Kostel svatého Martina (Jámy)

kostel v Jámách

Kostel svatého Martina v Jámách je kostel z roku 1792, stojící na místě původního kostela, jehož historie sahala až před rok 1638.

Kostel svatého Martina
Kostel sv.Martina
Kostel sv.Martina
Místo
StátČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevkatolická církev
ZasvěceníMartin z Tours
Architektonický popis
Stavební slohbarokní architektura
Další informace
AdresaJámy, ČeskoČesko Česko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Odkaz jednoho zlatého k jamskému záduší, zapsaný v roce 1643 na gruntě Jana Macáka, je pravděpodobně nejstarší písemnou zprávou o jamském kostele. Poněvadž v klášterních análech není o stavbě kostela v Jamách žádná zpráva, byl zřejmě vybudován za Ditrichštejnů, tedy před rokem 1638. Když zakladatel farní kroniky pátral po datu postavení původního kostela, zjistil, že kostel byl v době, kdy se v Jamách konaly bohoslužby jen každou třetí neděli, vykraden. Zloději nenašli žádné cennosti, pouze nějaké písemnosti, které roztrhali a rozházeli po hřbitově. Jejich zkázu dovršil déšť. Proto se v roce 1784 již nepodařilo doložit datum stavby kostela. Původní kostel měl zděnou sakristii, 1 oltář, dřevěný kněžský kůr, kazatelna 3 zvony. Výprava kostela byla prostá. Byla zde schránka se sv. ostatky, měděný vyzlacený kalich s patenou, 2 kasuly se štolami a manipuly, bursa s pallou, velum na kalich, 2 polštářky na mešní knihu, alby, humerál, cingulum, 4 ubrusy, korporál, purifikatorium, 6 podložních roušek a některé další drobné vybavení. Jmění kostela tvořily jen malé odkazy na třech domech. Varhany, sloužící do roku 1907, nesly letopočet 1760.

Kostel byl filiální, služby boží v Jamách sloužil žďárský kaplan každou třetí neděli. Do roku 1691 měli údajně farníci dokonce povolení, aby mohli sami pohřbívat mrtvé. Podle kroniky byla rakev uložena a částečně zasypána, církevní obřad pak proběhl až při nejbližší cestě kněze do Jam.

Stavba kostela a zřízení farnosti

editovat

Po zrušení kláštera zřídil náboženský fond v roce 1784 v Jamách lokalii, v níž zajišťoval služby boží kaplan Florián Málek. To vedlo v roce 1792 ke stavbě nového kostela z pevného materiálu. Stojí na místě starého a je to jednolodní orientovaná budova 30 m dlouhá, 10 m široká a 17 m vysoká, v kněžišti klenutá a má jeden oltář. Věž 22 m vysoká byla přistavěna nad vchodem do kostela. V roce 1812 byl z milodarů opraven a znovu pokryt šindelem. Rovněž byl opraven oltář, věžní hodiny a varhany. Byl instalován „umíráček“. Starý hřbitov u kostela se zrušil a založil nový na horním konci vesnice. Dubové kostelní lavice a varhany byly přeneseny z kostela zelenohorského po zrušení kláštera. V roce 1847 získal kostel od knížete Františka z Ditrichštejna obraz patrona kostela svatého Martina od vídeňského malíře Töpela v ceně 400 zlatých konvenční měny. Stará obecní kronika zaznamenala, že obraz bez rámu přivezl z Vídně Jan Dvořák z č. 9, 19. října 1847 byl obraz za přítomnosti vrchního žďárského panství postaven na oltář a 24. října posvěcen. V roce 1851 se pořídila z milodarů malovaná křížová cesta. V roce 1853 byly pořízeny vedle bohoslužebných rouch různé kostelní hudební nástroje. V této době byly na věži 4 zvony, tři pravděpodobně přenesené odjinud, čtvrtý litý přímo pro Jámy. První, třinácticentový, měl nápis Léta Páně 1530 byl tento zvon vyslán ke cti a chvále Pánu Bohu. Druhý (poledňák), těžký 6 centů, Mater Dei miserere. Ad honorem Sti Michaelis 1536. Třetí o váze 3 centy Verbum Domini manel in aeternum, a čtvrtý s nápisem Sancta Maria, Ste Martine et omnes Sancti orate pro nobis. Velký zvon byl údajně původně majetkem kostela v Zámku Žďáře.

Ve špatném stavu nalezl faru i kostel farář František Šrámek při svém příchodu do Jam. V kronice si postěžoval, že nemá naději na zlepšení situace vzhledem k úmrtí knížete Ditrichštejna, velikomyslného patrona našeho, právě nyní v neblahých poměrech patronátních, an se posud neví, komu panství připadne. V roce 1863 opravil podučitel Jan Hron z Nového Veselí, samouk, za 50 zl. varhany podle faráře tak dobře, že by si odborník za tuto práci účtoval nejméně čtyřnásobek.

V roce 1868 byla jamská lokalie povýšena na farnost. To vedlo k provedení rozsáhlejších úprav kostela, které zajišťoval farář Václav Bezděk, působící v Jamách od roku 1878. Vedle úprav starého hřbitova a vysázení nových stromů byly prolámány nové dveře do sakristie, cihelná podlaha nahrazena prkennou, v roce 1884 pak byl naproti bočním dveřím kostela postaven nový oltář P. Marie Karmelské podle návrhu architekta Barvitia se soškami sv. Josefa a sv. Anny. K tomuto oltáři se každoročně konala mariánská pouť v neděli po 16. červenci. Opraveny byly také varhany a v kostele i sakristii provedena ventilace. Před oslavami stého výročí jamského kostela, které za účasti několika farářů z okolí proběhly 17. července 1892, byl kostel malířem Víškem z Ústí nad Orlicí za pomoci místních farníků vymalován. Dne 22. května 1894 během večerní májové pobožnosti udeřil blesk do kostelní věže. Poškodil varhany a strop pod kruchtou, na níž na štěstí nikdo nebyl. Rok na to byla věž a střecha kostela pobita pozinkovaným plechem a opatřen hromosvodem. V roce 1907 byly nákladem 3100 K zakoupeny od firmy Tuček z Kutné Hory nové varhany. Další opravy se kostelní věž dočkala v roce 1908. V roce 1912 byly na věži instalovány nové věžní hodiny. Podle rozhodnutí obecního zastupitelstva měly být zakoupeny od firmy Moravus v Brně, předseda kostelního konkurenčního výboru však zajistil jejich koupi v Praze.

Ve světové válce byly všechny zvony až na „poledník“ zrekvírovány. Dne 16. května 1917 se rozhlaholily na rozloučenou. Dne 28. července byl odebrán i umíráček. Dostalo se za něho náhrady 2 564,- korun ve válečné půjčce. Nové zvony byly opatřeny v roce 1924 a dodala je firma Diepold z Prahy.

Důkladné opravy prodělal kostel v roce 1947, kdy MNV dal souhlas s vykácením starých lip kolem kostela, jejichž kořeny sahaly až pod dlažbu. Svépomocí občanů byl stržen strop, okopána vnější omítka, vytrhána dlažba a demontována deska oltáře. Byl pořízen nový strop chrámu, který hrozil již delší dobu sesutím a zabudována a nová okna s barevnými skly. Oprava byla hrazena ze sbírky organizované mezi občany. V roce 1975 byl vnitřek kostela vymalován, vyměněna dlažba, obloženy stěny, pozlaceny sochy a oltář a vyměněna báň na věži kostela. V roce 1979 byla pak provedena generální oprava varhan. Další stavební úpravy proběhly v roce 1995, kdy byla provedena rekonstrukce krovu, střecha opatřena měděným plechem, byla stržena konstrukce věže, zhotovena nová a opatřena měděným plechem. Náklady na opravu byly hrazeny ze sbírek mezi občany a příspěvku obce Jámy. Veškeré dřevo darovali občané - majitelé lesa a obec z obecního lesa. Poslední úpravou kostela byla v roce 1999 plynofikace a v roce 2010 oprava fasády a stropu.

Hřbitov

editovat

Hřbitov je všem přifařeným obcím společný a jsou na něm pochování mimo jiných senátor Karel Sáblík ze Slavkovic, notář Fr. Starý, legionář Jan Beneš ze Slavkovic.

Jamské matriky

editovat

Jamské matriky, samostatná pro narozené, oddané a zemřelé, jsou vedeny od roku 1784 pro lokalii, jejíž obvod tvořily Jámy, Hlinné, Slavkovice a Veselíčko. Nejstarší zápis v matrice narozených pochází z 22. listopadu 1784, kdy byla pokřtěna Kateřina, dcera domkáře Simona Svatoně a jeho manželky Viktorie z Jam č. 34. Křtil ji místní kaplan Florián Málek. Stejné rodiny se týká i nejstarší zápis v matrice oddaných, když si 11. listopadu 1784 bral čtyřicetiletý vdovec Jan Svatoň třicetiletou Markétu. Nejstarší zápis v úmrtní matrice je ze 14. listopadu 1784, kdy zemřela Tereza Šiklová z č. 4. Matriky tedy dokazují, že lokalie, v Jamách, oficiálně zřízená 22. října, zahájila činnost v listopadu 1784.

Externí odkazy

editovat


Tento článek obsahuje materiál získaný pod licencí GFDL ze serveru Wikimapy.cz.