Kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš (Plzeň)

Kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš je barokní kostel v Plzni. Jedná o jeden ze čtyř kostelů v České republice s tímto patrociniem, ale jediný se vžitým názvem U Ježíška. Jeho vlastníkem nebyla nikdy církev, ale vždy náležel do soukromých rukou. Tato stavba je chráněnou nemovitou kulturní památkou.

Kostelík U Ježíška
Místo
Stát	Česko Česko
Plzeňský kraj
Obec	Plzeň
Souřadnice	49°44′27,96″ s. š., 13°23′7,08″ v. d.
Základní informace
Status	kostelík
Současný majitel	Plzeň
Datum posvěcení	leden 1747 2. 1. 1808 5. 1. 1936
Světitel	Tomáš Kordík (1808)
Architektonický popis
Architekt	Matěj Ondřej Kondel Antonín Barth
Stavební sloh	baroko
Typ stavby	jednolodní
Výstavba	konec 17. století
Specifikace
Stavební materiál	zděný
Další informace
Adresa	U Ježíška 2432/3, Plzeň-Východní Předměstí
Ulice	U Ježíška
Oficiální web	http://kostelujeziska.cz/
Kód památky	45030/4-4467 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie kostela

Historie kostelíka Nejsvětějšího Jména Ježíš sahá zřejmě až do středověku. Prvně je stavba zřejmě nakreslena na vedutě Jana Willenberga z roku 1602 jako čtverhranná stavbička s cimbuřím a jehlanovou střechou. Tehdy byla kaple ještě neznámého zasvěcení. Jisté je, jak bylo zjištěno při rekonstrukčních pracích v roce 2001, že kostelík narůstal postupně, od nejstarší čtverhranné svatyně, přes prodloužení v letech 1745–1746 až po přístavbu nové lodi na začátku 19. století. Nejstarší část dnes tvoří vstupní vestibul kostela. Není však znám žádný spolehlivý pramen objasňující informaci kdo a kdy nechal kapli postavit.^[zdroj?]

První zmiňovanou přestavbu kaple u své usedlosti nechal v letech 1745–1746 provést lékař a plzeňský primátor Petr Pavel Helffer. Budovaná kaple byla zasvěcena Pražskému Jezulátku. Důvod stavby byl především v úmyslu zřídit rodinnou hrobku. Architektem a stavitelem kaple resp. přestavby kaple, byl Matěj Ondřej Kondel, který byl tou dobou realizátorem některých staveb dle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Přestavba spočívala v přístavbě obdélného prostoru na jižní straně původní kapličky, se kterou byl spojen přestavbou původní okenní niky. Tak vznikl vítězný oblouk s archivoltou užší než svislá část, na kterou nasedá přes konzolovité voluty. Tím se prostor původní kaple stává lodí a nová přístavba presbyteriem. Pro novou přístavbu jsou typické vně elipsovitě vypouklé boční obvodové stěny. Nad nově vytvořeným presbytářem vznikla i vížka, která pravděpodobně po opravě a přestěhování nad nově vybudovanou část existuje dodnes. Ke svěcení kaple došlo pravděpodobně první lednovou neděli roku 1747.

Dne 1. srpna 1770 získali zdejší statek včetně okolních pozemků a rovněž tak i kapli manželé Matěj a Anna Deblerovi. Avšak již roku 1776 získal kapli, letohrádek a vše k tomu náležející Jakub Vilém Seitz, plzeňský zvonař, jehož žena Anna byla vdova po plzeňském zvonaři Pernerovi. Již v následujícím roce byl pro kapli v Seitzově dílně ulit nový zvon. V roce 1781 byla kapli udělena papežem Piem VI. na sedm let odpustková bula. Po smrti Jakuba Viléma Seitze v roce 1793 získali jmění rovným dílem jeho žena Anna a její syn z prvního manželství Petr Pavel Perner, který v závěji již následujícího roku získal po matce i druhou polovinu. Tak se roku 1794 stala vlastníkem kaple rodina Pernerů, která rovněž hodlala v kapli zřídit rodinnou hrobku. Pernerovi se však dosavadní hrobka pod kostelem zdála malá a proto se rozhodl pro rozšíření kaple a s tím i rozšíření hrobky pod ní. Tímto úkolem pověřil plzeňského stavitele Antonína Bartha, který práce v letech 1806 až 1807 realizoval. Stavba byla orientována východním směrem, čímž se napravila dosavadní chybná orientace oltáře na jižní straně. Dosavadní kaple se stala prakticky předsíní nově zbudovaného kostelíku. K vysvěcení plzeňským arciděkanem P. Tomášem Kordíkem došlo 2. ledna 1808.

Roku 1870 byl Robert Perner nucen z finančních důvodů zahradu i s kostelíkem prodat manželům Matěji a Josefě Divíškovým. I oni užívali kryptu pod kostelem jako rodinnou hrobku, o čemž svědčí pamětní deska. Roku 1877 nechali provést úpravu vstupu do krypty, který již nebyl zvenčí jako dosud, ale poklopem uvnitř kostela. Rovněž díky sbírce došlo roku 1893 k opravě fasády i interiéru. Díky daru Viléma Rösche bylo v rámci oprav osazeno i barevné vitrážové okno ve starší části. Upraveno bylo i okolí. Prostor nově vybudovaného hospodářského dvora jižně od kostelíku byl zvýšen o cca 1 metr. Na východní straně byla prohloubena vodoteč odvádějící vodu ze svahu. Vedla však příliš blízko kostelíku bez jakékoliv izolace, což způsobilo masivní vlhnutí zdí.^[zdroj?]

I přes tyto snahy docházelo k postupnému úpadku stavby. V roce 1933 došlo k vyloupení kostela, kdy nenávratně zmizela část mobiliáře kostela vč. liturgického náčiní, plastik, oltářních obrazů apod. Na základě této události vznikla z iniciativy studentů Masarykova státního československého reálného gymnasia Jednota pro záchranu kostelíka U Ježíška. Koncem roku 1933 byla s majiteli podepsána na 30 let nájemní smlouva na kostelík. Zaměření a zakreslení stavby bylo provedeno na žádost Jednoty plzeňským, tehdy již penzionovaným stavitelem a architektem Hanušem Zápalem. V první fázi došlo k opravám střešní krytiny a krovů a především k sanaci zdiva. Během roku 1935 byly zhotoveny nové omítky, jak vnější tak vnitřní, včetně zrestaurování fresky plzeňského malíře Františka Julia Luxe. Opravena byla rovněž podlaha, obnoveny oltáře a varhany pocházející zřejmě ze 17. století a úprav doznal i okolní terén, kde vznikl např. i nový mostek přes vodoteč. K novému vysvěcení došlo 5. ledna 1936.

Ve vlastnictví rodiny Divíškových byl kostelík až do roku 1948. V dalším období nebylo využití kostelíka žádné a tak postupně chátral. V přilehlém objektu byla do 70. let 20. století výkupna a sklad léčivých rostlin. Poté areál dál neutěšeně chátral. V roce 1992 byl objekt vrácen původním majitelům, tedy rodině Divíškových. Následně kostelík bez mobiliáře odkoupilo město, ovšem chátrání pokračovalo. Chátrající stavbě začalo věnovat svoji pozornost Sdružení pro obnovu památek v Rokycanech a okolí. Zaměření provedli v rámci výuky studenti plzeňské stavební průmyslové školy, projekt zpracoval předseda sdružení arch. Jan Soukup, který rovněž dohlížel na stavební práce, které započaly první fází v roce 2001. Ta zahrnovala opravu krovů, střech, věžičky a zpevnění kleneb. Následovala úprava vodních poměrů v okolí stavby a oprava fasád, která byla dokončena v roce 2005. Opravena byla i vzácná stropní freska F. J. Luxe. Při restaurování bylo zjištěno, že obě fresky byly pořízeny v časovém odstupu cca 25 let, tedy zde vedle sebe je rané a pozdní dílo téhož malíře. V letech 2005 až 2006 byly restaurovány varhany, které jsou starší než kostelík a byly sem pořízeny zřejmě někdy v průběhu 19. století. Stavební obnovovací práce byly ukončeny v roce 2011, varhany se vrátily na opravený kůr v listopadu 2014. Kostelík ještě čeká na restaurování jeho vybavení.^[zdroj?]

V kostele koná své bohoslužby plzeňský sbor Evangelické církve augsburského vyznání v České republice.

Fotogalerie

• 
  Pohled od severu
• 
  Pohled od severozápadu
• 
  Předsíň kostela
• 
  Stropní freska
• 
  Interiér lodě kostela
• 
  Pamětní deska

Odkazy

Literatura

• BĚLOHLÁVEK, Miloslav, et al. Dějiny Plzně I: Od počátků do roku 1788. 1. vyd. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1965. 354 s. OCLC 84905498 
• DOUŠA, Jaroslav; MARTINOVSKÝ, Ivan, et al. Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 788 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-723-7. 
• LÁBEK, Ladislav. Čtení o kostelíku "U Ježíška" v Plzni. Plzeň: Jednota pro záchranu kostelíka, 1936. 51 - [II] s. OCLC 85541542 

Související články

• Evangelická církev augsburského vyznání v České republice
• Seznam kostelů v Plzni

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš na Wikimedia Commons
• KOZÁK, Pavel. Kostel Nejsvětějšího jména Ježíš zvaný Kostel U Ježíška. Plzeň, 2020. 97 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická. Vedoucí práce Jan Kilián. Dostupné online.

Autoritní data	NKC: pna2005272396 VIAF: 152934555

Portály: Architektura a stavebnictví | Křesťanství | Plzeň