Kostel svatého Jiljí (Libyně)
Kostel svatého Jiljí v Libyni na okrese Louny je římskokatolický kostel (na počátku 21. století silně poškozený), který je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]
| Kostel svatého Jiljí v Libyni | |
|---|---|
 Kostel svatého Jiljí | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Louny |
| Obec | Lubenec |
| Lokalita | Libyně |
| Souřadnice | 50°8′50,22″ s. š., 13°18′50,59″ v. d. |
  Kostel svatého Jiljí | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | plzeňská |
| Vikariát | Plzeň-sever |
| Farnost | Lubenec |
| Zasvěcení | svatý Jiljí |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | barokní |
| Další informace | |
| Kód památky | 43363/5-1265 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie a stavební vývoj
editovatStanovení nejstarší písemné zmínky o vsi naráží na problém, že 17 km vzdušnou čarou jsou od sebe vzdálena dvě sídla, jejichž název byl ve středověku totožný: Libyně. Adjektivum "Vysoká" bylo té u Jesenice přidáno až ve 20. století.[2] Žlutický děkan a zároveň farář ve vsi "Libina" Střezivoj, který vystupuje v roce 1338 jako svědek na listině Oldřicha Pluha z Rabštejna, mohl být farářem jak v dnešní Vysoké Libyni, tak v Libyni.[3] První nepochybná písemná zmínka o libyňském kostele tak pochází z roku 1356, kdy místní farář Štěpán asistoval při prezentaci nového faráře v Lubenci.[4] Z roku 1358 jsou známa jména hned dvou farářů: Heřmana a Petra, obou původem ze Žlutic.[5] V roce 1360 je poprvé doloženo také patrocinium svatého Jiljí.[6] Na začátku 15. století měli ke kostelu patronátní právo páni z Janovic, kteří sídlili na hradě Petrohradu. Roku 1415 prezentoval nového faráře Václava, který nahradil plebána Mikuláše, Jan z Janovic. Oba duchovní pocházeli z Petrohradu.[7]
Další osudy kostela až do poloviny 17. století nejsou známé. V soupisu poddaných podle víry z roku 1651 uvádí tehdejší majitel Libyně Adam Ferdinand ze Strojetic, že při kostele není žádný duchovní. Důvodem je, že kostelní jmění je malé a pole mu náležící nejsou obdělávána. Bohoslužby proto obstarává každou třetí nebo čtvrtou neděli farář z Vroutku.[8] Teprve v roce 1759 získal kostel opět vlastního duchovního správce.[9]
K určení přibližné doby stavby kostela napomohl archeologický výzkum, který uvnitř kostela proběhl v letech 2013–2014. Při něm byl pod základovým zdivem triumfálního oblouku objeven kostrový hrob s esovitými záušnicemi. Hrob je možné datovat do 12. století, kostel je tudíž mladší.[10] Jeho výstavbu je možné klást do intervalu mezi koncem 1. třetiny 14. století a rokem 1356, kdy prokazatelně existoval.[11] Z původního kostela pochází presbytář a oltářní menza, část severní zdi lodi navazující na presbytář a zazděné úzké okénko ve východní zdi presbytáře. Během zmíněného archeologického výzkumu bylo objeveno základové zdivo západní zdi původní lodi, která byla kratší a k vítěznému oblouku dosahovala délky 8,9 m. V západní části lodi bylo nalezeno základové zdivo věže, jejíž dobu vzniku nelze blíže určit. Je však zakreslena na plánu vesnice z roku 1727.[12]
Nad vítězným obloukem se nachází erb rodu Strojetických ze Strojetic s nápisem, že v roce 1703 byl kostel opraven. V roce 1828 je v kostelním inventáři prvně uvedena sakristie. K velké přestavbě kostela došlo ve 2. polovině 40. let 19. století. Loď byla prodloužena západním směrem, v presbytáři i lodi byla vyražena nová okna a postavena stávající věž.[13]
Architektura
editovatKostel je orientovaný, jednolodní s věží v západním průčelí. Presbytář kostela, osvětlovaný čtyřmi okny, je postaven jako pětiboký, zaklenutý jedním polem křížové klenby. Klenák, žebra a další opracované nosné prvky jsou zhotoveny z velmi kvalitního pískovce dovezeného z nedalekého středověkého dolu. Zajímavostí je gotické okno za oltářem, jež bylo původně zazděno. Další části stavby pocházejí již z mladší doby. Dnešní podoba lodi odpovídá dvěma přestavbám a to barokní a oken se pak týká ještě přestavba klasicistní. Nicméně i tato loď stojí na původních gotických základech s částí ještě gotické zdi, což potvrdil archeologický výzkum.[14]
Současnost
editovatKostel vlastní občanské sdružení Za záchranu kostela sv. Jiljí v čele s manželi Jitkou a Richardem Kantovými. Podařilo se mu kostel zastřešit a staticky zajistit, obnovit sakristii a zrekonstruovat celý gotický presbytář včetně fresky nad vítězným obloukem. Jsou obnoveny vstupní dveře a sedm oken s vitrážemi. V roce 2009 byla opravena severní část hřbitovní zdi, v roce 2011 část jižní zdi.[15] V dalších letech byla opravena střecha a v kostele byly umístěny nové zvony. Kostel začal sloužit i společenským a kulturním účelům – uvnitř probíhají výstavy, koncerty a svatby. Bylo upraveno i okolí kostela.[16]
Vitrážové muzeum
editovatAby byl kostel po své obnově schopen si vydělat na svoji běžnou údržbu, zřídili členové výše jmenovaného občanského sdružení unikátní vitrážové muzeum.[17] Atraktivní pro návštěvníky bude nejenom předvedení vitrážnictví jako řemesla od nejstarších dob po současnost, ale i vytvoření jedinečného vitrážového stropu, představujícího křesťanskou symboliku.
Dostupnost
editovatKostel je přístupný od konce dubna do konce října vždy v sobotu a neděli v době od 13 do 16 hodin. Zájemci si v uvedených hodinách mohou v kostele vyzvednout také klíče od Vochlické rozhledny, o kterou rovněž pečuje spolek "Za záchranu kostela sv. Jiljí".[18] Kolem kostela prochází žlutě značená turistická trasa a odbočka naučné stezky Okolím Lubence. Obcí vede také cyklotrasa č. 2152. V Libyni je zastávka autobusové linky Žatec – Lubenec.[19]
Vitráže
editovat-
Vitráž svatého Václava -
Vitráž svatého Jiljí -
Vitráž svatého Jiří -
Vitráž svatého Vavřince -
Gotická vitráž
Galerie
editovat-
Presbytář -
Pohled na západní kruchtu -
Vítězný oblouk -
Klenák v presbytáři v roce 1993 -
Presbytář v roce 1993
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-07-31]. Identifikátor záznamu 155651 : Kostel sv. Jiljí. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ BALCAR, Vladimír a kol. Historický lexikon České republiky 1869–2005, díl 2. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 588.
- ↑ PODLAHA, Antonín (ed). Libri erectionum Archidioecesis pragensis VI. Praha: [s.n.], 1927. 463 s. S. 36–37.
- ↑ TINGL, František Antonín. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1354–1362, díl I/1. Praha: [s.n.], 1867. 212 s. Dostupné online. S. 44. (Dále jen LC I/1).
- ↑ LC I/1, s. 50.
- ↑ BOROVÝ, Clemens (ed). Libri erectionum Archidioecesis pragensis IV. Praha: [s.n.], 1883. 490 s. Dostupné online. S. 437.
- ↑ EMLER, Josef (ed). Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim VII. Praha: Historický spolek, 1886. 350 s. Dostupné online. S. 165.
- ↑ ZAHRADNÍKOVÁ, Magda; ŠTREJNOVÁ, Eva. Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Žatecko, sv. 2. Praha: Státní ústřední archiv v Praze, 1997. 761 s. Dostupné online. ISBN 80-85475-31-6. S. 287.
- ↑ ROTT, Wenzel (ed). Der politische Bezirk Podersam. Eine Heimatskunde für Schule und Haus. Podbořany: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereines Podersam, 1902. 918 s. S. 705.
- ↑ SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 345.(Dále jen Skopec 2022).
- ↑ SKOPEC, Jaroslav; PEKSA, Vojtěch; VOLF, Martin. Kostel sv. Jiljí v Libyni u Lubence. In: Dějiny staveb 2015. Plzeň: Klub Augusta Sedláčka ve spolupráci se Sdružením pro stavebněhistorický průzkum, 2015. Dostupné online. S. 175.
- ↑ Skopec 2022, s. 350.
- ↑ Skopec 2022, s. 352.
- ↑ Libyně [online]. Nadační fond Dominanty [cit. 2015-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-05.
- ↑ Znovuzrozené kostely – Libyně [online]. Klub Sedmdesátka [cit. 2015-09-20]. Dostupné online.
- ↑ KINŠT, Petr. Komentář: Záchrana památek zaslouží obdiv. Žatecký a lounský deník.cz [online]. Vltava Labe Media a. e., 2019-09-09 [cit. 2019-09-07]. Dostupné online.
- ↑ Vitrážové muzeum [online]. Skloart, 2008 [cit. 2015-09-20]. Dostupné online.
- ↑ Spolek Za záchranu kostela sv. Jiljí [online]. Skloart [cit. 2019-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-17.
- ↑ Seznam. https://mapy.cz/turisticka?x=13.3060956&y=50.1404916&z=14&source=base&id=1922193 [online]. [cit. 2019-09-17]. [mapy.cz Dostupné online].
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Jiljí na Wikimedia Commons - Církev v tradici císaře Josefa II.
