Ladislav Kopřiva
Ladislav Kopřiva (28. června 1897[1] Ivanovice na Hané[2] – 13. listopadu 1971 Praha[3]) byl československý politik, ministr československých vlád a meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa, jedna z hlavních postav politických procesů 50. let 20. století.
| Ladislav Kopřiva | |
|---|---|
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1935 – 1938 | |
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1948 – 1954 | |
| Čs. ministr národní bezpečnosti | |
| Ve funkci: 1950 – 1952 | |
| Předchůdce | funkce vznikla |
| Nástupce | Karol Bacílek |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | soc. dem. KSČ |
| Narození | 28. června 1897 Ivanovice na Hané  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 13. listopadu 1971 (ve věku 74 let) Praha  Československo |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatNarodil se roku 1897 v Ivanovicích na Hané. Otec byl truhlářem a malorolníkem, matka zemědělskou dělnicí. Ladislav vystudoval dvouletou obchodní školu. Za první světové války byl odveden do rakousko-uherské armády a sloužil u námořnictva. Od ledna 1919 byl členem sociálně demokratické strany a byl funkcionářem její základní organizace.[2] Od roku 1921 byl členem KSČ. Pracoval v komunistickém družstevním hnutí[4] na různých místech Čech a Moravy jako zaměstnanec i funkcionář. Od roku 1928 byl pracovníkem družstevního oddělení na sekretariátu ÚV KSČ. Koncem roku 1928 odcestoval do Sovětského svazu. V roce 1929 se vrátil ze SSSR a zapojil do sporů o družstvo Včela. VII. sjezd KSČ ho zvolil členem ÚV KSČ.[2]
V parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění. Poslanecké křeslo ztratil 28. prosince 1938 v důsledku zániku mandátů rozpuštěné komunistické strany.[5][6] Profesí byl redaktor. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze.[7]
Na podzim roku 1938 byl ve vedení KSČ (zatímco část strany již připravovala ilegální organizační struktury).[8] Na jaře 1939 byl zadržen při pokusu o emigraci a až do konce války vězněn v koncentračním táboře v Dachau. Spolu s ním byl zatčen i Antonín Zápotocký, Augustin Kliment a Jaromír Dolanský.[2]
Po roce 1945 se vrátil do vysoké stranické politiky. Již 23. května 1945 byl kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa a do této funkce ho opětovně zvolil VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ. V období březen 1946 – červen 1954 byl i členem předsednictva ÚV KSČ. V roce 1948 byl členem užšího předsednictva ÚV KSČ, od června 1948 do května 1950 členem sekretariátu ÚV KSČ, v období květen 1949 – září 1951 členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Od prosince 1948 do května 1950 byl rovněž zástupcem generálního tajemníka KSČ (na této funkci již krátce působil i v roce 1945).[9] Roku 1946 se stal předsedou Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu. V letech 1945–1948 byl předsedou a bezpečnostním referentem Zemského národního výboru v Čechách. Po zrušení zemského zřízení se stal vedoucím kádrového oddělení sekretariátu ÚV KSČ.[2] Od května 1950 stál v čele nově zřízeného Ministerstva národní bezpečnosti ve vládě Antonína Zápotockého.[2] Podílel se na politických procesech. V letech 1948–1954 zasedal i v Národním shromáždění.[5]
V roce 1963 byl při jedné z vln rehabilitací obětí 50. let vyloučen z KSČ.[10][11] Když v roce 1963 vypracovala Kolderova komise zprávu o nezákonných soudních a politických postupech v 50. letech, patřil mezi skupinu konzervativních komunistických funkcionářů, která byla následně odstraněna z vrcholných funkcí.[12]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Bezpečnostní aparát ministerstva vnitra (ministerstva národní bezpečnosti) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2011-10-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Životopis ministra národní bezpečnosti Ladislava Kopřivy. Rudé právo. Květen 1950, roč. 30, čís. 123, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Kopřiva Ladislav [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2013-02-15]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 275–276. Dále jen: Kdo byl kdo.
- ↑ a b Ladislav Kopřiva [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-02-15]. Dostupné online.
- ↑ seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 418. Dále jen: Dějiny v datech.
- ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2013-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Kdo byl kdo. 276
- ↑ Dějiny v datech. 465
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 436.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Kopřiva
- Projev Ladislava Kopřivy v Národním shromáždění roku 1936
