Lemko-rusínská republika

Lemko-rusínská republika (lemsky Ruská Narodna Respublika Lemkiv) byl malý stát v Malopolsku (tehdy Halič), vytvořený dne 5. prosince 1918 po rozpadu Rakousko-Uherska, který byl ovšem brzy po svém vzniku připojen k Polsku.

Lemko-rusínská republika Ruska Narodna Respublika Lemkiv ←  1918–1920  → vlajka
Geografie Území osídlené Lemky (označeno světle modře)
Hlavní město	Florynka
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Lemkové, Poláci
Jazyky	lemský dialekt ukrajinštiny
Náboženství	řeckokatolické, pravoslavné
Státní útvar
Státní zřízení	republika
Vznik	konec první světové války
Zánik	zásah polské armády
Státní útvary a území
Předcházející Rakousko-Uhersko Následující Druhá Polská republika

Lokalizace i vznik

Území nárokované Lemky (včetně Gorlic, Zakopaného, Nového Targu a Nového Sadce).

Lemkové žili v polském jiho-východním pohraničí od 14. století v pásu širokém 10-25 km od Popradské doliny až k údolí řeky Oslawy. Mezi lemkovské osady patří Krynica-Zdrój, Uście Gorlickie, Rzepedź, Komańcza, Łosie, Nowica, Zdynia, Gładyszów, Hańczowa, Bartne, Bielanka, Regietów, Mokre, Szczawne, Kulaszne, Turzańsk, Zyndranowa, Świątkowa Wielka, Śnietnica, Florynka. V Gładyszówě 27. listopadu 1918 vznikla Rusínská rada, která si stanovila cíl připojit lemkovské území k Rusku. Koncem roku 1918 vznikly také Okresní ruská rada v Śnietnici a Ruská rada v Krynici. 5. prosince 1918 se lemkovské rady spojily a ve Florynce vyhlásily vytvoření Lemko-rusínské republiky. Kromě území obydleného Lemky si Lemko-rusínská republika nárokovala rozsáhlá okolní území obydlená a ovládaná Poláky (oblast Zakopaného, Nového Targu, Nového Sadce atd.), na kterých Lemkové nikdy nežili.

Historie

Jako prorusky orientovaná země se chtěla tato republika spojit s Ruskem, což však za přítomnosti bolševiků nepřicházelo v úvahu.

Vůdčími postavami lemkovského hnutí se stali Dr. Jarosław Kaczmarczyk, Dr. Aleksander Cichański a kněz Mychal Jurczakewycz. Nebyly však určeny jednoznačné cíle hnutí - jedni se chtěli připojit k Rusku, jiní k Ukrajině, jiní k Československu (což podpořil zejména Grigorij Žatkovič, který již dříve pomohl k ČSR připojit Podkarpatskou Rus) a rovněž se objevil požadavek nechat republiku samostatnou, ale s jiným hlavním městem (např. Prešov nebo Užhorod). Situace se záhy zkomplikovala po vypuknutí polsko-ukrajinské války a obsazení Ukrajinské lidové republiky polskými vojsky. Od konce ledna 1919 se v Lemko-rusínsku konaly manifestace za sjednocení s Rusíny v ČSR, Polsko se však nemínilo vzdát části Malopolska a Československo nemělo valný zájem o jeho ovládnutí.

Zčásti souběžně existovala též Východní Lemkovská republika, označovaná též Komančská republika, se sídlem ve vesnici Komańcza – ta zahrnovala 33 vesnic a zamýšlela připojení k Západoukrajinské lidové republice.

Zánik

Brzy po vyhlášení republiky bylo území osídlené Lemky obsazeno polskou armádou a Lemko-rusínská republika přestala existovat. V březnu 1919 byli přední představitelé republiky (mezi nimi i Jurczakiewycz a Kaczmarczyk) uvězněni a obviněni z vlastizrady, ale soud v Novém Sadci je osvobodil. Saintgermainská smlouva, podepsána 10. září 1919, přidělila oficiálně celou Halič Polsku.

Externí odkazy

• (anglicky) Historie Lemko-rusínské republiky
• (anglicky) Paul Magocsi o Lemko-rusínsku