Wikipedie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Plzeň)

kostel v areálu bývalého františkánského kláštera v Plzni

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je součástí bývalého františkánského kláštera a patří mezi nejstarší v Plzni. Dnes je spolu se zmiňovaným bývalým františkánským klášterem chráněn jako nemovitá kulturní památka[1].

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajPlzeňský
OkresPlzeň-město
ObecPlzeň
Souřadnice49°44′44,16″ s. š., 13°22′43,68″ v. d.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Plzeň) (Česko)
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézeplzeňská
VikariátPlzeň-město
FarnostPlzeň u katedrály sv. Bartoloměje
Statusfiliální kostel
ZasvěceníNanebevzetí Panny Marie
Datum posvěcení6. června 1636
Architektonický popis
Stavební slohgotický, barokní
Typ stavbytrojlodní
Výstavba1300-1350
Specifikace
Délka44 m
Šířka18 m
Stavební materiálzděný
Další informace
AdresaFrantiškánská 11, Plzeň
UliceFrantiškánská
Kód památky31219/4-187 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Františkánský klášter v Plzni)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie kostela

editovat

Přesná doba vzniku kláštera a s ním historicky i stavebně spojeného kostela není známa. S výstavbou areálu bylo započato patrně krátce po založení Nové Plzně, tedy po roce 1295, a to v jihovýchodní části nově založeného města. První písemná zmínka o klášteru je však až z roku 1336[2], kdy již bylo zbudováno presbyterium a pokračovala stavba lodí. Kolem roku 1340 vznikají mezilodní arkády. Prostor trojlodí byl zaklenut kolem roku 1350 a tím výstavba kostela víceméně dokončena[3].
Při obléhání Plzně husity, naposledy v roce 1434, byl areál kláštera přiléhající k hradbám a s ním nevyhnutelně i kostel poničen. Opravy byly prováděny zejména až po roce 1460, kdy byl klášter předán observantům. Obnoveny byly původní klenby, později rozšířena okna presbyteria a do nich osazeny nové kružby[4]. Avšak postup byl velmi pozvolný a práce byly dokončeny až v závěru 15. století. Na konci 16. století pak dochází k úpravě věže a v roce 1611 je k severní stěně presbyteria přistavěna kaple Nejsvětější Trojice. Při obléhání Plzně vojsky Arnošta Mansfelda dochází opět k poškození areálu, neboť právě jihovýchodní část opevnění, kde se klášter s kostelem nalézají, čelila největšímu náporu dobyvatelů, kteří nedaleko odsud do města nakonec pronikli. Následovalo drancování a ničení jak kláštera, tak i kostela, ale i celé Plzně.
S opravou zdevastovaného areálu mohlo být započato až roku 1621 po odchodu Mansfeldových vojsk. Opravy však s ohledem na probíhající třicetiletou válku a další obtíže probíhaly opět velmi pomalu a tak k vysvěcení kostela po opravě dochází až 6. června 1636[5]. V dalších letech jsou prováděny četné úpravy jak kostela např. roku 1676 byla dokončena barokní úprava věže kostela, tak i kláštera (např. přístavba noviciátu). Z konce 17. století pochází i k severní lodi přistavěná oktogonální kaple sv. Antonína Paduánského. Na prováděných barokních úpravách se v letech 1723 až 1724 podílel i Jakub Auguston, konkrétně barokní přestavbou západního průčelí kostela. Barokní přestavba byla dokončena roku 1740. Při josefínských reformách byl klášter ušetřen zrušení díky zdejšímu kostelu, neboť bylo v roce 1786 rozhodnuto, že se zde budou sloužit mše svaté pro početné německé plzeňské obyvatelstvo. Na začátku srpna roku 2021 byl do věže zavěšen zvon Anna, který byl ulit v roce 1994 a byl tak prvně ulitým zvonem v plzeňské diecézi po komunistickém převratu.

Program záchrany architektonického dědictví

editovat

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu památky čerpáno 19 250 000 Kč.[6]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 1995 1996 1997 1998 1999 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
částka 900 2 850 1 800 1 600 800 1 800 1 800 1 600 705 1 150 434 1 166 425 630 600 400 590

Popis kostela

editovat

Kostel Nanebevzetí Panny Marie tvoří 21 metrů dlouhé trojlodí a na něj navazující 23 metrů dlouhé presbyterium. Oba prostory jsou zaklenuty dochovanou gotickou křížovou klenbou. Klenební žebra presbytáře vychází z prostých oblých přípor zakončených hlavici s tesanou rostlinnou a figurální výzdobou[7] . Klenby arkád nasedají na válcové sloupy[8] přímo, bez hlavic.

Presbyterium osvětlovalo původně devět gotických oken. V souvislosti s výstavbou kaple Nejsvětější Trojice v roce 1611 přiléhající k severní části presbyteria, byla tři okna zazděna. Dominantou presbyteria je hlavní raně barokní oltář z roku 1696 s kopií obrazu Petera Paula Rubense Nanebevzetí Panny Marie zhotovenou Františkem Juliem Luxem kolem roku 1700. Nad ním je umístěn oválný obraz Nejsvětější Trojice. Nad svatostánek byla v roce 1692 umístěna gotická dřevěná tzv. Františkánská madona[9], která napodobuje kamennou Plzeňskou Madonu v katedrále sv. Bartoloměje. Oltář zdobí i další sochy sv. Kláry, sv. Alžběty, sv. Františka, sv. Bernardina Sienského, svatého Bartoloměje a svatého Marka. V roce 1696 byl oltář doplněn o obrazy s ostatky svatých. Na epištolní straně presbyteria poblíž vítězného oblouku se dochovalo drobné renesanční okénko z roku 1543.[10]

Podlaha trojlodí byla původně umístěna asi o metr níže oproti presbyteriu, později však byla zvýšena. K severní lodi byla na východním konci přistavěna osmiboká kaple sv. Antonína Paduánského, na západním konci dnes již zrušená kaple sv. Anny. V čele severní lodi se na oltáři nachází barokní sousoší Piety z druhé poloviny 17. století.

Ve střední lodi je na epištolní straně rokoková kazatelna od Lazara Widmana z roku 1740. Na stříšce kazatelny se nachází sv. František v ohnivém voze, pod stříškou dřevoryt sv. Františka a sv. Antonína Paduánského, držící v ruce Nejsvětější svátost a postavy sv. Bonaventury a sv. Jana Kapistrána. Vnější strana kazatelny je ozdobena třemi obrazy ze života sv. Františka a to sycení napravených hladových loupežníků sv. Františkem, kteří poté vstupují do řádu, prostřední zkrocení zuřivého vlka ohrožujícího obyvatele městečka Gubbio sv. Františkem, a na posledním pokorného a přírodu obdivujícího sv. Františka.

V čele jižní lodi se nachází rokokový oltář sv. Jana Nepomuckého, který spolu se sochou světce nechal zhotovit v roce 1698 plzeňský měšťan Tomáš Riebenecker. Na západním konci jižní lodě se nachází reliéf z původního norimberského oltáře sv. Anny, který vznikl kolem roku 1525. Znázorňuje sv. Annu Samotřetí přijímající Ježíška od Panny Marie. Původně tento reliéf tvořil patrně střed skládacího oltáře [11]. Autorem reliéfu je Hans Suess z Kulmbachu.

Na kůru se nacházejí třímanuálové varhany o 40 hlasech s koncertní dispozicí, které  byly zhotoveny v roce 1935 firmou Rieger z Krnova a to vestavbou nových varhan do původní barokní skříně. Původní varhany, které sloužily do roku 1905, postavil roku 1730 významný barokní varhanář Antonín Gartner z Tachova. V současné době jsou varhany ve velmi špatném technickém stavu.

Vchod do kostela je řešen prostřednictvím brány s tepanou mříží z roku 1925 a s nápisem "OFM". Za branou se nachází ulička s výklenky, kde byly původně umístěny sochy Čtrnácti svatých pomocníků. Některé z nich jsou nyní umístěny v kapli sv. Antonína Paduánského. Při rekonstrukci areálu bývalého kláštera a kostela byla dne 20. srpna 1996 objevena vzácná freska ze 17. století[12].

Fotogalerie

editovat
  •  
    Západní průčelí kostela
  •  
    Pohled o východu
  •  
    Presbyterium kostela
  •  
    Hlavní loď z presbyteria
  •  
    Hlavní oltář
  •  
    Pohled na kostel s klášterem
  •  
    Reliéf sv. Anny Samotřetí
  •  
    Oltář sv. Jana Nepomuckého
  •  
    Rokoková kazatelna
  •  
    Hlavní loď kostela
  •  
    Vstupní brána

Reference

editovat
  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-12-16]. Identifikátor záznamu 142720 : Klášter františkánský. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Budilová, s. 12
  3. ↑ Bělohlávek, s. 64
  4. ↑ Bělohlávek, s. 127
  5. ↑ Martinovský, s.80
  6. ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 102–103. 
  7. ↑ Bělohlávek, s. 60
  8. ↑ Původně, stejně jako v případě sloupů katedrály sv. Bartoloměje, byly zamýšleny sloupy čtverhranné, o čemž svědčí jejich zbytky v čelech lodí (Bělohlávek, s. 65)
  9. ↑ Zhotovena někdy kolem roku 1420
  10. ↑ Bělohlávek, s. 170
  11. ↑ Bělohlávek, s. 129-130
  12. ↑ Martinovský, s. 558

Literatura

editovat
  • Františkáni v Plzni: 1293-2010. Editor Pavla Budilová. Plzeň: Římskokatolická farnost Plzeň-Severní předměstí, 2011, 141 s. ISBN 978-80-254-8800-3.
  • BĚLOHLÁVEK, Miloslav, Jaromír KOVÁŘ, Miloslav ŠVÁB a Adolf ZEMAN. Dějiny Plzně I: Od počátků do roku 1788. Plzeň: Západočeské nakladatelství v Plzni, 1965. ISBN nepřiděleno.
  • DOUŠA, Jaroslav; MARTINOVSKÝ, Ivan, et al. Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 788 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-723-7. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_Nanebevzetí_Panny_Marie_(Plzeň)&oldid=24133821“