Kristián Schröder
Kristián Schröder, psán též Šreter, Schrötter (1655, Goslar, Německo – 1. května 1702, Praha) byl císařský a královský malíř, správce a inspektor obrazárny na Pražském hradě, vladyka a malostranský radní.[1]:152, 136
| Kristián Schröder | |
|---|---|
| Narození | 1655 Goslar |
| Úmrtí | 1. května 1702 (ve věku 46–47 let) Praha |
| Povolání | malíř |
| Příbuzní | Jan Blažej Santini-Aichel |
| Funkce | dvorní malíř |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život a dílo
editovatV rodném Goslaru se vyučil malířem a složil mistrovskou zkoušku.[2] Od roku 1674 je doloženo jeho působení ve službách Jana Jiřího Jáchyma hraběte Slavaty v Jindřichově Hradci.[2][1]:152 Hrabě zastávající úřad nejvyššího hofmistra vyslal Schrödera na studijní pobyt do Říma a Benátek,[3] kde Schröder byl v letech 1677–1679.[1]:152[2] Pro zdokonalení techniky navštěvoval římské akademie a byl žákem malíře a sochaře Cira Ferriho.[2] Kromě vzdělávání měl pro hraběte malovat kopie vybraných obrazů.[2] Po návratu pro něj Schröder namaloval rozměrný oltářní obraz v kostele Nejsvětější Trojice při později zaniklém paulánském klášteře v Klášteře, nejspíše v roce 1681.[1]:152
Od roku 1681 žil v Praze a v roce 1684 se stal inspektorem královské obrazárny v Praze a současně císařským a královským malířem.[1]:152[3][2] V témže roce se 15. května na Malé Straně oženil s paní Dorotou, rodným jménem Ledererovou, vdovou po radním písaři Janu Jankovičovi.[1]:152 V roce 1685 zakoupil dům U Zlaté sekery v dnešní Břetislavově ulici.[4] Z manželství se narodila dcera Veronika, pokřtěná 9. října 1686 v malostranském kostele sv. Mikuláše.[1]:152 V roce 1691 pracoval na malbách Španělského sálu,[1]:152 později přestavěného a přemalovaného. Přátelil se s dalšími malíři, což dokládá jeho účast jako kmotra při křtu syna malíře Jana Jakuba Stevense ze Steinfelsu v roce 1696 či jako svědka na svatbě Izáka Godyna v roce 1700.[1]:136, 152 V témže roce se vzdal funkce dvorního malíře.[2]
Schröder neoplýval tvůrčím nadáním,[3] dokázal však zručně vytvářet kopie děl zahraničních mistrů 16. a 17. století, což mu zajišťovalo obživu.[2] Např. Gundakar z Ditrichštejna pro svůj nově vystavěný zámek v Libochovicích objednal v roce 1689 více než 42 kopií obrazů z hradčanské obrazárny, což byl v 17. století v Evropě obvyklý způsob vybavení zámku.[2] Po smrti Gundakara v objednávce pokračoval nejvyšší císařský hofmistr Ferdinand z Ditrichštejna.[2] Schröder dodal obrazy dle výběru dvorního šacmistra Leuxe, na kterých převažují mytologické scény včetně náboženství a žánrové malby.[2][3] Původní kolekce Schröderových kopií je v současnosti rozdělená, na libochovickém zámku zůstalo 22 kopií.[2] Dalších 17 kopií odvezl hrabě Jan Josef Herberstein, pozdější majitel zámku, na slovinský zámek Ptuj, kde jsou uchovávány.[3][2] V některých případech nešlo o věrné kopie, protože kompozice dřevěného obložení stěn sálů zámku vyžadovala přibližně čtvercový formát obrazů a tedy nezbytnou úpravu kopií do tohoto formátu.[3] Historička umění Eliška Fučíková považuje libochovické kopie za málo přitažlivé a rutinní obrazy.[3] Zatímco je známá řada provedených kopií, není známo jediné samostatné malířské dílo, které by bylo možné Kristiánovi Schröderovi s jistotou připsat.[3][2]
Několik let po Schröderově smrti se jeho dcera Veronika Alžběta provdala 2. března 1707 v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně za Jana Blažeje Santini-Aichela, otcova žáka, což odpovídalo tehdejším dobovým sňatkovým zvyklostem ve vztahu učedník–mistr.[1]:136
Učitel mistrů
editovatKristián Schröder se do historie zapsal především jako učitel dvou velikánů – malířství se u něj v letech 1683–1687 učil Petr Brandl[2] a Jan Blažej Santini-Aichel, žákem byl i Václav Jindřich Nosecký. Jako správce hradní obrazárny mohl Schröder svým žákům představit italské mistrovské obrazy,[1]:137 které pro ně byly inspirací, zdrojem motivů a také díky malování kopií zdrojem obživy.[3] Za učení Brandla nebyl Schröder ještě členem malířského cechu a neměl právo řádného školitele, Brandl byl osmým žákem, který se u něj nedoučil. Schröder nejspíše s ohledem na svou funkci u dvora necítil potřebu vstoupit do cechu malostranských malířů, což změnil svým vstupem až v roce 1694.[1]:152[2]
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kristián Schröder na Wikimedia Commons
Reference
editovat- ↑ a b c d e f g h i j k l KOTRBA, Viktor. Česká barokní gotika. Dílo Jana Santiniho Aichla. Redakce Marie Dulavová, Jitka Javůrková. 1. vyd. Praha: Academia, 1976. 200 s.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p ČERNÁ, Magda. Restaurování obrazu Kázání sv. Jana Křtitele od Christiana Schrödera. dltm.cz [online]. Diecéze litoměřická, 2019-05-18 [cit. 2019-11-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i FUČÍKOVÁ, Eliška. Obrazárna Pražského hradu : Domenico Fetti - Christian Schröder: Kristus na hoře Olivetské. In: Kroupa, Jiří; Šeferisová Loudová, Michaela; Konečný, Lubomír. Orbis artium : k jubileu Lubomíra Slavíčka. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. Dostupné online. ISBN 9788021049727, ISBN 8021049723. S. 682–685.
- ↑ dům U Zlaté sekery. Památkový Katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-11-19]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Bohumír Jan Dlabač: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien Prag, 1815, Bd. III, S. 69
- Alice Fornasiero: Aspects of artistic training and patronage in Bohemia in the second half of the 17th century. The case of Christian Schröder (1655-1702), disertační práce, Ústav dějin křesťanského umění, 2017
