ s. š., 24°3′ v. d.) |
| Rodiče | Leonard Piniński |
| Příbuzní | Mieczysław Piniński (bratr) Stanisław Piniński (bratr) |
| Alma mater | Lvovská univerzita Vídeňská univerzita Lipská univerzita Berlínská univerzita |
| Ocenění | velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska Zlatý Akademický vavřín Decoration for Services to the Red Cross |
| Commons | Leon Piniński |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovat
Vystudoval práva na Lvovské univerzitě, Vídeňské univerzitě, Lipské univerzitě a Berlínské univerzitě. Roku 1880 získal titul doktora práv. V roce 1886 se stal privátním docentem a roku 1891 profesorem římského práva na Lvovské univerzitě. V roce 1928/1929 byl rektorem univerzity. Patřil mezi přední znalce římského, civilního i trestního práva. Kromě toho se zabýval sběrem uměleckých předmětů, které odkázal po své smrti veřejným sbírkám. Organizoval muzea a od roku 1908 byl správcem uměleckého muzea ve Vídni.[1]
Byl aktivní i politicky. Jako konzervativní statkář patřil do politického proudu Podolacy. V letech 1888–1898 zasedal coby poslanec Haličského zemského sněmu.[1]
V 80. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1889 získal mandát na Říšské radě za kurii velkostatkářskou v Haliči. Slib složil 30. ledna 1889. Mandát obhájil v řádných volbách do Říšské rady roku 1891, nyní za kurii venkovských obcí, obvod Tarnopol, Skalat atd. Zvolen byl za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1897. V průběhu funkčního období parlamentu rezignoval na poslanecké křeslo a nahradil ho Emil Hladyšovskyj.[2][3] Profesně byl k roku 1897 uváděn jako univerzitní profesor, člen říšského soudu a statkář ve Lvově.[4] V rejstříku poslanců z roku 1898 již nefiguruje.
V letech 1898–1903 vystřídal parlamentní činnost za vysokou funkci ve státní správě. Působil totiž jako místodržící Haliče. V období let 1903–1918 potom zasedal jako člen Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Sympatizoval se stranou Narodowa Demokracja (tzv. Endecja). Byl oponentem sociálně demokratického hnutí i ukrajinských národovců. Odmítal reformy volebního práva na celostátní i haličské úrovni a čelil proto kritice demokratických a liberálních proudů. Když se haličským místodržícím stal v letech 1908–1913 Michał Bobrzyński, působil Piniński naopak v opozici. V Panské sněmovně zastupoval širší parlamentní frakci Polský klub.[1]
Za světové války se angažoval ve vrcholných orgánech polské politiky. Po ruském záboru zůstal ve Lvově. Po roce 1918 působil převážně na akademické půdě.[1]
Jeho bratrem byl politik Mieczysław Piniński.[5] I další bratr Stanisław Piniński byl aktivním politikem.[6]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Piniński, Leon Gf. (1857-1938), Jurist und Politiker, s. 83. (německy)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0014&size=45&page=145
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0013&page=145&size=45
- ↑ Graf Miecislaus Pininski. Neue Freie Presse. Červen 1918, čís. 19328, s. 5. Dostupné online.
- ↑ ARKUSZEWSKI, Antoni. Ziemianie polscy dwudziestego wieku. [s.l.]: DiG, 1992. 218 s. Dostupné online. ISBN 9788385490609. S. 141. (polsky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leon Piniński na Wikimedia Commons
