Wikipedie

Kostel svatého Mikuláše (Brno)

zaniklý kostel v Brně-městě

Kostel svatého Mikuláše je zaniklý kostel, který se nacházel na náměstí Svobody v Brně. Jeho počátky sahají do 1. poloviny 13. století, kdy jej nechali vystavět románsky hovořící obyvatelé Brna. Kostel byl již od svých počátků filiální k nedalekému kostelu svatého Jakuba. V letech 1645–1648 sloužil přechodně kapucínům, v roce 1760 došlo k barokizaci kostela pod vedením Františka A. Grimma. Roku 1786 byl kostel zrušen a v následujících letech byl využíván jako skladiště. V letech 1869–1870 byl z náměstí odstraněn.

Kostel svatého Mikuláše v Brně
Svatomikulášský kostel na obrazu Franze Richtera z roku 1829 s přistavěnou budovou městské váhy
Svatomikulášský kostel na obrazu Franze Richtera z roku 1829 s přistavěnou budovou městské váhy
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajJihomoravský
OkresBrno-město
ObecBrno
Lokalitanáměstí Svobody
Souřadnice49°11′42″ s. š., 16°36′30,24″ v. d.
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
DěkanátBrno
FarnostBrno-sv. Jakub
Statusfiliální kostel
Užívánízbořen
Zasvěcenísvatý Mikuláš
Datum posvěcenípřed r. 1240
SvětitelRobert
Zánik1869–1870
Architektonický popis
Výstavba1. polovina 13. století
Specifikace
Umístění oltářevýchod
Stavební materiálzdivo
Další informace
Ulicenáměstí Svobody
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na místě kostela se v letech 1964–1965 a 2000 konaly archeologické průzkumy, v současné době kostel na náměstí připomíná půdorys vytvarovaný v dlažbě náměstí. Loď kostela měla čtvercový půdorys, na východní straně umístěný presbytář byl protáhlý a zakončen pěti stěnami osmiúhelníku. Kostel zdobila původně gotická protáhlá okna, z nichž byla později některá upravena do úspornější podoby.

Dějiny

editovat

Počátky kostela sahají do první čtvrtiny 13. století. Ten byl původně určen francouzsky hovořícím Valonům,[1] kteří neuměli německy ani česky. Chrám byl již od svých počátků filiálním k nedalekému kostelu svatého Jakuba na dnešním Jakubském náměstí. Podle posledních průzkumů je pravděpodobné, že na místě stavby se původně nacházel železářský výrobní areál, nejspíše kovářská dílna.[2] Po dokončení kostela a jeho vysvěcení olomouckým biskupem Robertem byl za kazatelnu dosazen románsky hovořící kněz.[3] První písemně doložená zmínka o kostelu svatého Mikuláše pochází z roku 1231, kdy Václav I. potvrzoval, že kostel nemá mít křestní, pohřební ani farní právo.[4] Chrám však už před touto zmínkou nějakou dobu stál.[3]

 
Svatomikulášský kostel na vedutě F. V. Korompaye z doby kolem poloviny 18. století

V roce 1353 se Jan, tehdejší rektor kostela svatého Mikuláše, rozhodl k prodeji domku, který náležel těsně ke kostelu. Jako náhradu našel prostornější dům ve Veselé ulici. V této části města však bydlelo mnoho nižší šlechty, která svým hlučným životem působila Janovi i jeho nástupci Petru Wolkensteinovi taková příkoří, že se Wolkenstein rozhodl k prodeji nového domku a přesídlil do Kramářské (Ševcovské) ulice.[5][6] Pravděpodobně někdy v tomto období, za vlády Karla IV., byla na jižní straně kostela vybudována strážnice.[7]

O dalších rektorech kostela je toho známo jen velmi málo, často je v různých kontextech zmíněno jen jejich jméno. Jedná se např. o Alberta de Crossnu či jistého Tomáše, který roku 1424 rezignoval na post rektora kostela.[8] Někdy na přelomu 14. a 15. století byl rektorem kostela Mikoláš Polák, který je znám především coby stoupenec Jana Husa.[9]

Roku 1425 kardinál a zároveň biskup olomoucký Jan XII. Železný potvrdil nadále přičlenění svatomikulášského kostela ke kostelu svatého Jakuba. Ve svém prohlášení však kardinál Jan ustanovil, že kostel svatého Mikuláše má být „beneficium manuale“ a nikoliv beneficium stálé jako doposud. To v praxi znamenalo, že kostel svatého Mikuláše má být ještě úžeji napojen na kostel svatého Jakuba – spojem mezi oběma chrámy měl být kaplan a osobu pověřenou v řízení svatomikulášského kostela má ustanovovat, odvolávat či případně sám vykonávat rektor od svatého Jakuba.[10] Někdy v průběhu 15. století kostel obdržel od občanů Brna roční důchod v podobě 15 hřiven 22 uherských dukátů.[11]

 
Kostel svatého Mikuláše (v popředí); po levé straně se nachází morový sloup, v pozadí kostel svatého Jakuba; před kostelem je patrná budova strážnice (1866)

V roce 1645 se z kostela stal provizorní hospic (tj. malý klášter), který sloužil místním kapucínům, kteří o svůj klášter přišli v době obléhání Brna Švédy. V roce 1655 byl chrám obnoven a ze severní strany k němu byly přistavěny městské váhy, které sloužily jednak k vážení zboží za účelem placení cla, a jednak byly k dispozicím samotným obchodníkům. Z důvodu nedostatku písemných pramenů o městských váhách není přesně jisté, jak dlouho sloužily svému účelu; je pravděpodobné, že po roce 1740 svou funkci ztratily následkem vybudování císařských skladů.[12] V roce 1760 byl kostel barokně upraven Františkem Antonínem Grimmem.[4] V době vlády císaře Josefa II. byl kostel odsvěcen a proměněn ve vojenské skladiště. Za účelem „zkrášlení Velkého náměstí“ (jak se dnešní náměstí Svobody označovalo v 18. století[13]) byl kostel spolu s městskými vahami, budovou strážnice i okolními kramářskými domky v letech 1869–1870 zbořen.[10] Během demolice kostela byly pod úrovní kostela nalezeny dva náhrobní kameny, přičemž jeden z nich patřil Vojtěchu z Krosny, bývalému rektorovi kaple. Kameny byly později zasazeny do zdiva Moravského zemského muzea na Biskupském dvoře.[14] Sochy svatého Mikuláše a svatého Martina z průčelí kostela byly přemístěny na průčelí kostela svaté Máří Magdalény[15] na dnešní Františkánské ulici.

 
Současná podoba náměstí Svobody s patrným obrysem kostela v dlažbě (2010)

19. prosince 1944, během bombardování Brna USAAF, byla zasažena i oblast bývalého kostela. Výbuchy bomb spolu s pozdějšími výkopy inženýrských sítí značně poničily základové zdivo. Z archeologického průzkumu z roku 2000 vyplynulo, že dvě bomby dopadly přímo do prostoru presbytáře a vytvořily kráter o průměru 6 m a hloubce až 3 m. Další bomby dopadly k severní zdi a do prostoru městských vah.[16]

Archeologické průzkumy kostela proběhly v letech 1964–65 a roku 2000. Terénní dokumentace z výzkumů v 60. letech je však považována za ztracenou a krátké zprávy v ročence Přehledy výzkumů se ukázaly pro potřeby památkové péče jako málo dostatečné.[17] Hlavní průzkum archeologické lokality kostela se proto konal v roce 2000 v souvislosti s chystanou rekonstrukcí náměstí Svobody. V současné době půdorysný obrys kostela připomíná mosazná linka[18] v dlažbě náměstí a mosazná plaketní deska umístěná rovněž na dlažbě náměstí v místech, kde se nacházel presbytář.

Kostel bývá poměrně často připomínám nejrůznějšími akcemi. V roce 2009 během brněnské Noci kostelů byl kostel připomenut video projekcí a částečnou vizualizací.[19] Téhož roku byly v rámci akce „Sochy v ulicích“ umístěny po obvodu kostela velké neopracované kameny. Tento projekt Dalibora Chatrného nesl název „Kameny“ a měl připomenout svatomikulášský kostel.[20] V roce 2010 byl kostel připomenut pomocí happeningu, kdy náhodní kolemjdoucí obkreslovali zaniklé tvary kostela barevnými křídami.[21]

Popis

editovat
 
Jediná známá dochovaná fotografie interiéru kostela (z doby nedlouho před zánikem kostela)

Kostel byl situován ve střední části Dolního trhu (dnes náměstí Svobody) a již od počátku své existence byl zasvěcen svatému Mikuláši. O původním vzhledu kostela se nedochovaly žádné zprávy,[22] na základě archeologických výzkumů a dochovaných vyobrazení se však podařilo zrekonstruovat alespoň základní rysy kostela a jeho stavebního vývoje. Rekonstrukce původního vzhledu mimo jiné stěžuje i fakt, že do roku 1870, kdy byl kostel definitivně zbořen, se kostel nedochoval v původním stavu[22] a před samotnou demolicí je zachycen jen na několika fotografiích.[23]

Loď kostela byla čtvercového půdorysu o vnitřních rozměrech 10,3×10,3 m. Presbytář byl umístěn na východní straně a měl mírně obdélníkový půdorys, který byl ukončen pěti zdmi osmiúhelníku. Osy presbytáře dosahovaly vnitřních rozměrů 9,5 na 5,6 m.[4] Presbytář byl osvětlován díky šestici vysokých, goticky upravených oken s lomeným obloukem. Jak je patrno z mnoha dochovaných podobizen kostela, gotická okna se nacházela i na jižním průčelí kostela, než byla v době josefinských reforem výrazně snížena. Zdi kostela podpíral vnější opěrný systémem v podobě pilířů na nárožích i na jižní straně.[24]

Střecha kostela byla relativně vysoká, štít ve tvaru trojúhelníku se nacházel na její východní straně.[24] Karel Kuča uvádí, že věž kostela byla postavena v roce 1595,[4] avšak novější studie kolektivu autorů věnovaná kostelu svatého Mikuláše došla k závěru, že pozdně renesanční věž byla postavena až někdy v roce 1760.[24]

Co se týče interiéru, tam je otázka původního vzhledu ztížena tím, že dochovaný obrazový materiál z doby existence kostela zachycuje pouze exteriér kostela a z interiéru se dochovala pouze jediná fotografie. Je známo, že zatímco prostor lodi byl vybaven valenými klenbami, prostor presbytáře vymezovala klenba žebrová o dvou polích.[25]

Bezprostřední okolí kostela zahrnovalo již zmíněné městské váhy, dále budovu strážnice a několik krámků těsně přiléhající ke kostelu. Budova městských vah přiléhající těsně ke kostelu z jeho severní strany byla z počátku vybavena atikovou římsou, v době barokizace kostela v roce 1760 však římsa zanikla. V době barokních úprav byla budova dále zvýšena o polopatro vybavené malými čtvercovými okny, zbývající okna byla částečně pozvednuta výše. Budova strážnice je na dochovaných vyobrazeních zachycena jen výjimečně – jednalo se o domek se sedlovou střechou, ke kterému těsně přiléhaly krámové přístavky.[26]

 
Jižní strana kostela s presbytářem na fotografii z roku 1869

Pověst

editovat

Ke kostelu se vztahuje i jedna z brněnských pověstí, která se týká pokladu ukrytém v podzemních prostorách kostela. Poklad tam měl uschovat měšťan jménem Michal, který se bál o své úspory. K pokladu však nakreslil mapu, kterou po nějakém čase nalezl jistý Filip na půdě jednoho z domů na náměstí Svobody. Tento dům obýval se svým bratrem Antonínem. Bratři o nálezu nikomu neřekli a domluvili se, že se do podzemí společně vypraví sami. Den předtím, než měli do podzemí podle plánu společně vstoupit, však Antonín sebral mapu a jal se jít hledat poklad sám. Vchod do podzemí, který vedl přímo z kostela svatého Mikuláše, mu otevřel takřka hluchý kostelník. Kostelník Antonínovi přislíbil, že do večera nechá vchod do podzemí otevřený, pak že jej opět zamkne.[27]

Antonín ihned po sestupu do podzemních prostor začal hledat poklad, který se mu však nepodařilo nalézt. Nechal tedy poklad pokladem a chystal se na cestu zpět. Seznal však, že se v podzemí ztratil. Po nějaké době bloudění se mu podařilo nalézt vchod, odkud přišel, avšak ten už byl zamknut a špatně slyšící kostelník neslyšel Antonínovo bušení na dveře. Antonín se proto rozhodl jít hledat druhý vchod. Když druhého dne přišel Filip do svého domu a zjistil, že Antonín je pryč i s mapou, usoudil, že jej bratr podvedl a utekl i s pokladem. Filip se jej proto vydal hledat, snad měl namířeno do Vídně. Oba bratry už nikdo nikdy neviděl.[28]

Při archeologickém průzkumu náměstí Svobody v roce 2000 se nějaké podzemní prostory pod kostelem skutečně našly, avšak vzhledem k tomu, že primárním účelem výzkumu bylo prozkoumání základů kostela, nebyly tyto prostory podrobněji zkoumány.[29]

Reference

editovat
  1. ↑ DŘÍMAL, Jaroslav; PEŠA, Václav, et al. Dějiny města Brna 1. Brno: Blok, 1969. S. 72. Dále jen Dřímal & Peša et al. (1969). 
  2. ↑ MERTA, David; PEŠKA, Marek. Železářský výrobní areál z počátku 13. století v prostoru náměstí Svobody v Brně [formát pdf]. Brno: 2001. S. 41. Dále jen Marek & Peška (2001). Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. ↑ a b MERTA, David, et al. Kostel sv. Mikuláše na Dolním trhu v Brně. In: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. XV. Brno: Magistrát města Brna, 2001. Dále jen Merta et al. (2001). S. 107.
  4. ↑ a b c d KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. ISBN 80-86223-11-6. S. 289. 
  5. ↑ Dřímal & Peša et al. (1969), s. 72.
  6. ↑ Merta et al. (2001), s. 107–108.
  7. ↑ Městská strážnice [online]. Archaia Brno o.p.s. [cit. 2010-03-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ Merta et al. (2001), s. 108–109.
  9. ↑ Dřímal & Peša et al. (1969), s. 92.
  10. ↑ a b Merta et al. (2001), s. 109.
  11. ↑ Dřímal & Peša et al. (1969), s. 133.
  12. ↑ Městská váha [online]. Archai Brno o.p.s. [cit. 2010-03-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ Náměstí svobody [online]. Encyklopedie dějin města Brna [cit. 2010-03-16]. Dostupné online. 
  14. ↑ Náměstí Svobody [online]. Brněnské podzemí [cit. 2010-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-07. 
  15. ↑ REJNUŠ, Oldřich. Kostel sv. Maří Magdaleny a klášter františkánů [online]. Brněnský Metropolitan [cit. 2010-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-25. 
  16. ↑ Merta et al. (2001), s. 115.
  17. ↑ Marek & Peška (2001), s. 33.
  18. ↑ ČEMPELOVÁ, Nikola. Scénologie náměstí Svobody. Brno: Ústav hudební vědy FF MU, 2009. Dostupné online. S. 37. Bakalářská práce.  Archivováno 24. 6. 2020 na Wayback Machine.
  19. ↑ FASUROVÁ, Hana. Brněnské kostely odhalí svá tajemství [online]. Brněnský deník [cit. 2010-03-17]. Dostupné online. 
  20. ↑ Brno Art Open – 2009 – Sochy v ulicích [online]. Dům umění města Brna [cit. 2010-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-06. 
  21. ↑ Zaniklý kostel na náměstí Svobody ožil pomocí barevných kříd [online]. ČT Brno [cit. 2010-11-17]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b Dřímal & Peša et al. (1969), s. 80.
  23. ↑ Merta et al. (2001), s. 112.
  24. ↑ a b c Merta et al. (2001), s. 110.
  25. ↑ Merta et al. (2001), s. 111.
  26. ↑ Merta et al. (2001), s. 111–112.
  27. ↑ MAREK, Aleš. Mezi Svratkou a Svitavou : brněnské pověsti a legendy. I. Tišnov: Sursum, 2005. ISBN 80-7323-097-6. S. 81–83. Dále jen Marek (2005). 
  28. ↑ Marek (2005), s. 83–86.
  29. ↑ Marek (2005), s. 87.

Literatura

editovat
  • DŘÍMAL, Jaroslav; PEŠA, Václav, et al. Dějiny města Brna 1. Brno: Blok, 1969. 
  • KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. ISBN 80-86223-11-6. S. 289. 
  • MERTA, David, et al. Kostel sv. Mikuláše na Dolním trhu v Brně. In: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. XV. Brno: Magistrát města Brna, 2001.

Externí odkazy

editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svatého_Mikuláše_(Brno)&oldid=24174552“