Kyselina laurová

chemická sloučenina

Kyselina laurová (kyselina dodekanová, dříve též kyselina laurinová) je nasycená mastná kyselina se vzorcem CH3[CH2]10COOH . Je hlavní složkou palmojádrového a kokosového oleje, v ostatních rostlinných tucích je obsažena v podstatně menším množství. Je též obsažena v mléčném tuku (5,8 % v tuku lidského mléka, 2,2 % v kravském a 4,5 % v kozím)[zdroj?]. V čistém stavu je to pevná, sypká látka bílé barvy, pachem připomínající mýdlo.

Kyselina laurová
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický názevkyselina dodekanová
Triviální názevkyselina laurová,
Acidum lauricum (lat.)
Funkční vzorecCH3[CH2]10COOH
Sumární vzorecC12H24O2
Vzhledbílý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS143-07-7
Vlastnosti
Molární hmotnost200,317 76 g/mol
Teplota tání44–46 °C
Teplota varu298,9 °C
Hustota0,880 g/cm³ (pevná látka)
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Použití

editovat

I když je v čistém stavu lehce dráždivá na sliznice, toxicita kyseliny laurové je velmi nízká. Jsou z ní vyráběny saponáty používané ve většině šamponů a tekutých mýdel. Nejčastěji používaným derivátem je laurylsulfát sodný.[2]

Kyselina laurová je známa tím, že urychluje reakce.

Jelikož je kyselina laurová levná, stabilní, netoxická a dobře se s ní pracuje, bývá používána ke studiu vlivu různých látek na snížení bodu tuhnutí.

Její redukcí získáme alkohol 1-dodekanol.

Fyzikální vlastnosti

editovat

Stabilita

editovat

Za běžných podmínek stabilní, hořlavá, nekompatibilní se zásadami, oxidačními a redukčními činidly. Při zahřívání se nejprve taví a odpařuje, pouze při styku s oxidačními činidly se může vznítit přímo.

Přeprava látky

editovat

Bezpečná pro dopravu vzduchem, po vodě i po zemi. Může způsobit popáleniny.

Reference

editovat
  1. a b Lauric acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. David J. Anneken, Sabine Both, Ralf Christoph, Georg Fieg, Udo Steinberner, Alfred Westfechtel "Fatty Acids" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry 2006, Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a10_245.pub2

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat