Maxim (kulomet, 1910)

ruský kulomet
(přesměrováno z Kulomet Maxim 1910)

Maxim vz. 1910 (7,62 станковый пулемёт системы Максима образца 1910 года – 7,62 stankovij pulemjot sistemy Maksima (Maxima) obrazca 1910 goda) byl ruský, poté sovětský typ těžkého kulometu, jedna z verzí kulometu vynálezce Hirama Stevense Maxima. Kulomety stejného vzoru se vyráběly rovněž ve Velké Británii nebo Německu (MG 08).

Maxim 1910 (ruský)
TypTěžký kulomet
Místo původuRuskoRusko Rusko
Historie služby
Ve službě1912 — stále ve službě
PoužívánaRuskoRusko Rusko, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
VálkyPrvní světová válka
Druhá světová válka
Ruská invaze na Ukrajinu
Historie výroby
KonstruktérHiram Stevens Maxim
Navrženo1910
Výrobcezbrojovky v Tule a Iževsku
Výroba19051945
Základní údaje
Hmotnost64,5 kg + 3 kg voda
Délka1 107 mm
Délka hlavně720 mm
Obsluha2 (střelec + nabíječ)
Typ náboje7,62 × 54 mm R
Ráže7,62 mm
Kadence520–600 ran/min
Úsťová rychlost860 m/s
Účinný dostřel1200 m
Zásobování municínábojový pás na 250 nábojů

Historie

editovat
 
Maxim 1910 jako protiletadlové čtyřče

První těžké kulomety Maxim koupilo carské Rusko od Angličanů roku 1897. Po úspěších této zbraně v bojích rusko-japonské války v letech 19041905 došlo k zakoupení výrobní licence kulometu. Ten byl vyráběn v Tule jako model 1905. Kulomet byl modifikován, přičemž největší změnou byla montáž typického vodního chladiče. V Rusku byla používána také speciální lafeta systému Alexandra Sokolova – vozík se dvěma dřevěnými kolečky. Tento model dostal název vz. 1910 a byl vyráběn od roku 1912 tulskou zbrojovkou. Do ukončení první světové války bylo v Rusku vyrobeno 32 000 těchto kulometů. Byl užívaný za první světové války i za občanské války v Rusku. Vyráběl se v téměř nezměněné podobě i za sovětské éry, pouze v roce 1930 byla modifikována část mechanismu a mířidla. Ve třicátých letech se ukázalo, že se jedná o zastaralý typ a že je třeba najít nástupce. Tím se stal kulomet DS-39 a výroba kulometu Maxim tak byla roku 1939 ukončena. Po vpádu německých vojsk do Sovětského svazu se situace změnila a bylo rozhodnuto o pokračování výroby kvůli nespolehlivosti kulometu DS-39. Za války byl přidán trychtýřovitý otvor, který umožňoval plnit chladič sněhem. Kulomet Maxim vz. 1910 byl vyráběn až do roku 1945, převážně zbrojovkou v Iževsku.

Nasazení

editovat

Maxim 1910 byl používán ve válkách první poloviny 20. století. Pro svou hmotnost byl užíván zejména pro zákopovou válku, díky kolečkům byl ale používán i pro vedení útoků. Kromě ruské a sovětské armády byl kulomet používán i jejich spojenci, mezi něž patřily i Československé legie a československá vojenská jednotka v SSSR, po 2. světové válce byl kulomet ve výzbroji čs. armády. Kulomety byly ze sovětského arzenálu dodávány po válce do rozvojových zemí, kde sloužily až do osmdesátých let.

V současnosti je ještě tento kulomet nasazen i v rusko-ukrajinské válce.[1][2]

Technické údaje

editovat
  • Typ: těžký kulomet Maxim
  • Ráže: 7,62 mm
  • Náboj: 7,62 × 54 mm R
  • Zásobník: 250 nábojů v pásu
  • Délka: 1107 mm
  • Délka hlavně: 720 mm
  • Hmotnost: 23,8 kg
  • Hmotnost s pojízdnou lafetou: 64,5 kg
  • Hlaveň: 605 mm, chlazená vodou, drážkovaný pravotočivý vývrt se čtyřmi rýhami
  • Úsťová rychlost: 860 m/s
  • Rychlost střelby: 520–600 ran/min
  • Účinný dostřel: 1200 m

Reference

editovat
  1. Why Ukraine's army still uses a 100-year-old machinegun. The Economist. Dostupné online [cit. 2022-05-26]. ISSN 0013-0613. 
  2. В РНБО висміяли "новітню" техніку окупантів: смішний перелік [online]. [cit. 2022-05-26]. Dostupné online. (ukrajinsky) 

Literatura

editovat
  • V. Dolínek, V. Francev, J. Šach – Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války – Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 – ISBN 80-7151-198-6

Externí odkazy

editovat