Kostel svaté Kateřiny (Kněžice)

kostel v Kněžicích

Kostel svaté Kateřiny je římskokatolický farní kostel zasvěcený svaté KateřiněKněžicíchokrese Louny. Nachází se na nízkém návrší na jižním okraji vesnice. Kostel je obehnaný hřbitovní zdí, do které je zapojena hranolová památkově chráněná věž zvonice s dřevěným patrem.[1] Od 27. října 2018 je památkově chráněný i vlastní kostel.[2]

Kostel svaté Kateřiny
v Kněžicích
Jižní strana kostela (2014)
Jižní strana kostela (2014)
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecPodbořany
LokalitaKněžice
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
FarnostKněžice
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace o bohoslužbách
ZasvěceníKateřina Alexandrijská
Architektonický popis
Výstavba14. století
Specifikace
Umístění oltářevýchod
Stavební materiálzděný
Další informace
Kód památky106279 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie a stavební vývoj

editovat
 
Zvonice
 
Západní průčelí kostela (2014)

Farní kostel v Kněžicích je zmiňován prvně v roce 1358, kdy byl do funkce faráře instalován Hrzko, pocházející z místní rodiny rytířů z Kněžic. Ve funkci vystřídal kněze Petra, který odešel do Libědic.[3] Tato zmínka se týká dřevěného kostela, který stával na místě dnešního kamenného. V roce 1392 totiž založil žatecký rychtář Oldřich Čachborův, tehdejší majitel Kněžic, nadaci na přestavbu dřevěného kostela na kamenný. První částka činila dvacet kop, v dalších letech se z rychtářova majetku mělo vyplácet po čtyřech kopách.[4] Doložení dřevěného kostela ve 14. století je v kontextu severozápadních Čech ojedinělé. Písemně doložená přestavba dřevěného kostela na kamenný je zde doložena zatím jen v zaniklé vsi Nevechovice u Blšan, která se rozkládala poblíž kapličky svatého Václava na rozcestí nad městem.[5]

Po třicetileté válce ztratil kostel farní statut a postupně se stal filiálním ke kostelům v Libědicích (1624–1664), Žaboklikách (1664–1665), Dolanech (1665–1687), Blšanech (1687–1695) a Morech (1695–1729). Roku 1729 byl farní statut obnoven a zároveň postavena nová farní budova. Prvním farářem byl jmenovaný žatecký rodák Franz Ernst Czech.[6]

V roce 1687 byl poškozený kostel podle plánů architekta Domeniga Rigona z Chyš přestavěn. Byla postavena nová sakristie, loď prodloužena k západu a postavena kruchta, v lodi zřízeny stávající otvory a hlavní vstup do kostela přeložen ze severu na západ. Roku 1773 byla postavena nová, stávající zvonice. Roku 1864 byl rozšířen hřbitov, do kterého byly zakomponovány zvonice a márnice.[7]

Stavební podoba

editovat
 
Interiér kostela

Na obdélnou loď navazuje pětiboce zakončený presbytář, ke kterému na severní straně přiléhá sakristie. Fasády nejsou zdobené, pouze západní průčelí je zvýrazněné barokním vykrajovaným štítemnikou, ve které stojí socha svatého Jana Nepomuckého. Interiér je plochostropý a stěny jsou zdobené lizénovými rámci. Presbytář je od lodi oddělen půlkruhovým triumfálním obloukem. Interiér kostela je zdevastovaný a s výjimkou torza hlavního oltáře bez vybavení. V jižní stěně presbytáře je osazený náhrobník Franze de Couriers, který Kněžice zakoupil roku 1623. Náhrobník je z roku 1633. Před ním stojí kamenná křtitelnice z roku 1585. Varhany z roku 1768 byly roku 2001 demontovány a odvezeny k varhanáři na Zbraslav.[8]

Zbědovaný stav kostela v roce 2023, kdy je vážně staticky narušena jeho nejcennější část, gotický presbytář, do kostela zatéká, strop sakristie je zřícený a jeho interiér je zdevastovaný, je dokladem vandalismu a také nekoncepční práce příslušných státních památkových úřadů. Zatímco zvonice požívala památkovou ochrany od roku 1964, gotický kostel zahrnuli památkáři do evidence až v roce 2018. Stavbu se od roku 2014 pokouší zachránit nový vlastník – spolek Pro kostely.[9]

Reference

editovat
  1. Zvonice u kostela svaté Kateřiny je v evidenci v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 42524/5-1178 (PkMISSezObrWD).
  2. Kostel svaté Kateřiny je v evidenci v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 106279 (PkMISSezObrWD).
  3. TINGL, František Antonín. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1354–1362. Praha: Ed. Grégr, 1867. 212 s. Dostupné online. S. 49–50. 
  4. Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zm Jahre 1526. Příprava vydání Ludwig Schlesinger. Praha: Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1892. 292 s. Dostupné online. S. 97–98. 
  5. PEKSA, Vojtěch a kol. Podbořany. 660 let od první písemné zmínky. Podbořany: Město Podbořany, 2022. 551 s. ISBN 978-80-85036-81-7. S. 497. 
  6. Der politische Bezirk Podersam. Eine Heimatskunde für Schule und Haus. Příprava vydání Wenzel Rott. Podbořany: Verlag des Bezirkslehrervereines Podersam, 1902. 918 s. Dostupné online. S. 335. 
  7. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Příprava vydání Jaroslav Skopec. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 285–287. 
  8. HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2003. 151 s. ISBN 80-86067-77-7. S. 60–61. 
  9. Kostely. www.prokostely.cz [online]. Pro kostely [cit. 2017-02-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat