Wikipedie

Kryštof z Varese

Kryštof z Varese OFM, latinsky Christophorus a Varisio, někdy uváděný pod pseudoynem Teofilo[1] byl původem italský františkán působící ve střední Evropě a českých zemích. Jeho rodným příjmením bylo Picinelli.[2] Ještě před vstupem do řádu získal doktorát z obojího práva.[3]

Kryštof z Varese OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • vikář česko-rakousko-polského františkánského-observantského vikariátu (od 1453)
Osobní údaje
Rodné jménoPicinelli
Místo narozeníItálie
Datum úmrtí1491
Povoláníprávník, teolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Když Jan Kapistrán získal roku 1452 na univerzitě v Lipsku řadu místních studentů i mistrů pro františkánský řád, svěřil jejich výchovu právě Kryštofovi.[4] Díky Kryštofově erudici mu dále Jan Kapistrán svěřil kázání pro kleriky a zakládání nových řádových komunit v nejvýznamnějších středoevropských městech – Vídni (1451), Vratislavi (1453) a Krakově (1453), kde měl využít svých schopností k vyjasnění právního postavení nové reformované větve staršího řádu.[5] Františkánský barokní historik Lucas Wadding bratra Kryštofa popsal: „Byl mužem učeným a s velkým přehledem v znalosti Písma svatého a ještě více v obojím právu.“[6] K jeho úkolům jakožto provinciála patřila zejména inkorporace starších slezských klášterů (Bytom, Kozlí, Hlubčice) do provincie, sestavení provinčních statut a zmírnění národnostně-jazykových sporů mezi bratřími.[5] Byl zvolen představeným - vikářem středoevropské (česko-rakousko-polského) františkánské administrativní jednotky - vikrariátu (provincie).[7] V roce 1454 se zranil po pádu z koně a následně trpěl v důsledku úrazu bolestmi. Přesto ještě v letech 1460 až 1462 působil jako diskret provinčního vikáře Gabriela Rangoni.[5]

Dílo

editovat
  • Vita Sancti Johannis a Capistrano z roku 1462 je legendou popisující život a skutky jednoho ze zakladatelů františkánské observance sv. Jana Kapistrána.[8] V roce 1479 byla v Como vydána tiskem italská verze této legendy La vita del glorioso beato Gioanne da Capistrano.[9] Latinský text legendy později zahrnuli Bollandisté do své sbírky Acta sanctorum.[10] Již v době svého vzniku ale měla latinská i italská verze tohoto hagiografického spisku patrně podpořit připravovanou Kapistránovu kanonizaci, z níž nakonec sešlo.[11] Snad totožný text měl na mysli Bohuslav Balbín, když psal o Kryštofově díle Gesta & miracula B. Capistrani o 12 kapitolách.[12]
  • Spis Rosarium de Vita et Morte Christi vznikl patrně v českém kontextu, nicméně byl vydán až dvě léta po Kryštofově smrti roku 1493 v Miláně tiskem.[13]
  • Další skupinou Kryštofových děl jsou texty týkající pravidel života a předpisů františkánů – observantů: Shromáždil a sepsal výklady papežů, františkánských učenců a řádových konstitucí nad řeholí svatého Františka nazývané Declaratio super regulam nebo Declaratio regulae Fratrum Minorum, Declaratio de regula Minoritica a možná též collecturae super Regulam Fratrum Minorum.[14] Údajně zde rozebírá heretické ale mezi částí františkánů přijaté pojetí textu Apokalypsy: „Viděl jsem jiného anděla vystupujícího od východu slunce a měl pečetidlo živého Boha“ (7,2) jako biblické proroctví o svatém Františkovi.[15] Dochování textu v řadě knihoven na různých místech v Evropě nepřímo dokazuje jeho účinek a/nebo popularitu autora ve františkánském řádu.[16] V rukopise dochované Kryštofovo Expositio Regulae S. Francisci et S. Clarae z roku 1508 snad obsahuje totožný, ale možná též jiný text.[17]
  • Commentum super Privilegia guardiani Montis Sion et fratrum in Syria et Palestina habitantium collecta rozebírá postavení františkánů ve Svaté zemi a jejich konvent v Jeruzalémě, který měl zvláštní postavení v rámci řádu i specifickou funkci v biblickém místě pro celou katolickou církev.[18] V tomtéž svazku se dochovaly františkánské předpisy, na nichž se bratr Kryštof podílel: Privilegia fratrum Minorum in Terra Sancta et in Bosna a řádová statuta polské provincie: Statuta pro provincia Polona.

K drobným textům vzniklým z Kryštofy aktivity ve vedení františkánského řádu jsou promluva Exhortatio in Capitulo generali 1487[19] nebo Epistola ad Patres et fratres provinciae Boemae.[20]

Reference

editovat
  1. ↑ Incunabula Short Title Catalogue (ISTC) Archivováno 18. 11. 2021 na Wayback Machine., it00060000 (cit. 10.11.2014). S odkazem na BANFI, F, in Studi Francescani, vol. 53, 1956, s.. 336-344.
  2. ↑ ROEST, Bert OFM. Franciscan Literature of Religious Instruction before the Council of Trent. Leiden – Boston: Brill, 2004. Dostupné online. ISBN 9789004140264. S. 136. 
  3. ↑ WADDING, Lucas OFM. Annales Minorum XIV. Romae: [s.n.], 1735. Dostupné online. S. 498-499. . Cit. podle HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkánští teologové přelomu středověku a novověku. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2002. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 103–113, zde s. 105.
  4. ↑ HLAVÁČEK, Čeští františkánští teologové přelomu středověku a novověku (cit.), s. 105.
  5. ↑ a b c HLAVÁČEK, Čeští františkánští teologové... (cit.), s. 105.
  6. ↑ Orig. lat.: „Vir erat doctus, et in sacra Scriptura versatissimus, sed multo magis in utroque jure, doctoratus lauream ante ingressum Religionis assecutus.“ Viz WADDING, Annales Minorum XIV (cit.).
  7. ↑ De facto byl provinciálem, ale do roku 1517, kdy byli reformovaní františkáni formálně odděleni od konventuálů jako samostatný řád, byly jejich administrativní jednotky zvané vikariáty a jejich ministři představení vikáři. Fakticky však již tehdy byla formální řádová odnož na nereformovaných bratřích nezávislá.
  8. ↑ HLAVÁČEK, Čeští františkánští teologové... (cit.), s. 106. HOFER, Johannes. „Legenda Johannis de Capistrano" des Christophorus von Varese im Codex 2606 der Breslauer Stadtbibliothek. Frantiskanische Studien. 1937, roč. 24, s. 181–182.  Viz FORRAI. Christophorus de Varisio. In: Mirabile : archivio digitale della cultura medievale. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  9. ↑ Como : [Balthasar de Fossato], 16 Apr. 1479. formát 4°. Viz Incunabula Short Title Catalogue (ISTC) Archivováno 18. 11. 2021 na Wayback Machine., it00060000 (cit. 10.11.2014). ROEST, Franciscan Literature of Religious Instruction... (cit.), s. 136, 507. Gesamtkatalog der Wiegendrucke M 45911 (cit. 10.11.2014). Hain, Repertorium 7776 el. kopie via Google Books. [nedostupný zdroj Elektronická kopie][nedostupný zdroj][ Elektronická kopie][nedostupný zdroj] z Biblioteca nazionale Braidense v Miláně.
  10. ↑ Acta Sanctorum quotquot toto orbe coluntur Cur. I. Bollandus et alii, Antverpiae-Tongerloae-Bruxellis-Parisiis 1643 - .October. X., s. 491-545.
  11. ↑ HLAVÁČEK, Čeští františkánští teologové... (cit.), s. 106.
  12. ↑ BALBÍN, Bohuslav. Bohemia docta. Tractatus II.. Pragae: [s.n.], 1777.  Srov. Memoriale Ordinis Fratrum Minorum a fr. Ioanne de Komorowo compilatum. Lwów: [s.n.], 1888. (´ Monumenta Poloniae Historica; T. 5). S. s. 334. 
  13. ↑ ROEST, Franciscan Literature of Religious Instruction... (cit.), s. 136, 507. Hain, Repertorium 9259 el. kopie via at Google Books C.A.L.M.A. : Compendium Auctorum Latinorum Medii Aevi (500-1500). Příprava vydání Michael Lapidge, Gian Carlo Garfagnini, Claudio Leonardi, Francesco Santi et al.. Firenze: [s.n.], 2001-. Vol. II 5, s 612. 
  14. ↑ Nebylo nicméně prověřeno, zda se pod těmito různě uváděnými tituly skrývá shodný text, potenciálně může jít o různá díla. Srov. C.A.L.M.A. (cit.). vol. II 5 s. 611. Expositio quatuor Magistrorum super Regulam Fratrum Minorum (1241-1242). Příprava vydání Livier Oliger. Roma: [s.n.], 1950. S. 96.  ROEST, Franciscan Literature of Religious Instruction... (cit.), s. 136.
  15. ↑ GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 773. 
  16. ↑ Kórnik: Biblioteka Kórnicka Polskiej Akademii Nauk, signatura I.B.19 (ff. 308r-317r). L'Aquila: Biblioteca Provinciale Salvatore Tommasi, signatura J-151. Neapol: Biblioteca Nazionale Vittorio Emanuele III, signatury VII.E.75 (ff. 1a-38d), VII.G.41, VII.G.42 (ff. 3r-27v). Viz Mirabile : archivio digitale della cultura medievale (cit.) [1] (cit. 11.10.2014). Srov. CENCI, Cesare OFM. Manoscritti francescani della Biblioteca Nazionale di Napoli. Grottaferrata (Roma): [s.n.], 1971. Vol. 1, 528. 
  17. ↑ 285 [289] listů ; 60 x 110 mm. Dochováno v Moravské zemské knihovně, signatura NŘ 66 nebo Skř.17-0959.536, původem z knihovny premonstrátů v Nové Říši. Popis viz DOKOUPIL, Vladislav. Soupis rukopisů z knihovny minoritů v Brně, františkánů v Moravské Třebové a premonstrátů v Nové Říši. Praha: [s.n.], 1959. S. 118–119. 
  18. ↑ Kórnik, Biblioteka Kórnicka Polskiej Akademii Nauk, signatura I.F.97. Viz FORRAI. Christophorus de Varisio. In: Mirabile : archivio digitale della cultura medievale. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  19. ↑ Dochováno v: Kórnik, Biblioteka Kórnicka Polskiej Akademii Nauk, signatura I.G.119 [sec. XV-XVI] (ff. 188r-189r). Viz Mirabile : archivio digitale della cultura medievale (cit.) [2] (cit. 11.10.2014).
  20. ↑ Viz GONZAGA, Franciscus. De origine seraphicae religionis franciscanae. Romae: [s.n.], 1587. Dostupné online. S. 353.  Mirabile : archivio digitale della cultura medievale (cit.).
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kryštof_z_Varese&oldid=24069145“