Leon Grot
Leon Grot, rodným jménem Leon Machonbaum (6. června 1890 Varšava – 28. března 1974 Varšava), byl účastníkem bojů za polskou nezávislost, plukovníkem pěchoty polské armády a držitelem řádu Virtuti Militari.
Leon Grot | |
---|---|
Leon Grot (před rokem 1934) | |
Rodné jméno | Leon Machonbaum |
Narození | 6. června 1890 Varšava Ruské impérium |
Úmrtí | 28. března 1974 (ve věku 83 let) Varšava Polsko |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | Plukovník pěchoty |
Sloužil | Rakousko-Uhersko (do roku 1917) Polsko (od roku 1918) |
Složka | Legiony Polskie (do roku 1917) Polská armáda (od roku 1918) |
Velel | 3. legionářský pěší pluk (1929-1935) 24. pěší divize (1935-1938) 22. horská pěší divize (1939) |
Války | První světová válka Polsko-sovětská válka Druhá světová válka |
Vyznamenání | Virtuti Militari Řád znovuzrozeného Polska |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons |
První světová válka a meziválečná léta
editovatNarodil se 6. června 1890 ve Varšavě Józefovi a Floře Lawendelovým, manželům židovského původu.[1][2]
Během první světové války bojoval v polských legiích. Stal se důstojníkem legionářského 1. pěšího pluku (v rámci rakousko-uherské armády), 2. července 1915 byl povýšen do hodnosti podporučíka a 1. dubna 1916 do hodnosti poručíka.[3] V červenci 1917, kdy polští legionáři v německém a rakousko-uherském vojsku odmítli složit vojenskou přísahu, byl internován v pevnosti Beniaminów.
V roce 1918 vstoupil do samostatné polské armády a byl přidělen k 35. pěšímu pluku. V jeho řadách bojoval ve válce proti ruským bolševikům, přičemž velel rotě a také praporu.[4] 15. července 1920 byl povýšen na majora, v červenci 1922 se stal úřadujícím zástupcem velitele 35. pěšího pluku.[5][6]
1. prosince 1924 byl povýšen do hodnosti podplukovníka,[7] v srpnu 1925 byl převelen k 14. pěšímu pluku ve Włocławku jako zástupce velitele pluku.[8] V únoru 1928 byl jmenován velitelem 31. Kaniowského střeleckého pluku v Lodži,[9] od roku 1929 do 16. října 1935 velel jako plukovník 3. legionářskému pěšímu pluku v Jaroslavi.[10] V říjnu 1935 se stal velitelem 24. pěší divize v Jarosławi a o tři roky později zástupcem velitele 22. horské pěší divize v Přemyšlu. Od března 1939 do 28. srpna téhož roku pak této divizi velel.[11]
Druhá světová válka a poválečná léta
editovatVe funkci velitele bojoval v době německé invaze do Polska. Padl do německého zajetí, ve kterém strávil téměř šest let, do 29. dubna 1945.
V roce 1945 se navrátil do vlasti a byl znovu přijat do polské armády. Byl zástupcem velitele 2. pěší divize, dále od 21. listopadu 1945 do 31. prosince 1947 pracoval na ministerstvu obrany.[12]
Zemřel 28. března 1974 ve Varšavě. Je pohřben na vojenském hřbitově na Powązkách.[13]
Osobnost
editovatDle názoru generála Józefa Kuropieskiho byl Grot „člověk mimořádně inteligentní, klidný, bystrý a nekonfliktní.“[14]
Řády a vyznamenání
editovat- Stříbrný kříž vojenského řádu Virtuti Militari [15] – 28. února 1921 [16]
- Důstojnický kříž Řádu Polonia Restituta – 10. listopadu 1928 „za zásluhy při boji o samostatnost a za zásluhy při výcviku armády“
- Krzyż Niepodległości (tj. „Kříž nezávislosti“) – 20. ledna 1931 „za zásluhy ve věci znovuzískání nezávislosti“ [17]
- Kříž za chrabrost[pozn. 1]
- Złoty Krzyż Zasługi (tj. „Zlatý kříž za zásluhy“)
- Medal Pamiątkowy za Wojnę 1918–1921 – Pamětní medaile za účast v ozbrojených konfliktech v letech 1918–1921 [18]
- Medal Dziesięciolecia Odzyskanej Niepodległości – Pamětní medaile při příležitosti uplynulého desetiletí od znovuzískání nezávislosti [18]
- Odznaka Oficerska Związków Strzeleckich – Důstojnický odznak tajného střeleckého spolku [20]
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Leon Grot na polské Wikipedii.
- ↑ STAŃCZYK, Tomasz. Żydzi w szeregach Legionów [online]. http://www.muzeumpilsudski.pl/ [cit. 2023-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-24.
- ↑ Kolekcja Akt Personalnych i Odznaczeniovich-Leon Grot [online]. https://wbh.wp.mil.pl/pl/ [cit. 2023-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Lista starszeństwa oficerów Legionów Polskich w dniu oddania Legionów Polskich Wojsku Polskiemu (12 kwietnia 1917). [s.l.]: Komenda Legionów Polskich, 1917.
- ↑ Spis oficerów służących czynnie w dniu 1.6.1921 r.. [s.l.]: Ministerstwo Spraw Wojskowych, 1921. S. 120, 641.
- ↑ Dziennik Personalny Ministra Spraw Wojskowych z 21 lipca 1920 r. Čís. 27, s. 671.
- ↑ Dziennik Personalny Ministra Spraw Wojskowych z 22 lipca 1922 r. Čís. 22, s. 543.
- ↑ Rocznik Oficerski 1923. Warszawa: Ministerstwo Spraw Wojskowych, 1923. S. 227, 401.
- ↑ Dziennik Personalny Ministerstwa Spraw Wojskowych. 15. srpna 1925, čís. 84, s. 460.
- ↑ Rocznik Oficerski 1928. Warszawa: Ministerstwo Spraw Wojskowych, 1928. Dostupné online. S. 47, 165.
- ↑ Dziennik Personalny Ministra Spraw Wojskowych. 23. prosinec 1929, čís. 20, s. 381.
- ↑ STEBLIK, Władysław. Armia „Kraków” 1939. Warszawa: Wydawnictwo Ministerstwa Obrony Narodowej, 1989. S. 99.
- ↑ Marek Gałęzowski, Na wzór Berka Joselewicza. Żołnierze i oficerowie pochodzenia żydowskiego w Legionach Polskich. Z przedmową Richarda Pipesa. Warszawa 2010, s. 291–292.
- ↑ http://www.cmentarzekomunalne.com.pl [online]. [cit. 2023-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Józef Kuropieska, Wspomnienia oficera sztabu 1934–1939, Wydawnictwo MON, Warszawa 1972, s. 262.
- ↑ Kolekcja, s. 1.
- ↑ Dz. Pers. MSWojsk., Nr 11 z 19 marca 1921, s. 481.
- ↑ Dz. Pers. MSWojsk., Nr 15 z 11 listopada 1928, s. 402.
- ↑ a b c Kolekcja, s. 3.
- ↑ Kolekcja.
- ↑ Kolekcja, s. 1 foto.
Literatura
editovat- Spis oficerów służących czynnie w dniu 1.6.1921 r.. Ministerstwo Spraw Wojskowych, 1921.
- Rocznik Oficerski 1923. Warszawa: Ministerstwo Spraw Wojskowych, 1923.
- Rocznik Oficerski 1924. Warszawa: Ministerstwo Spraw Wojskowych, 1924.
- Rocznik Oficerski 1928. Warszawa: Ministerstwo Spraw Wojskowych, 1928.
- Rocznik Oficerski 1932. Warszawa: Ministerstwo Spraw Wojskowych, 1932.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Leon Grot na Wikimedia Commons