Wikipedie

Kryštofovy Hamry

obec v okrese Chomutov v Ústeckém kraji

Kryštofovy Hamry (německy Christophhammer) jsou obec v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Žije v nich 160[1] obyvatel. Vesnice se nachází v údolí Přísečnického potoka v nadmořské výšce 680 metrů. Okolní krajina byla osídlena již v patnáctém století, ale první zmínky o vesnici jsou až z roku 1720. Prvotní osídlení i počátky vesnice souvisí s těžbou a zpracováním železné rudy. V devatenáctém století bylo železářské podnikání částečně nahrazeno textilním průmyslem, ale všechny podniky zanikly po druhé světové válce v důsledku vysídlení Němců z Československa.

Kryštofovy Hamry
Ulice mezi návsí a kostelem
Ulice mezi návsí a kostelem
Znak obce Kryštofovy HamryVlajka obce Kryštofovy Hamry
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecVejprty
Obec s rozšířenou působnostíKadaň
(správní obvod)
OkresChomutov
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°29′58″ s. š., 13°8′10″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel160 (2024)[1]
Rozloha68,42 km²[2]
Nadmořská výška680 m n. m.
PSČ431 91
Počet domů97 (2021)[3]
Počet částí obce4
Počet k. ú.5
Počet ZSJ6
Kontakt
Adresa obecního úřaduKryštofovy Hamry 64
431 91 Vejprty
starosta@krystofovyhamry.cz
StarostaBc. František Henzl
Oficiální web: www.krystofovyhamry.cz
Kryštofovy Hamry na mapě
Kryštofovy Hamry
Kryštofovy Hamry
Další údaje
Kód obce563315
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Součástí obce je území někdejšího města Přísečnice, které bylo v roce 1974 zbořeno a zatopeno stejnojmennou přehradou. Kryštofovy Hamry zahrnují katastrální území Černý Potok, Rusová, Přísečnice a Dolina. Obec se skládá ze čtyř částí obce: Kryštofovy Hamry, Černý Potok, Mezilesí a Rusová. V katastrálním území Kryštofovy Hamry stávala osada Hájovna.

Název

editovat

Název Hamr nebo Hamry je odvozen z výrazu ze střední horní němčiny pro kladivo, který se postupně začal používat k označení železáren (podle kladivového stroje).[4] Přívlastek Kryštofovy pochází ze jména svatého Kryštofa, podle kterého byl hamr pojmenován. V historických listinách se jméno vyskytuje ve tvarech: hamr St. Christoph (1651), Christophshammer (1720 a 1787), Christophhammer (1846) nebo Christophhammer a Chrištofovy hamry (1854).[4][5]

Historie

editovat

Nejstarší osídlení Kryštofových Hamrů je známé z počátku patnáctého století, kdy zde stával jeden z 26 hamrů v okolí Přísečnice, který zanikl během husitských válek. Další železářský hamr pojmenovaný po svatém Kryštofovi založil roku 1621 jáchymovský hejtman Kryštof Grad z Grünberku, který dostal v letech 1621–1625 přísečnické panství do zástavy. Podnik se skládal z vysoké pece, dvou kováren, mlýna, pily a rybníka. Později byla jedna z kováren přestavěna na měděný hamr a roku 1660 vznikla cihelna.[6]

 
Domy na pravém břehu Přísečnice
 
Průčelí kostela svatého Kryštofa

První písemná zmínka o vesnici pochází až z roku 1720. Deset let poté je doložen hostinec s masným krámem a výstavba domu, kterou povolila správa panství.[6] Původní hamr musel být vzhledem k velké spotřebě dřeva přestavěn na výrobnu kobaltové modři, kromě které se v ní vyráběl prášek používaný místo savého papíru.[7]

V polovině osmnáctého století nastal v Kryštofových Hamrech rozmach podnikání. Vznikaly nové podniky, které se zabývaly výrobou lžic a hřebíků, dva zbrojířské hamry vyráběly bajonety, hlavně a nabijáky.[8] Postavena byla drátovna. Vyráběly se také cvočky a od roku 1847 zápalková dřívka a špejle. Kromě toho lidé pracovali v lese při kácení dřeva, které se na jaře plavilo po Přísečnici do Saska. V domácnostech se paličkovaly krajky a muži si přivydělávali hraním na hudební nástroje v kapelách.[7]

V okolí vesnice a na Jelení hoře se nacházely tři železnorudné doly. V dole Josef se štolou a několika šachtami se dobývala krevelová žíla, která poskytovala velmi dobře tavitelnou rudu. V období 1825–1830 se v dole vytěžilo 138 tun rudy. Těžba v dole Kryštof, který měl stejného majitele, byla menší. Třetí důl, Nové štěstí, je zmiňován pouze v letech 1799–1805 v souvislosti s neúspěšným průzkumem nekvalitní krevelové žíly.[8] Posledním pokusem o těžbu surovin bylo otevření dolů Antonínova štola a Richterův cech. Měla se v nich těžit stříbrná a kobaltová ruda, ale spory mezi majiteli dolů vedly k rychlému ukončení těžby.[7]

Přes množství drobných podniků nebyla hospodářská situace dobrá, a chudoba se ještě zvětšila po ukončení výroby kobaltové barvy v roce 1874.[7] Ke zlepšení podmínek došlo až otevřením pobočky vejprtské firmy Pohl – pletárny, ve které našlo práci 120 žen. Později se v podniku navíjelo hedvábí na cívky. V letech 1891–1892 byl v nedalekém Jöhstadtu zahájen provoz Přísečnické dráhy. Díky ní se ve městě začal rozvíjet průmysl, který zaměstnával také obyvatele Kryštofových Hamrů. V letech 1923–1948 část lidí zaměstnávala také továrna na výrobu krajek a záclon Franze Schmidta, kterému patřila textilní továrna v Přísečnici.[9]

 
Hrázděný dům v jižní části vesnice
 
Dům čp. 63

Drobný průmysl přesto nedokázal nabídnout dostatek pracovních míst, a lidé proto pracovali v Sasku i v první polovině dvacátého století. Ze Saska naopak přijížděli návštěvníci, které lákala okolní příroda Krušných hor. Ve čtyřicátých letech dvacátého století ve vesnici fungovaly čtyři hostince, tři obchody s potravinami, tři pekaři, řezník, cukrárna, povoznictví, tři trafiky, obchod s uhlím, dva holiči, tři ševci a chomutovské svépomocné družstvo. Řemeslo provozovali také zedník, truhlář a klempíř.[9] Vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce způsobilo výrazný pokles počtu obyvatel, v jehož důsledku byla zavřena elektrárna v budově bývalé drátovny, továrna na krajky a záclony a roku 1953 také pila. Odliv obyvatel se zpomalil v období 1954–1966 v souvislosti se zřízením posádky pohraniční stráže. Přesto bylo v letech 1959–1960 zbořeno přibližně sedmdesát nevyužívaných domů.[10]

K oživení vesnice přispělo vybudování vodního díla Přísečnice, ale i tak postupně převládl počet rekreačních objektů nad trvale obydlenými domy.[10] Do roku 1999 ve vsi nebyl obchod a zásobování základními potřebami zajišťovala dvakrát týdně pojízdná prodejna. Po otevření hospody v ní bylo možné objednávat základní potraviny.[11]

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 674 obyvatel (z toho 328 mužů), z nichž byli čtyři Čechoslováci, 667 Němců a tři cizinci. Kromě tří evangelíků a dvou lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 789 obyvatel: dvanáct Čechoslováků, 764 Němců a třináct cizinců. Bylo mezi nimi šestnáct evangelíků, dva členové církve československé, 39 lidí bez vyznání a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.[13]

Podle sčítání v roce 1980 v obci žilo 52 obyvatel německé národnosti a jejich podíl na celkovém počtu obyvatel byl 40,3 %, což byla nejvyšší hodnota v tehdejším Československu.[14]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021[15][16]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 574 732 759 774 841 674 789 136 119 91 85 59 57 48 129
Domy 70 88 91 106 108 106 125 131 — 28 29 42 27 37 49

Obecní správa

editovat

Kryštofovy Hamry leží v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Patří do obvodu obce s rozšířenou působností Kadaň a jejich pověřený obecní úřad je ve Vejprtech.[17]

Po zrušení patrimoniální správy se Kryštofovy Hamry staly samostatnou obcí, která až do území reformy v roce 1960 patřila do okresu Kadaň (1869–1890, 1950) a do okresu Přísečnice (1900–1930). Až do svého zániku k obci patřila osada Hájovna. Poté Kryštofovy Hamry jako samostatná obec zanikly, a v letech 1961–1974 tvořily část města Přísečnice. Od 30. června 1974 se znovu staly obcí s částmi obce Černý Potok, Mezilesí, Rusová a Kotlina. Kotlina byla od 1. ledna 1979 převedena k Měděnci.[18]

Obecní úřad sídlí v domě čp. 64, ve kterém byl v první polovině dvacátého století provozován hostinec U Kunzů.[9]

Obecní symboly

editovat

V roce 2007 schválilo zastupitelstvo podobu obecního znaku. Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 11. dubna 2008.[19] Strom ve znaku obce symbolizuje úctu k zaniklému městečku Přísečnice. Pod stromem protéká voda, která symbolizuje obec Černý Potok. Jablko ve znaku symbolizuje kostel svatého Kryštofa a název obce. Zkřížená kladívka v pravé dolní části znaku jsou připomínkou hornické minulosti tohoto krušnohorského regionu.[20]

Hospodářství

editovat
 
Část větrného parku Kryštofovy Hamry (pohled od bývalého dolu Měděnec)

Na území obce, na hřebenech Krušných hor v nadmořské výšce 800–850 m, zhruba v prostoru mezi železničními zastávkami Měděnec a Rusová na železniční trati Chomutov–Vejprty,[21] se nachází Farma větrných elektráren Kryštofovy Hamry.[22] Turbíny se nacházejí v katastrálních územích Dolina, Rusová a Měděnec.[23] Komplex patří německé společnosti Ecoenerg Windkraft GmbH a v roce 2008, kdy byl uveden do provozu, byl s počtem 21 turbín a celkovým instalovaným výkonem 42 MW největším větrným parkem na území České republiky.[24] Celková výška elektráren dosahuje přibližně 119 metrů.[22] Investiční náklady se v té době pohybovaly okolo 80 milionů korun na jednu turbínu. Jen za první rok zkušebního provozu vyrobil park 94 tisíc megawatthodin a elektřina se prodala za 246 miliónů korun a návratnost investice ve výši 1,46 miliardy korun se tak odhadovala na sedm let.[24]

Na území obce se nachází také menší komplex Větrné elektrárny Rusová, který zahrnuje 3 turbíny s celkovým instalovaným výkonem 7,5 MW. Ten byl uveden do provozu v roce 2007 a provozuje ho společnost Green Lines Rusová, s.r.o.[25]

Příjmy od provozovatelů elektráren tvoří asi třetinu příjmů obce. Obec plánovala povolit výstavbu dalších větrných elektráren, příslušnou změnu územního plánu však blokuje Ústecký kraj.[26][27]

Doprava

editovat

Roku 1998 byl otevřen hraniční přechod pro pěší vzdálený asi dva kilometry od vesnice,[11] odkud k němu vede žlutě značená turistická trasa.[28]

Společnost

editovat
 
Památkově chráněný hrázděný dům čp. 7
 
Socha Panny Marie u křižovatky silnic II/223 a II/224

Školství

editovat

Škola byla v Kryštofových Hamrech již v roce 1770 a fungovala až do roku 1971. Školní budovu postavenou roku 1838 převzala v roce 1952 posádka pohraniční stráže, a vyučování potom probíhalo v jiném domě.[9] V devadesátých letech dvacátého století byl areál bývalé pohraniční stráže upraven na výcvikové středisko Střední policejní školy ministerstva vnitra.[11] V roce 2018 v něm působilo odloučené pracoviště Vyšší policejní školy a Střední policejní školy MV v Praze, zaměřené na výcvikovou a vzdělávací činnosti školy a dalších složek ministerstva vnitra a policie.[29]

Kultura

editovat

Kulturní akce organizuje Sbor dobrovolných hasičů obce Kryštofovy Hamry. V roce 2009 byla ukončena oprava střechy na kostele svatého Kryštofa a rekonstrukce věžních hodin. V tomto roce byl také zaveden do obce Kryštofovy Hamry a Černý Potok internet.

Pamětihodnosti

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 516–517. 
  5. ↑ SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. S. 169. 
  6. ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. Kapitola Kryštofovy Hamry, s. 115. Dále jen Binterová (1999). 
  7. ↑ a b c d Binterová (1999), s. 116.
  8. ↑ a b BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 49, 57. 
  9. ↑ a b c d Binterová (1999), s. 117.
  10. ↑ a b Binterová (1999), s. 118.
  11. ↑ a b c d Binterová (1999), s. 119.
  12. ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 255. 
  13. ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 294. 
  14. ↑ ZUZÁNKOVÁ, Naděžda. Národnostní Složení Obyvatelstva Čsr. Český lid. 1982, roč. 69, čís. 1, s. 24–31. Dostupné online [cit. 2024-03-05]. ISSN 0009-0794. 
  15. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Okres Chomutov. Dostupné online. 
  16. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-11-18]. Dostupné online. 
  17. ↑ Územně identifikační registr ČR. Obec Kryštofovy Hamry: podrobné informace [online]. [cit. 2018-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-15. 
  18. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-03-25]. S. 66, 89, 131, 249, 261, 330, 463. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06. 
  19. ↑ Udělené symboly – Kryštofovy Hamry [online]. 2008-04-11 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  20. ↑ O obci Kryštofovy Hamry [online]. Obec Kryštofovy Hamry [cit. 2018-12-14]. Dostupné online. 
  21. ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Seznam.cz [cit. 2015-05-06]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b Farma větrných elektráren Kryštofovy Hamry [online]. www.pro-vetrniky.cz [cit. 2018-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-15. 
  23. ↑ Eru - vyhledávač licencí. licence.eru.cz [online]. [cit. 2024-08-14]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b Obří větrný park Kryštofovy Hamry se ještě více rozroste [online]. VLTAVA-LABE-PRESS, 2011-03-24 [cit. 2018-12-14]. Dostupné online. 
  25. ↑ Eru - vyhledávač licencí. licence.eru.cz [online]. [cit. 2024-08-14]. Dostupné online. 
  26. ↑ Největší česká větrná farma v Krušných horách se nerozšíří. TZB-info [online]. [cit. 2024-08-14]. Dostupné online. 
  27. ↑ BIBEN, Martin. Ves s největším větrným parkem roste a dává lidem 15 tisíc ročně. Turbín chce víc, úřady jí ale brání. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2024-02-22 [cit. 2024-08-14]. Dostupné online. 
  28. ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2018-12-14]. Dostupné online. 
  29. ↑ Oddělení výcviku a vzdělávání Kryštofovy Hamry [online]. Vyšší policejní škola a Střední policejní škola MV v Praze [cit. 2018-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-15. 
  30. ↑ Socha Panny Marie Svatohorské [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-12-15]. Dostupné online. 
  31. ↑ Dům [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-12-15]. Dostupné online. 
  32. ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Kryštofovy Hamry, s. 155. 

Literatura

editovat
  • BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. S. 115–119. 
  • Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Kryštofovy Hamry, s. 123–124. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kryštofovy_Hamry&oldid=24176011“