Kozel (zámek)
Kozel je klasicistní lovecký zámek v Plzeňském kraji v okrese Plzeň-město. Leží asi 15 km jihovýchodně od města Plzeň a dva kilometry od obce Šťáhlavy. Je ve vlastnictví státu, správu zajišťuje Národní památkový ústav a je přístupný veřejnosti. Od roku 1963 je zámek chráněn jako kulturní památka a od 1. ledna 2002 jako národní kulturní památka ČR.[1]
| Kozel | |
|---|---|
 Jihozápadní průčelí | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicistní |
| Architekti | Václav Haberditz, Ignác Jan Nepomuk Palliardi |
| Výstavba | 1784–1789 |
| Stavebník | Jan Vojtěch Černín z Chudenic |
| Další majitelé | Valdštejnové |
| Současný majitel | Česká republika |
| Poloha | |
| Adresa | Šťáhlavy 67, Šťáhlavy,  Česko |
| Souřadnice | 49°40′13,98″ s. š., 13°31′47,35″ v. d. |
  Kozel | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 30548/4-489 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie zámku
editovatZámek byl postaven jako letní a lovecké sídlo hraběte Jana Vojtěcha Černína z Chudenic. Ten působil jako nejvyšší lovčí království českého na dvoře císaře Josefa II. Stavba zámku proběhla v letech 1784–1789 pod vedením architekta Václava Haberditze. Výsledkem byla přízemní obdélníková budova s vnitřním nádvořím.[2] V devadesátých letech 18. století přibyly do areálu čtyři další objekty, a to jízdárna, kaple, lokajna a konírna realizované architektem Ignácem Palliardim.[2] Autorem sochařské výzdoby je Ignác Platzer mladší (1757–1826). Jeho dílem je oltář v zámecké kapli a plastika skoleného jelena na terase.[2]
Hrabě Jan Vojtěch Černín († 1816) byl za svůj život dvakrát ženat.[3] Poprvé s Marií Josefou z rodu Thun-Hohensteinů a podruhé s Eleanorou z Hackelbergu.[4] Ani jedna z manželek mu však nedala mužského dědice, a tak tato větev Černínů vymřela po meči. Před smrtí hrabě odkázal svá panství prasynovci Kristiánu Vincenci Valdštejnovi. Jeho rod hospodařil na Kozlu až do roku 1945.[2] Poté byl zámek zestátněn.[5]
Stavební podoba
editovat
Zámek je klasicistní čtyřkřídlá budova, jejíž hlavní jihozápadní křídlo je zvýšeno o mansardovou nástavbu. Fasády jsou členěné plochými pilastry a obdélníkovými okny ve vpadlých polích. Palliardiho stavby stojí před severovýchodním průčelím a tvoří je dvě protilehlé dvojice jednopatrových obdélných budov s mansardovými střechami.[6] Podél nádvoří, v jehož středu se nachází malý bazén, vede kamenný ochoz se vchody do jednotlivých místností. Pokoje určené pro hosty jsou rozdělené přepážkou na část pro šlechtu a komoru určenou pro jeho služebnictvo.[2]
Interiér zámku
editovatZámek je vybaven převážně rokokovým a klasicistním nábytkem z konce 18. století. Místnosti bývaly vytápěné klasicistními keramickými kamny zdobenými rostlinnými motivy. Služebnictvo v nich topilo z nádvoří, aby svou činností šlechtu nerušilo. V křídle původně používaném jako stáj pro koně bylo za Valdštejnů zřízeno malé divadlo.[3] Výmalby místností jsou prací Antonína Tuvory,[2] který postupoval technikou al secco.[7] Součástí sbírek na zámku je rozsáhlá a cenná knihovna Jana Vojtěcha Černína, rozšířená po roce 1945 o knihovnu rodu Stadionů s tisky z let 1517–1840.[2]
Jízdárna
editovatBudova jízdárny po rekonstrukci v šedesátých letech 20. století slouží jako výstavní síň či sál pro společenské akce.[2] Trvale je v jízdárně prezentován soubor monumentálních sádrových patinovaných soch Josefa Václava Myslbeka, který je zapůjčen z fondu Národní galerie. Dále si zde můžete prohlédnout díla Jana Štursy (Raněný, 1921), Břetislava Bendy (Eva, 1958) či Bohumila Kafky (Orfeus, 1921).[zdroj?!] Na zdech jízdárny jsou vystaveny vzácné renesanční tapisérie.[8]
Zámecký park
editovat| Rok | Počet návštěvníků |
|---|---|
| 2015 | 28 479 |
| 2016 | 26 169 |
| 2017 | 27 164 |
Zámek je obklopen parkem, jehož podoba je dána především působením Františka Xavera France. Na zámku pracoval za Valdštejnů v 19. století.[2] Park má 40 hektarů a zdobí ho nejrůznější rostliny a stromy. Z nejznámějších například zhruba 150letý liliovník tulipánokvětý.[10]
Galerie
editovat-
Jihozápadní průčelí hlavní zámecké budovy -
Zámecká kaple svatého Kříže -
Nádvoří zámku -
Partie ze zámeckého parku u vyhlídky Švejcary -
Lopatský rybník v dolní části zámeckého parku -
Pohled od hlavní zámecké budovy do údolí řeky Úslavy -
Průhled mezi jízdárnou a kaplí sv. Kříže -
Vlevo zámek, vpravo budovy lokajny a konírny
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-09]. Identifikátor záznamu 141998 : Zámek Kozel. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f g h i Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Kozel – zámek, s. 159–160.
- ↑ a b Historie [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-14]. Dostupné online.
- ↑ Czernin z Chudenic – základní údaje [online]. Historická šlechta [cit. 2020-03-14]. Dostupné online.
- ↑ RŮŽIČKA, David. Tip na výlet: Zámek Kozel ukazuje život šlechty před sto lety. plzen.idnes.cz. 2011-08-11. Dostupné online [cit. 2018-07-29].
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Kozel, s. 125.
- ↑ KVASNICOVÁ, Ivana. Klasicistní lovecký zámek Kozel představuje sídlo šlechty na konci 18. století.. Novinky [online]. 2017-06-27 [cit. 2020-03-14]. Dostupné online.
- ↑ Jízdárna [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-14]. Dostupné online.
- ↑ Zámecký park. www.zamek-kozel.cz [online]. [cit. 2021-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-14.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kozel na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
