Wikipedie

Léon Boëllmann

Léon Boëllmann (25. září 1862 – 11. října 1897) byl francouzský skladatel, známý především svými skladbami pro varhany. Jeho nejznámější skladbou je Suite gothique (1895), která je stálicí varhanního repertoáru, zejména její závěrečná tokáta.

Léon Boëllmann
Narození25. září 1862
Ensisheim
Úmrtí11. října 1897 (ve věku 35 let)
Paříž
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníHřbitov Montmartre
Alma materNiedermeyerova škola v Paříži
Povoláníhudební skladatel, varhaník a hudební kritik
ZaměstnavatelNárodní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Oceněníprix Chartier
důstojník Řádu akademických palem
DětiMarie-Louise Gigout-Boëllmann
Funkcekapelník (Kostel svatého Vincence z Pauly; od 1881)
soudce
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Boëllmann se narodil v Ensisheimu (Haut-Rhin, Alsasko), jako syn lékárníka. V roce 1871, ve věku devíti let, vstoupil na École de Musique Classique et Religieuse (L'École Niedermeyer) v Paříži, kde studoval u jejího ředitele Gustava Lefèvrea a Eugèna Gigouta. Tam Boëllmann vyhrál první ceny v soutěžích ve hře na klavír a varhany (kontrapunkt, fuga, prosté písně a kompozice).[1] Po promoci v roce 1881 byl Boëllmann najat jako „chórový vahraník“ v kostele svatého Vincence de Paul[2] v 10. pařížském obvodu a o šest let později se stal kantorem a titulárním varhaníkem, kterým zůstal až do své brzké smrti, pravděpodobně na tuberkulózu.

V roce 1885 se Boëllmann oženil s Louisou, dcerou Gustava Lefèvrea a neteří Eugèna Gigouta, do jehož domu se pár přestěhoval (bezdětný Gigout si Boëllmanna osvojil). Boëllmann poté učil v Gigoutově škole hru na varhany a improvizaci.

Jako oblíbený Gigoutův žák se Boëllmann pohyboval v nejlepších kruzích francouzského hudebního světa, spřátelil se s mnoha umělci a mohl koncertovat jak v Paříži, tak v provinciích.[3] Boëllmann se stal známým jako „oddaný učitel, okouzlující kritik, nadaný skladatel a úspěšný umělec... který ze vzdorovitých nástrojů vyluzoval příjemné zvuky“. Boëllmann také psal hudební kritiku pro L'Art musical pod pseudonymem „le Révérend Père Léon“ a „un Garçon ze Salle Pleyel“.[4]

Boëllmann zemřel v roce 1897 ve věku pouhých 35 let. Po smrti jeho manželky v následujícím roce Gigout vychoval jejich tři sirotky, z nichž se Marie-Louise Boëllmann-Gigout (1891–1977) stala známou varhanní učitelkou.[5]

Dílo

editovat

Za šestnáct let svého profesního života složil Boëllmann asi 160 skladeb všech žánrů. Věrný stylu Césara Francka a jako obdivovatel Saint-Saënse vykazuje Boëllmann ve svém díle postromantickou estetiku konce 20. století, která se zejména v jeho varhanních kusech projevuje "pozoruhodnou zvučností".[3] Jeho nejznámější skladbou je Suite gothique (1895), dnes stálice varhanního repertoáru, zejména její závěrečná Toccata, skladba „střední obtížnosti, ale brilantního účinku“, s dramatickým vedlejším tématem a rytmickým důrazem, díky kterému se stala populární už v Boëllmannově době.[6] Boëllmann také psal moteta a umělecké písně, díla pro klavír, jednu symfonii, [7] díla pro violoncello, orchestr a varhany a také sonátu pro violoncello (věnovanou Julesi Delsartovi) a další komorní díla.[8]

Seznam skladeb

editovat
 
Léon Boëllmann u varhan v kostele Saint-Vincent-de-Paul v Paříži

Varhany

editovat
  • Douze pièces, op. 16 (1890)
  • Suite gothique, op. 25 (1895)
  • Suita Deuxième, op. 27 (1896)
  • Les Heures mystiques, op. 29/30 (1896)
  • Ronde française, op. 37 (arr. Choisnel)
  • Offertoire sur les Noëls
  • Fantaisie

Klavír

editovat
  • Valse, op. 8
  • Deuxième valse, op. 14
  • Aubade, op. 15 č. 1
  • Feuillet d'album, op. 15 č. 3
  • 2e Impromptu, op. 15 č. 4
  • Improvizace, op. 28
  • Nocturne, op. 36
  • Ronde française, op. 37
  • Gavotte
  • Prélude & fugue
  • Scherzo-Caprice

Komorní hudba

editovat
  • Klavírní kvartet f moll, op. 10
  • Klavírní trio G dur, op. 19
  • Sonáta pro violoncello a klavír a moll, op. 40
  • Suita pro violoncello a klavír, op. 6 [9]
  • 2 kusy pro violoncello a klavír, op. 31 [10]
  • Kus pro violoncello a klavír [11]

Písně

editovat
  • Conte d'amour, op. 26 (3 melodie)

Orchestr

editovat
  • Fantaisie dialoguée, op. 35, pro varhany a orchestr
  • Intermezzo, pro orchestr
  • Ma bien aimée, pro zpěv a orchestr
  • Rondel, pro malý orchestr
  • Scènes du Moyen-Âge, pro orchestr
  • Symfonie F dur, op. 24
  • Variace symfonií, op. 23, pro violoncello a orchestr

Vybrané nahrávky

editovat
  • Suite gothique, op. 25, Suita Deuxième, op. 27, Offertoire sur des noëls, Carillon et Choral des Douze Pièces Op. 16, Deux esquisses, Fantaisie, Heures mystiques (úryvky), op. 29 & 30, Helga Schauerte-Maubouet, Kuhnovy varhany v Mindenské katedrále, Německo: Syrius SYR 141374.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Léon Boëllmann na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Felix Aprahamian, "Boëllmann, Léon", in New Grove Dictionary of Music and Musicians, vol. 2, p. 841.
  2. ↑ The organ was built by one of the most noted makers of the nineteenth century, Aristide Cavaillé-Coll.
  3. ↑ a b Havard de la Montagne.
  4. ↑ Aprahamian.
  5. ↑ Denis Havard de la Montagne, "Léon Boëllmann", Musimem.com; Aprahamian.
  6. ↑ Aprahamian; Havard de la Montagne.
  7. ↑ Archivovaná kopie. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-31.  Archivováno 31. 10. 2008 na Wayback Machine.
  8. ↑ Aprahamian; Dostupné online. 
  9. ↑ https://imslp.org/wiki/Suite_for_Cello_and_Piano,_Op.6_(Boëllmann,_Léon)
  10. ↑ https://imslp.org/wiki/2_Pièces%2C_Op.31_(Boëllmann,_Léon)
  11. ↑ https://imslp.org/wiki/Pièce_pour_violoncelle_et_piano_(Boëllmann,_Léon)

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Léon_Boëllmann&oldid=22457975“