Wikipedie

Kostel svatého Jakuba Většího (Vroutek)

kostel litoměřické diecéze v okrese Louny

Kostel svatého Jakuba Většího ve Vroutku je filiální římskokatolický kostel z konce 12. století. Románská stavba je nejstarší sakrální památkou a zároveň stavbou ve městě Vroutek v okrese Louny v Ústeckém kraji. Při severozápadní straně kostela stávala tvrz, která byla obytným sídlem vroutecké vrchnosti. Z tvrze bylo možné z prvního podlaží vejít po dřevěné lávce přímo na tribunu kostela. Kostel je dnes v majetku města. Je chráněn jako kulturní památka.[1]

Kostel svatého Jakuba Většího
ve Vroutku
Kostel svatého Jakuba Většího
Kostel svatého Jakuba Většího
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecVroutek
Souřadnice50°10′48,19″ s. š., 13°22′45,99″ v. d.
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
FarnostVroutek
Užíváníbližší informace:
o programu při NOCI KOSTELŮ
Současný majitelMěsto Vroutek
ZasvěceníJakub Starší
Architektonický popis
Stavební slohrománský
Výstavba1. polovina 13. století
Specifikace
Stavební materiálčervený a bílý pískovec
Další informace
AdresaKarlovarská ul, okr. Louny
Kód památky43204/5-1483 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie a stavební vývoj

editovat

V první písemné zmínce o městě Vroutek z roku 1227 se uvádí, že jej tehdejší majitel Kojata IV. Hrabišic daroval klášteru křižovníků v Praze na Zderaze.[2] První písemná zmínka o kostele ale pochází až z roku 1357. Tehdy opat benediktinského kláštera Porta Apostolorum instaloval do funkce faráře Jana, který do té doby působil v saském městě Sayda. Jan si vyměnil místo se svým stejnojmenným předchůdcem.[3] Roku 1375 byl vroutecký farář Jan osobním kaplanem Boreše V. z Rýzmburka. Boreš zastával funkci zemského sudí a hejtmana České Falce.[4] Ke kostelnímu jmění patřily tehdy tři pozemky v Chyších.[5] Postoloprtští benediktini měli ale ke kostelu patronátní právo až do husitských válek.

 
Apsida tvořená konchou

V konfirmačních a erekčních knihách, zachycujících obsazování farností a jejich obdarovávání patrony, je až do roku 1430 uvedeno mnoho vrouteckých plebánů. Zpřístupněny jsou na bázi Czech medieval sources, spravovaných Akademií věd České republiky.[6] Problém s identifikací jednotlivých farářů spočívá v tom, že většina z nich má v pramenech pouze jméno Johannes. Za zmínku stojí farář Klement, který do Vroutku přišel v roce 1393 z města Rothenburg ob der Tauber v Bavorsku.[7] V roce 1412 vedl farář Pavel před arcibiskupským soudem s městem spor v blíže neurčené záležitosti. Výsledkem bylo, že Pavel byl jmenovaný vikářem a s ním i všichni jeho následovníci.[8] V roce 1415 pak farář Pavel odešel do Jesenice.[9] Později, až do začátku třicetileté války, spravovali kostel protestantští duchovní. Jménem je známý jeden z nich. V roce 1617 koupil farář Mikuláš Groš pro svou manželku Sáru dům na náměstí, k němuž přináležely tři pozemky.[10] V roce 1620 se kostel stal filiálním k Buškovicím. Roku 1716 byla ve Vroutku zřízena expozitura a v roce 1784 lokálie. Ta se však už týkala novějšího kostela svatého Jana Křtitele, Svatý Jakub se už k církevním účelům nepoužíval.

Původně tvořil kostel opevněný komplex spolu se šlechtickým sídlem Hrabišiců. To objevil asi šest metrů severozápadně od kostela archeolog Antonín Hejna při výzkumu v roce 1973.[11] Komplex byl na svém obvodu od okolí oddělen příkopem, jehož šířka dosahovala asi třináct metrů, a palisádovou hradbou. Archeologické výzkumy v okolí kostela v letech 1973, 2003 a 2016 objevily šedesát kostrových hrobů, nejstarší z nich z první poloviny 13. století.[12]

 
Vstup na tribunu

Ještě v roce 2017 byl kostel, v souladu s většinou starší literatury,[13] považovaný za dílo první čtvrtiny 13. století.[14] Radiokarbonový rozbor dřeva kuláče, zazděného do záklenku vstupu z věže do lodi, však přinesl překvapivý výsledek. S pravděpodobností 91 % byl stanoven interval skácení stromu do let 1155–1200 a s pravděpodobností 68 % do let 1162–1194.[15] Z toho vyplývá, že v roce 1227, kdy Kojata Hrabišic III. daroval Vroutek křižovníkům, už kostel stál. Jeho stavitelem tudíž mohl být jeho otec, Kojata III. Hrabišic.

 
Schodiště na věž v síle zdiva

Původní románský tribunový kostel byl upraven v roce 1593. V polovině 19. století byl na epištolní straně kostela patrný latinský a český nápis, podle kterého nechal kostel toho roku restaurovat tehdejší majitel Vroutku, Vladislav Hrobčický z Hrobčic.[16] V plném znění je nápis zachycen ve vlastivědě žateckého okresu, vydané v roce 1828.[17] Z 90. let 16. století pochází klenba lodi. Roku 1694 byl nad lodí zhotoven nový krov. V 18. století bylo přestavěno zvonové patro věže. Další oprava proběhla v roce 1936 a také v sedmdesátých letech 20. století. Do té doby autentická podoba kostela byla tehdy narušena.[18] Po roce 1945 byl kostel pro bohoslužbu využíván pravoslavnou církví. V roce 2009 byl do věže umístěn nový zvon ulitý v Nizozemsku.[19]

Architektura

editovat
 
Apsida

Kostel je jednolodní s užší, půlkruhovou apsidou na východní straně a s hranolovou čtyřpatrovou věží v západním průčelí. Vnější stěny jsou členěny lizénami, zubořezem a obloučkovým vlysem. Na severní straně lodi je půlkruhový portál z doby vzniku kostela. Na východním průčelí kostela se nachází trojúhelníkový štít a socha svatého Jakuba ve výklenku. Střechy jsou kryté šindely. Ve věži kostela je zvon pocházející z roku 1591. Ten byl ovšem podle nápisu ulit pro stejnojmenného předchůdce dnešního kostela svatého Jana Křtitele, který na jeho místě stával nejpozději od 16. století.[20]

V ose apsidy je štěrbinové románské okno s ústupky. Loď je z bloků červeného pískovce, vlysy a římsy z pískovce bílého. Loď měla původně plochý strop, později získala valenou klenbu s výsečemi. Tribuna spočívá na dvou pilířích. Původně byla podklenuta třemi poli křížové klenby, které byly odděleny masívními pásy. Klenba byla odstraněna a dnešní kruchta je podklenuta valeně. V kostele jsou možné stopy nástěnných maleb. Západní část portálu do věže je zdobena románskou plastikou vousaté hlavy.

Galerie

editovat
  •  
    Pohled na tribunu
  •  
    Plastika vousatého muže u portálu do věže
  •  
    Plastika sv. Jakuba na východním štítu kostela
  •  
    Západní průčelí věže
  •  
    Zvon z roku 1591 ve věži
  •  
    Smírčí kříž (?) a pilastry vítězného oblouku

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-19]. Identifikátor záznamu 155473 : Kostel sv. Jakuba Většího, Vroutek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Codex diplomaticus et epistolarius Regni bohemiae II. Příprava vydání Gustav Friedrich. Praha: [s.n.], 1912. 577 s. Dostupné online. S. 300. 
  3. ↑ TINGL, František Antonín. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1354–1362. Praha: [s.n.], 1867. 212 s. Dostupné online. S. 45. 
  4. ↑ JETMAROVÁ, Markéta, a kol. Vroutek. Vroutek: Město Vroutek, 2017. 243 s. ISBN 978-80-270-2235-9. S. 40. Dále jen Jetmarová 2017. 
  5. ↑ Libri erectionum archidioecesis Pragensis I. Příprava vydání Klement Borový. Praha: [s.n.], 1873. 123 s. Dostupné online. S. 100. 
  6. ↑ Czech medieval sources FONTES [online]. Praha: Akademie věd České republiky [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. 
  7. ↑ Libri quinti confirmationum V. Příprava vydání František Antonín Tingl. Praha: [s.n.], 1865. 328 s. Dostupné online. S. 170. 
  8. ↑ Der politische Bezirk Podersam. Eine Heimatskunde für Schule und Haus. Příprava vydání Wenzel Rott. Podbořany: Verlag des Bezirkslehrervereines Podersam, 1902. 918 s. Dostupné online. S. 481. Dále jen Rott 1902. 
  9. ↑ Libri confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim VII. Příprava vydání Josef Emler. Praha: Spolek historický v Praze, 1886. 350 s. Dostupné online. S. 165. 
  10. ↑ Rott 1902, s. 482.
  11. ↑ HEJNA, Antonín. Venkovská opevněná sídla 10.–13. věku v Čechách. Archeologické rozhledy. 1976, roč. 28, s. 279–290. ISSN 0323-1267. 
  12. ↑ Jetmarová 2017, s. 29–30.
  13. ↑ MERHAUTOVÁ, Anežka; TŘEŠTÍK, Dušan. Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha: Odeon, 1983. 363 s. S. 263. 
  14. ↑ Jetmarová 2017, s. 196.
  15. ↑ SKOPEC, Jaroslav, a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 588. 
  16. ↑ Rott 1902, s. 477–478.
  17. ↑ Vollständiger Umriß einer statistischen Topographie des Königreichs Böhmen. Bd. 7, Saazer Kreis. Příprava vydání Eduard Ponfikl. Praha: Carl Wilhelm Enders, 1828. 781 s. Dostupné online. S. 360. 
  18. ↑ NOLL, Jindřich; VARHANÍK, Jiří. K obnově kostela sv. Jakuba většího ve Vroutku. Zprávy památkové péče. 1993, roč. 53, s. 129–145. ISSN 1210-5538. 
  19. ↑ KOUT, Jan. Do kostela ve Vroutku putoval nový zvon. Žatecký a lounský deník [online]. 2009-02-27 [cit. 2016-05-15]. Dostupné online. 
  20. ↑ Jetmarová 2017, s. 191, 208.

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svatého_Jakuba_Většího_(Vroutek)&oldid=23956116“