Kračun
Kračun, Hody či Koleda je slovanský svátek zimního slunovratu. Jeho podoba je rekonstruována především ze slovanských lidových zvyků spojených s Vánocemi, které tuto slavnost nahradily, ale existují i písemné záznamy z doby těsně následující christianizaci. Během Kračunu bylo slaveno zrození nového slunce, personifikovaného pravděpodobně Dažbogem, slovanským slunečním bohem. Zároveň v období bezprostředně následujícím po slunovratu stírá hranice mezi světem a živých a mrtvých, mezi lidi tak přichází jak blahovolní předkové, tak zlovolní mrtví.[1]
| Kračun | |
|---|---|
| Jiný název | Koleda, Hody |
| Slavený | předkřesťanští Slované, rodnověrci |
| Druh | oslava zimního slunovratu |
| Datum | zimní slunovrat |
| Zvyky a tradice | koledování, obsypávání zrním, věštění, maškary, pálení vánočního polene |
| Souvisí s | Vánoce, Saturnálie, Brumálie, Jule, Mōdraniht |
Etymologie
editovatSlovo kračun je vykládáno buď z praslovanštiny nebo latiny. Podle první z možností vychází z praslovanského kortъkъ „krátký“ a zesilující přípony „-un“, ve smyslu nejkratšího dne v roce, analogicky k latinskému bruma, označujícím též zimní slunovrat. K tomuto výkladu se přiklání například český archeolog Zdeněk Váňa nebo Ján Kerďo. Z latiny je kračun vykládán zpravidla pomocí slova creātiō „stvoření“, případně colationis.[2][3][4] Podle jiné hypotézy je slovo odvozeno z řeckého en hemera ton christougennon. Z tohoto označení zimního slunovratu jsou odvozeny následující výrazy:
- Crăciun – rumunsky a moldavsky Vánoce
- Karácsony – maďarsky Vánoce
- Karačuna – romsky Vánoce
- koročun – běloruský démon smrti
- Kračun – dialektní označení Vánoc v některých slovanských jazycích
- kračun, kračunik – vánoční obřadní chléb či koláč na východním Slovensku[5]
- různá toponyma a antroponyma
Koleda, dodnes užívaný název pro Vánoce v bulharštině a běloruštině, je všeobecně odvozováno z latinského calendae, označujícího první den měsíce, zvláště prvního měsíce v roce, zimní slunovrat byl Slovany považován na počátek nového roku.[6] Ve většině slovanských jazyků dodnes koleda či koledování označuje rituální obchůzky, včetně jejich pozdních forem, prováděné i mimo zimní období.
Nejstarší označení je pravděpodobně Hody, doložené v lužické srbštině a polabštině, ve východoslovanské god a jihoslovanské godina označuje „rok“, tedy dobu mezi dvěma zimními slunovraty.[3]
Předkřesťanského původu může být i slovinský, chorvatský, bosenský a srbský výraz pro Vánoce který zní Božić „malý bůh, boží syn“ a souviset s představou nově zrozeného slunce.[6]
Písemné prameny
editovatSlavnosti zimního slunovratu nebo pohanské zvyky spojené s oslavou Vánoc jsou zmiňovány už nejstarších slovanských písemných pramenech. Například Euchologium sinajské, staroslověnsky psaný text z Makedonie 10. či 11. století, kritizuje ty, co jako pohané chodili prvního ledna na koledu. Kračun je poprvé zmiňován v ruském textu z 12. století a různé předkřesťanské obyčeje se objevují v českým a polských textech z 15. a 16. století.[2]
Lidová kultura
editovatTypickým prvkem slovanských Vánoc s předkřesťanským původem je koledování, které spočívalo v obchůzkách s figurou dítěte symbolizující nejspíše nové slunce za doprovodu písní, říkadel a proseb o obdarování, štědrost při koledě měla zajistit bohatství v příštím roce. Koleda byla někdy personifikována, v Rusku se za ni do bílého převlékala dívka, v Bělorusku byly tyto dívky dvě, jedna představovala Koledu bohatou, druhá chudou, podle toho kterou z nich si hospodář náhodně vybral se věštilo, jaký ho čeká rok.[6]
Dalším typickým zvykem je ovseň, useň, avseň či govseň spočívající v obsypávání lidí zrním. Jedná se nejspíše o projev agrární magie, který měl zajistit bohatou úrodu. Tento obyčej byl také personifikován jako bytost jedoucí na šedé svini, spojení zimního slunovratu se prasetem lze nalézt i v představě zlatého prasátka a pořádání vepřových hodů. V indoevropských náboženstvích je vepř všeobecně zasvěcen slunci a spojován s jeho zrozením, příkladem je římský Saturn který během saturnálií měl přijíždět na voze taženým prasetem se zlatými štětinami.[6]
Dalšími obyčeji které lze spojit se slovanskou oslavou zimního slunovratu jsou různé formy věštění typické pro Vánoce, maškarní průvody nebo pálení vánočního polene u Jihoslovanů.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ ATWERI, Jiří. Slovanské pohanství dnes [online]. Masarykova univerzita v Brně, 2007 [cit. 2013-02-12]. S. 107. Dostupné online.
- ↑ a b VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 206.
- ↑ a b Archivovaná kopie. rodnavira.cz [online]. [cit. 2010-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-17.
- ↑ KERĎO, Ján. Je kračún latinsko-románskeho pôvodu?. Slavica Slovaca. 2002, roč. 37, čís. 2. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ http://www.ludovakultura.sk/index.php?id=716
- ↑ a b c d VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 207.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kračun na Wikimedia Commons - Kračun – Zimní slunovrat na stránkách Rodné víry
- [1] - Břeclavský deník: Vánoce mají slovanské kořeny. Slované slavili zimní slunovrat.
