Wikipedie

Kostel svaté Hedviky (Opava)

kostel v Opavě

Kostel svaté Hedviky je jednolodní kostel na Náměstí svaté Hedviky v Opavě. Modernistický kostel je jedním z posledních děl architekta Leopolda Bauera. Je ve správě Římskokatolické farnosti Panny Marie Opava.

Kostel svaté Hedviky
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajMoravskoslezský kraj
ObecOpava
Souřadnice49°56′29,04″ s. š., 17°53′32,64″ v. d.
Map
Základní informace
CírkevŘímskokatolická církev
DiecézeOstravsko-opavská
DěkanátOpava
FarnostŘímskokatolická farnost Panny Marie Opava
Statusfiliální kostel
UžíváníŘímskokatolická farnost Panny Marie Opava
ZasvěceníHedvika Slezská
Datum posvěcení16. října 1993
SvětitelMons. Jan Graubner
Architektonický popis
ArchitektLeopold Bauer
Stavební slohmoderna
Výstavba1933–1937
Další informace
AdresaNáměstí svaté Hedviky, Opava
Kód památky23384/8-3076 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Plány výstavby

editovat

S myšlenkou postavit v Opavě kostel zasvěcený patronce Slezska (svaté Hedvice) přišel kněz, katecheta a profesor opavské reálky P. Johann Eichler.[pozn. 1] V roce 1894 založil nadaci pro výstavbu kostela a v její prospěch složil částku 6000 zlatých. V následujících letech probíhalo hledání vhodného místa k výstavbě. V roce 1916 získala silný ohlas myšlenka, aby se plánovaný kostel stal zároveň památníkem padlých v právě probíhající první světové válce. Přestože stále nebylo nalezeno vhodné místo k výstavbě, vznikly na konci 20. let dva architektonické návrhy kostela. První z nich byl od Adolfa Müllera a druhý od Franze Ludwiga Kurowského. Teprve poté byl nalezen vhodný pozemek na místě starého opavského hřbitova,[pozn. 2] který nadace koupila a obratem jej převedla na Řád německých rytířů.[1]

Architektonická soutěž

editovat

Dne 3. prosince 1931 byla vyhlášena architektonická soutěž na podobu pietního areálu. Účast v soutěži byla omezena na architekty, kteří pocházeli nebo působili na území českého Slezska. O výsledku měla rozhodnout komise ve složení probošt Paul Heider, starosta města Ernst Franz, ředitel Slezského zemského muzea Edmund Wilhelm Braun, profesor Heinrich Fanta, malíř Adolf Zdrazila, sochař Josef Obeth a architekti Erich Geldner a Jan Rubý. Soutěže se zúčastnilo 38 architektů a stavitelů a vítězem se stal návrh profesora vídeňské akademie výtvarných umění Leopolda Bauera.[3] Stavba kostela se měla stát vizualizací „slezské ideje“ spojující české i německé Slezany.[4]

Výstavba kostela

editovat

Po ukončení architektonické soutěže byly 31. července 1933 zahájeny stavební práce a 15. srpna za účasti předních představitelů společenského života tehdejší Opavy probošt Heider posvětil základní kámen kostela. Přestože hlavní stavební práce proběhly do listopadu 1933, dokončovací práce se protáhly a ke kolaudaci došlo až 30. července 1937.[5]

Období 1939–1989

editovat

Po okupaci Opavy německou armádou v říjnu 1938 a jejím připojením k Sudetské župě bylo zrušeno Eichlerovo kuratorium a práce na dokončení kostela byly zastaveny. Záměr proměnit novostavbu kostela v pomník slezské píle a kreativity tak nebyl naplněn.[6] Během druhé světové války sloužil nedokončený kostel jako skladiště vojenského materiálu a věž kostela sloužila jako pozorovatelna Luftwaffe. Při osvobozování Opavy v dubnu 1945 byl sestřelen kříž na věži.[7] V letech 1946–1949 se nevyužívaný kostel stal předmětem zájmu Českobratrské církve evangelické, ale převzetí kostela nakonec nebylo realizováno. V následujících letech byl nezajištěný kostel častým terčem vandalů a teprve v roce 1955 byl upraven jako skladiště zdravotnického materiálu. Jako skladiště byl využíván až do roku 1989. V roce 1978 byl kostel svaté Hedviky zaevidován jako nevhodně využívaná památka.[8]

Po roce 1989

editovat

V roce 1990 byl kostel prohlášen za kulturní památku a byl převeden zpět do užívání Římskokatolické farnosti Panny Marie Opava. V následujících letech byl opraven a jeho interiér upraven v duchu zásad pokoncilní liturgické reformy. Celkové náklady na obnovu kostela činily 3 500 000 Kč. Po více než šedesáti letech od položení základního kamene byl kostel 16. října 1993 (v den 750. výročí smrti svaté Hedviky) vysvěcen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem za spoluúčasti papežského nuncia Giovanniho Coppy. I v dalších letech po vysvěcení pokračovaly práce na vybavení interiéru kostela. V roce 1999 byla na věž slavnostně vrácena replika velkého kříže, který byl zničen na konci druhé světové války. V současnosti kostel příležitostně slouží ke slavení liturgie.[8] Ve spolupráci s Městským informačním centrem probíhají několikrát ročně komentované prohlídky kostela.[9]

Stavební podoba

editovat

Kostel je postaven na půdorysu zdvojeného kříže tvořený příčnou lodí a rozšířeným průčelím, které je tvořeno třemi bloky v pyramidálním uspořádání a zvonicovým patrem zakončeným velkým křížem. Obvod věže obíhá latinsky psaná nápisová páska, která odkazuje na původně zamýšlenou funkci kostela jako památníku padlých.[pozn. 3]

Interiér

editovat
 
Oltářní freska Zmrtvýchvstání Krista, Paul Gebauer

V roce 1934 Bauer navrhl pro dekoraci hlavního oltáře deset reliéfů ze života svaté Hedviky. Dílo přislíbil zaplatit mecenáš, který nechtěl být jmenován pod podmínku, že autorem reliéfů bude sochařka Helena Scholz-Železná. Neznámým mecenášem byla spisovatelka Maria Stona a výše jmenovaná sochařka byla její dcera.[11]

Výjev na fresce na hlavním oltáři Zmrtvýchvstání Krista od slezského malíře Paula Gebauera (1888–1951), byl inspirován Zmrtvýchvstáním Isenheimského oltáře (1513–1515) od Mathise Gotharta Neitharta zvaného Grünewald.[12]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Přestože se část tehdejší olomoucké arcidiecéze nacházela na území Slezska, nebyl v celé arcidiecézi svaté Hedvice zasvěcen žádný kostel.[1]
  2. ↑ Hřbitov byl v roce 1853 rozšířen a zrušen byl teprve v roce 1891, kdy jej nahradil nový hřbitov na Otické ulici.[2]
  3. ↑ Gloria / in excelsis Deo / Pax hominibus bonae voluntatis / Requiem aeternam defunctis dona Domine / Kyrie eleison / Christe eleison / Kyrie eleison. (Sláva / na výsostech Bohu / pokoj lidem dobré vůle / odpočinutí věčné zemřelým dej Pane / Pane smiluj se / Kriste smiluj se / Pane smiluj se.)[10]

Reference

editovat
  1. ↑ a b Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě, s. 8
  2. ↑ MÜLLER, Karel; ŽÁČEK, Rudolf, a kol. Opava. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 611 s. ISBN 80-7106-808-X. S. 267. Dále jen Opava. 
  3. ↑ Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě, s. 8–9
  4. ↑ Opava, s. 470.
  5. ↑ Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě, s. 9
  6. ↑ PELC, Martin; ŠOPÁK, Pavel; ŠÚSTKOVÁ, Hana. Opava - Vídeň : měšťanská kultura 19. století mezi periferií a centrem. Opava: Slezská univerzita, 2011. 207 s. ISBN 978-80-7248-650-2. 
  7. ↑ Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě, s. 10
  8. ↑ a b Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě, s. 11
  9. ↑ Archivovaná kopie. opavsky.denik.cz [online]. [cit. 2012-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  10. ↑ TESAŘ, Petr. Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě. Opava: Římskokatolická farnost Panny Marie v Opavě, 2010. 23 s. ISBN 978-80-254-9266-6. S. 15. Dále jen Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě. 
  11. ↑ ŠOPÁK, Pavel. Kostel sv. Hedviky v Opavě II. Časopis Slezského zemského muzea. 2000, roč. B 49, s. 260. Dále jen Kostel sv. Hedviky v Opavě II. ISSN 1211-3131. 
  12. ↑ Kostel sv. Hedviky v Opavě II., s. 261.

Literatura

editovat
  • GEBAUER, Josef. Památník Hedvika. Vlastivědný věstník moravský. 1972, roč. 31, čís. 2, s. 214–216. ISSN 0323-2581. 
  • GEBAUER, Josef. Chrám sv. Hedviky v Opavě. Vlastivědné listy Slezska a Severní Moravy. 1994, roč. 20, čís. 1, s. 21–23. ISSN 1213-3140. 
  • ROSOVÁ, Romana; STRAKOŠ, Martin, a kol. Průvodce architekturou Opavy : Opava Architecture Guide. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2011. 399 s. ISBN 978-80-85034-62-2. 
  • ŠOPÁK, Pavel. Kostel sv. Hedviky v Opavě I. Časopis Slezského zemského muzea. 1999, roč. B 48, s. 224–240. ISSN 1211-3131. 
  • ŠOPÁK, Pavel. Kostel sv. Hedviky v Opavě II. Časopis Slezského zemského muzea. 2000, roč. B 49, s. 258–271. ISSN 1211-3131. 
  • TESAŘ, Petr. Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě. Opava: Římskokatolická farnost Panny Marie v Opavě, 2010. 23 s. ISBN 978-80-254-9266-6. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Architektura Leopolda Bauera v Opavě. Časopis Slezského muzea. 1982, roč. B 31, s. 61–74, 151–162. ISSN 1211-3131. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Leopold Bauer a Opava. Vlastivědné listy Severomoravského kraje. 1983, roč. 9, čís. 2, s. 22–27. ISSN 1213-3140. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svaté_Hedviky_(Opava)&oldid=23482050“