Kyösti Wilkuna

Kyösti Wilkuna
Kyösti Wilkuna
Rodné jméno	Kustaa Felix Wilkuna
Narození	4. května 1879; Nivala
Úmrtí	12. prosince 1922 (ve věku 43 let); Lapua
Povolání	redaktor, spisovatel
Alma mater	Oulun Lyseon Lukio; Helsinská univerzita
Významná díla	Aikakausien vaihteessa, Tapani Löfvingin seikkailut Isonvihan aikana hänen oman päiväkirjansa pohjalla, Miekka ja sana
Ocenění	Kříž svobody 4. třídy; Memorial medal of the War of Liberation
Příbuzní	Kustaa Vilkuna
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kustaa (Kyösti) Felix Wilkuna (4. května 1879 Nivala – 12. prosince 1922 Lapua) byl finský spisovatel, redaktor, bílý aktivista, organizátor domoobrany.

Životopis

Narodil se v rodině Kustaa Wilkuna (1839–1906) a Liisy Kaarlely (1837–1904). Jeho sourozenci byli: Ida Näsälä (1861–1889), Arvid (1869–1919), August (1871–1931), Kaarlo (1874–1949) a Taneli (1881–1941). Roku 1905 se oženil s Johannou Niskalovou, se kterou měl šest dětí: Kalerva (1906–1964), Tellervu (1906–1988), Unta (1908). Taimi (1912–2005), Louhi (1913–1992) a Osma (1916).

Literární produkce

Wilkuna absolvoval v roce 1903 lyceum v Oulu. Začal studovat na univerzitě v Helsinkách, ale jeho čas brzy zabrala literární činnost, když se stal redaktorem a později šéfredaktorem časopisu Raataja.

Po Velké stávce v roce 1905 se stal dopisovatelem časopisu Kaiku-lehden a krátce byl také redaktorem Mikkelin Sanomat. Literární tvorbu zahájil Wilkuna v roce 1907 sbírkou povídek Novelleja. Vydal několik knih a pracoval také jako knižní recenzent pro různé časopisy. Patřil k aktivistům represivního období a zpočátku psal venkovské povídky, později nacionalistické historické romány, například Dobrodružství Tapaniho Löfvinga za Velké války. V letech 1906–1913 vydal tři sbírky povídek, které Roo Ketvel ve své recenzi považoval za překvapivě moderní, téměř experimentální.

Politický aktivismus a občanská válka

V únoru 1913 napsal Wilkuna báseň Tulkoho sota, na jejímž konci, „otráven“ mírovými poměry, vyjádřil přání, aby „byla válka a krvavé šaty“. To se splnilo již o rok a půl později, kdy začala první světová válka.

Roku 1918 se podílel na zakládání hasičských sborů v Nivale a okolních městech, které byly předchůdci domoobrany. Wilkuna byl zvolen náčelníkem domoobrany Nivaly, která byla založena v listopadu 1917, a jeho prvním úkolem bylo nakoupit zbraně z Jižní Ostrobotnii. V lednu 1918 byl vyzván, aby se stal šéfredaktorem Bílého Finska, zúčastnil se ale bitvy u Tampere a později i výpravy na Aunus.

Během občanské války, začátkem dubna 1918 založil „bílý“ Wilkuna s některými svými kamarády vlastní polní soud v Kotce a 12. května se podílel na popravě šestnácti zajatých Estonců, o nichž si myslel, že jsou „rudí“ Rusové.

V roce 1920 se s rodinou přestěhoval do domu Marielund, který koupil v Lapua, kde prožil své poslední roky. Wilkuna, který trpěl duševními problémy, se v roce 1922 zastřelil, když mu bylo 43 let.

Synovcem Kyöstiho Wilkuny byl etnolog Kustaa Vilkuna (1902–1980) syn Augusta Wilkuny.

Dílo

Novelleja. WSOY, 1907
Martti Salander, romaani. Otava, 1908
Yksin elämässä, novelleja. Otava, 1908
Aikakausien vaihteessa, historiallisia kertomuksia. WSOY, 1910
Suomalainen linnanneiti, josta tuli kuningatar. WSOY, 1911
Haaksirikkoiset. WSOY, 1912
Viimeiset luostariasukkaat, romaani. WSOY 1912
Tapani Löfvingin seikkailut Isonvihan aikana hänen oman päiväkirjansa pohjalla, 1–2, 1911–1912. Kansa, 1911–1912
Suomalaisia kohtaloita. WSOY, 1913
Aikojen yöstä. WSOY, 1914
Aamun miehiä, historiallinen kuvaelma. WSOY, 1914
"Riennon" toimitus piirteitä Kolkkalan kaupungin sivistyshistoriasta. Kirja, 1914
Suomalaisia sankareita, historiallisia kertomuksia. Toisena kirjoittajana Santeri Ivalo. Kirja, 1915
Erämaan lapset. WSOY, 1915
Vaikea tie, romaani nykyajalta. Kustantaja tuntematon,1915. Uusi painos, Pilot-Kustannus, 2008
Suomalaisia sankareita. Historiallisia kertomuksia 1916–1917. Toisena kirjoittajana Santeri Ivalo. Kirja, 1917
Kahdeksan kuukautta Shpalernajassa. Kirja, 1917
Kuoleman kynnyksellä, pieni kertomus Suomen vapaussodasta. Suomen ev. luth. pyhäkouluyhdistys, 1918
Kun kansa nousee, muistelmia ja kokemuksia Suomen vapaussodasta. Kirja, 1918
Lähimmäisiäni. Kirja, 1919
Miekka ja sana, historiallisia kertomuksia : 1–2, 2. p. 1919. WSOY, 1919
Nuorin luokkapuolueemme sen henki ja kokoonpano. Kustantaja tuntematon, 1919
"Sisäinen pohja lujaksi ja pettämättömäksi!" Kansallinen kokoomuspuolue, 1919
Vala, historiallinen kuvaelma esitetty Napuen muistopatsaan paljastuksessa kesällä 1920. Kirja 1921
Suomalaisia sankareita, historiallisia kertomuksia: 2. sarja 1921. Toisena kirjoittajana Santeri Ivalo. Kirja, 1921
Kotiin, 1-näytöksinen historiallinen näytelmä. Kirja, 1921
Voiton päivä, historiallinen kuvaelma esitetty Lapuan päivillä 14/7 1921. Kirja, 1921
Anna Hallman 3-näytöksinen perhekuvaus. Kirja, 1922
Niilo Skalm, viisinäytöksinen historiallinen murhenäytelmä. Kirja, 1922
Viirastus. Muut kirjoittajat Juhani Aho ja Johannes Aavik. Kirjastus "Istandik", 1925
Korri–Kivennavan Leonidas–Lipunkantaja–Päivätyön päättyessä–Karoliinin korvapuusti–Siteet katkeavat. WSOY, 1926
Historiallisia kertomuksia. WSOY, 1928
Kertomuksia. WSOY, 1929
Valitut teokset. WSOY, 1953
Valitut teokset. Vaikea tie. Aikakausien vaihteessa. Tapani Löfvingin seikkailut. Karisto, 1973
Vaikea tie. Viimeiset luostarin asukkaat. Karisto, 1983

V češtině

Mezi Lopaři – úvod František Sekanina, in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 88; ze sbírky Novelleja přeložil Ivan Schulz. Praha: J. R. Vilímek, 1915

Odkazy

Zdroje

Fennica
Wilkunan Jorvaksen-huvilan historiaa (Arkistoitu – Internet Archive)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kyösti_Wilkuna na finské Wikipedii.

Literatura

Toivorikkaalla mielellä. Wilkunan suvun kirjeenvaihtoa 1883–1931. Olli Vilkuna (toim.). Suomalaisen kirjallisuuden seura, 2012

Lisää luettavaa aiheesta Kyösti Wilkuna on Wikiaineistossa
Vapaasti ladattavia Kyösti Wilkunan e-kirjoja Projekti Lönnrotilta sekä Project Gutenbergiltä
Oulun Arkki: Kyösti Wilkunan kirja Suomalainen linnanneiti josta tuli kuningatar
Kotuksen tekstikorpuksia: Kyösti Wilkuna
Henkilögalleria (Arkistoitu – Internet Archive), Kari Krapu, KirjastoVirma, 2001. (viitattu 26.10.2008)
Kyösti Wilkunan työhuonemuseo Nivalassa
Kirjasampo.fi: Kyösti Vilkuna
Aarni Kouta: "Siis tulkoon sota ja veriset vaatteet". Kuinka Kyösti Vilkunasta kehittyi runomitan käyttäjä? Muistelma, Suomen Kuvalehti, 03.03.1923, nro 9, s. 12, Kansalliskirjaston digitaaliset aineistot