Kundská kultura

Kundská kultura je mezolitická archeologická kultura z Pobaltí, nazvaná podle města Kunda v dnešním Estonsku, avšak zasahující i na území dnešní Litvy, Lotyšska, Finska a severního Ruska. Patrně se vyvinula ze starší swiderské kultury (11 000–8200 př. n. l.), zvláště naleziště v litevském Pasieniai se jeví být přechodným. Kundská kultura existovala zhruba v letech 8500–5000 př. n. l. Byla to kultura lovců a sběračů. Kunda leží asi 110 kilometrů východně od Tallinnu, bylo zde objeveno první osídlení připsané této kultuře, na kopci Lammasmäe a v okolním rašeliništi. Nejstarší známé osídlení kundského typu se ale nachází v estonském Pulli. Dalšími důležitými nalezišti jsou Pasieniai v Litvě, Zvejnieki v Lotyšsku, Luga a Veliž v Rusku a Ristola ve Finsku. Většina osad se nacházela na okraji lesů a u řek, jezer nebo bažin. Hojně byli loveni losi, možná s pomocí vycvičených loveckých psů. Na pobřežích byli loveni tuleni, v řekách byly chytány štiky. Byla nalezena bohatá industrie kostí a paroží, užívaná zřejmě zejména k rybářské činnosti. Nástroje byly zdobeny jednoduchými geometrickými vzory, které postrádají složitost soudobé maglemoské kultury na jihozápadě. Na kundskou kulturu navázala kultura narvská.

Nástroje kundské kultury

Genetický výzkum

Genetický výzkum týmu Eppie Jonese v roce 2017 zjistil, že lovci a sběrači kundské kultury byli geneticky bližší západním lovcům a sběračům než východním. Další genetický tým Alisy Mittnikové rok poté analyzovali pozůstatky jednoho kundského muže a jedné ženy. Zjistil, že muž je nositelem haploskupiny I-M170 a U5b2c1, zatímco žena U4a2. Z toho vyplývá velká blízkost k západním lovcům a sběračům, i když s významným přispěním tzv. starých severních Eurasijců. Množství sdílených genů s těmito severními Eurasijci bylo však nižší než u skandinávských lovců a sběračů, což naznačuje, že předkové starých severních Eurasijců vstoupili do Skandinávie, ale patrně nepřekročili Baltské moře. Matthiesonův výzkum z pohřebiště Zvejnieki dokázal, že obyvatelstvo kundské i následné narvské kultury si bylo geneticky velmi podobné a vykazovalo asi 70 % genů západních lovců a sběračů a 30 % genů východních. V nedaleké a soudobé kultuře hřebenové keramiky (zejm. severní Rusko) bylo naopak zjištěno, že lidské fosilie mají asi 65 % genů východních lovců a sběračů. Větší skupina genetických výzkumů pak naznačuje, že k radikálnější genetické proměně došlo v Pobaltí v období 3700–3600 před naším letopočtem.

Reference

Autoritní data	LNB: 000298653