Lazar z Betánie
Svatý Lazar z Betánie, bratr Marie a Marty, byl podle Jan 11, 1-44 (Kral, ČEP) Ježíšův přítel. Onemocněl a zemřel; když se čtyři dny po smrti k jeho hrobu dostavil Ježíš, zázračně ho vzkřísil z mrtvých. Lazar je spojován jako biskup s biskupstvím v Larnace na Kypru a Provensálským biskupstvím v Marseille. Pravoslavní (východní církve) i katolíci (západní církev) jej ctí jako svatého.
| Svatý Lazar z Betánie biskup | |
|---|---|
 Vzkříšení Lazara od Carla Heinricha Blocha | |
| Osobní údaje | |
| Země | Palestina |
| Místo narození | Betánie u Jeruzaléma, |
| Místo úmrtí | Betánie u Jeruzaléma nebo Kition, Kypr |
| Místo pohřbení | Betánie u Jeruzaléma nebo Kition, Kypr translace Marseille |
| Blízká osoba | sestry Marie a Marta |
| Příbuzní | Svatá Marta a Marie z Betánie (sourozenci) |
| Známý díky | vzkříšení Ježíšem |
| Svatořečení | |
| Svátek | Lazarova sobota, 17. března, 17. října (východní církve, pravoslaví); 17. prosince (západní církev); 29. července (Římské martyrologium) |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev, pravoslaví, východní katolické církve, Anglikánské společenství, luteránské církve |
| Atributy | zobrazován jako mumie, mrtvola, apoštol nebo biskup |
| Patron | nemocných, špitálů, diecéze Autun, arcidiecéze marseilleské |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vzkříšení
editovatV kompozici Janova evangelia představuje scéna vzkříšení Lazara vrcholný bod Ježíšova pozemského působení těsně před jeho zatčením a popravou a má čtenáře připravit na vlastní Kristovo zmrtvýchvstání. Ježíš před zázrakem vysvětluje Lazarově sestře Martě: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ Jan 11, 25 (Kral, ČEP)
Svatý Lazar je proto spojován s nemocí a uzdravením (byly po něm často pojmenovávány špitály). Z jeho jména je pro nemocnice etymologicky odvozen název lazaretu.
Vyobrazení
editovatVe výtvarném umění bývá zobrazována
- scéna jeho Vzkříšení, kdy Lazar v otevřené rakvi proti Kristovi jako mumie nebo zčásti ovázán plátěnými pruhy sedí, probouzí se nebo vstává z hrobu, či (vzácně) již vychází z hrobové jeskyně; například:
- románský reliéf, Lapidárium Národního muzea Praha;
- malba v Tokali Kilise, Göreme, Turecko
- oltářní obraz v kostele Nejsvětější Trojice, Kuks
- scéna Hostina v domě Lazarově, kde sourozenci Marta, Marie a Lazar sedí u stolu a hostí svého přítele Ježíše Krista.
- scéna Poslední zaopatření postižených morem, kdy Lazar jako první biskup z Larnaky v oděvu biskupa s jeho úředními insigniemi navštěvuje špitál, například: Palermo, Capella palatina; Bari - Gravina, krypta San Vito Vecchio;
- Lazar jako žebrák, například:
- Lazar jako biskup, středověkː Kostel sv. Lazara v Betánii; 18. stoletíː Kaple svatého Lazara, Nová Bystrica (Slovensko)
Patrocinium
editovat- nemocných morem, malomocných
- žebráků
- řezníků
- zemřelých
- měst Marseille, Autun, Avallon, Andlau - (Alsasko), Urbino
- kostelů, například kaple sv. Lazara v Praze, zbořená roku 1900)
- kapliček, například kaple sv. Lazara z Betanie, obnovena v roku 2015 v Novej Bystrici (hlavním celebrantem byl kardinál Dominik Duka, arcibiskup pražský)
Lazarova hrobka
editovat
První Lazarova hrobka, kde došlo ke vzkříšení, se nachází v al-Eizariya na Západním břehu Jordánu. Její existenci a úctu k ní dokládají dva spolehlivé prameny již ve 4. století, kdy při ní byl postaven kostel. Píší o něm Eusebios z Kaisareie ve svém onomastikonu (před 330) a Burgundský poutník v itineráři své cesty. V roce 390 se zmínil o Lazarově kostele zvaném Lazarium další očitý svědek, svatý Jeroným. Totéž potvrdil ještě poutník Egeria, asi v roce 410. Proto se předpokládá, že kostel byl postaven mezi léty 333–390.[1] V dnešních zahradách byl zdokumentovány zbytky mozaikové podlahy z kostela ze 4. století. Lazarium bylo zničeno zemětřesením v 6. století a bylo nahrazeno větším kostelem.
Tento kostel přežil neporušený až do křižácké éry. K žádné jiné lokalitě se tak staré prameny nevztahují.[2] Věřící několika církví tento prázdný hrob dosud uctívají a postupně při něm dali postavit tři kostely a klášter sv. Marty a Marie.
Druhá - domněle Lazarova - hrobka byla uctívána údajně [zdroj?] v Larnace a kostel svatého Lazara nad ní postaven. Odtamtud byla údajně převezena do Konstantinopole. Po roce 1204 byla vypleněna křižáky a ostatky přeneseny do Marseille, kde se za neznámých okolností ztratily. Roku 1972 byly v kostele svatého Lazara v Larnace nalezeny zbytky ostatků, které nebyly přesunuty do Konstantinopole.
Dodnes je Lazarův hrob uctíván především v Betánii, také kostele sv. Lazara v Larnace.
Řád svatého Lazara
editovat
Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského (lazariáni, lazarité) byl založen jako jedna z nejstarších charitativních organizací na světě. Trvání původního řádu po roce 1830 a tedy i kontinuita stávající organizace nejsou bezvýhradně akceptovány. Současný řád je ekumenicky zaměřený a sdružuje křesťany všech vyznání, nicméně existuje několik větví řádu.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Lazarus of Bethany na anglické Wikipedii.
Literatura
editovat- Lexikon der christlichen Ikonographie, Wolfgang Braunfels (editor i autor hesla); Herder ː Basel-Freiburg-Rom-Wien 1994, sv. 7, s. 383-384.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lazar na Wikimedia Commons
