Ladislav Jiří Weber
Ladislav Jiří Weber (1893 – 7. června 1961) byl advokát a sběratel moderního českého umění.
| Ladislav Jiří Weber | |
|---|---|
| Narození | 1893 |
| Úmrtí | 7. června 1961 (ve věku 67–68 let) |
| Vzdělání | Právnická fakulta |
| Povolání | advokát |
| Choť | Zdena Weberová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatLadislav Jiří Weber byl pražský advokát, který v době První republiky ve 20. a 30. letech vybudoval významnou sbírku čítající kolem 50 děl moderního českého umění, ve které byli zastoupeni mj. Rudolf Kremlička, Jan Bauch, Václav Špála nebo Otto Gutfreund. Sbírku měl pečlivě fotograficky dokumentovanou a pravost děl ověřenou samotnými autory. Kromě toho si vedl přehled, kde byla díla z jeho sbírky vystavována. Během Protektorátu i po skončení války se mu podařilo uhájit celistvost sbírky a opatřit potvrzení o netknutosti, ochraně a veřejném významu sbírky. Díla od 30. let ochotně půjčoval na domácí i zahraniční výstavy. Sbírka byla instalována v prostorách jeho luxusního vinohradského bytu ve Vodičkově 11, kde ji zpřístupnil oficiálním návštěvám významných osobností, což roku 1947 potvrdil svým dobrozdáním i ministr informací Václav Kopecký.
Roku 1948 si nechal sbírku ocenit od obchodníka s uměním a soudního znalce Jaroslava Borovičky. Hodnota sbírky podle tehdejších kritérií činila 233 000 Kč. Od roku 1953 sbírka spadala pod režim památkové ochrany Státního památkového ústavu.[1] Problémy nastaly roku 1957, po vydání nového bytového zákona, který určoval přiměřenost plochy bytu. Weber uspěl roku 1958 s žádostí o prominutí poplatku za nadměrný byt, ale zároveň se musel bránit i proti přešetření majetkových dávek, vyměřených v letech 1946–1948. Ještě krátce před svou smrtí získal dobrozdání o významu své sbírky od Josefa Cibulky, ředitele Národní galerie v době Protektorátu. V závěru života sepsal sběratel mnohostránkovou výpověď, která vyznívá jako obžaloba okolností i doby. Vyčísluje léta placené majetkové dávky, platný zákon i jeho chybné uplatňování v praxi analyzuje z právního hlediska, zpochybňuje oceňování umění v době neexistence volného trhu.[2]
Po smrti Ladislava Jiřího Webera byla jeho žena roku 1964 přestěhována do menšího bytu v Michelangelově ulici ve Strašnicích i přesto, že tehdy velkou část sbírky věnovala Národní galerii. Národní galerie ji za dar osmnácti obrazů pouze stručně poděkovala za "příspěvek k obohacení sbírek". Roku 1971 Zdena Weberová znovu čelila hrozícímu vystěhování pro nadměrnost bytu a Národní galerie, kterou už v té době vedl Jiří Kotalík, jí vystavila dobrozdání, že další stěhování by mohlo sbírku ohrozit. Po jejím úmrtí přešla do fondu Národní galerie další část sbírky.
Sbírka L J Webera (výběr)
editovat- Bohumil Kubišta, Žně (1911)
- Rudolf Kremlička, Nahé ženy (1925)
- Rudolf Kremlička, Žena s nohou na křesle
- Josef Čapek, Děti
- Otto Gutfreund, Muž u selfaktoru[3]
Reference
editovatLiteratura
editovat- Marcela Rusinko, Snad nesbíráte obrazy? Cesty soukromého sběratelství moderního umění v českých zemích v letech 1948–1965, MUNI a P&B Publishing, Brno 2018, ISBN 978-80-7485-157-5
- Jaroslav Anděl, Karel Miler, Vít Havránek, Naďa Řeháková, Osudová zalíbení: Sběratelé moderního umění I. 1900–1996, Národní galerie v Praze, 1996, ISBN 80-7035-102-0
- Lubomír Slavíček: Cesta do hlubin sběratelovy duše. Sbírka moderního umění ostravského sběratele Vladimíra Kouřila ve světle jeho dopisů, Opuscula historiae artium Roč. 62, č. 1 (2013), s. 44–67, Masarykova univerzita v Brně
