Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Úžice)

kostel v Úžicích

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úžicích je filiální kostel na hřbitově u hlavní silnice uprostřed obce Úžicekutnohorském okrese Středočeského kraje. Původně románský kostel ze třináctého století patří do sázavské farnosti.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úžicích
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úžicích
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úžicích
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresKutná Hora
ObecÚžice
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
DiecézeArcidiecéze pražská
Vikariátjílovský
FarnostSázava-Černé Budy
Statusfiliální kostel
ZasvěceníNanebevzetí Panny Marie
Architektonický popis
Stavební slohrománský
barokní
Výstavba13. století
Další informace
AdresaÚžice
285 04 Úžice, okres Kutná Hora
Oficiální webKatalog kostelů AP
Kód památky46289/2-1201 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Úžický kostel a bývalá fara

Kostel byl podle Anežky Merhautové postaven v románském slohu v první čtvrtině třináctého století (podle Emanuela Pocheho už ve dvanáctém století[1]),[2] ale z původní stavby se dochovala jen severní stěna lodi a věž. Ostatní zdivo lodi je raně gotické, presbytář byl přistavěn až v patnáctém století a raně barokní sakristie ve století sedmnáctém.[1]

První písemná zmínka o kostelu je z roku 1352, kdy byl farním kostelem kouřimského děkanátu. O patronátní právo k němu se dělila vrchnost z Talmberka a Ratají, ale roku 1404 došlo ke sporu o kandidáta na faráře mezi Divišem z Talmberka a králem Václavem IV., který si nárokoval právo na ratajské panství. Úžická fara zanikla během husitských válek a kostel byl od té doby spravován jako filiální z Ratají. Zasvěcení Panně Marii se poprvé objevilo roku 1631. V roce 1787 byla v Úžicích zřízena lokálie a roku 1854 došlo k obnovení fary.[2] Od roku 2009 je kostel spravován z farnosti Sázava-Černé Budy.

V roce 1896 byly kutnohorskou firmou Antonín Mölzer na novém kůru kostela postaveny varhany.

Stavební podoba

editovat

V západním průčelí původně drobného tribunového kostelíka stála čtverhranná věž a východ lodi nejspíše ukončovala apsida. Při gotických přestavbách byla loď rozšířena směrem k jihu.[2] Pětiboký presbytář je sklenut jediným polem žebrové klenby. Jednotlivá klenební žebra mají figurálně zdobené patky (některé figury jsou novodobé) a sbíhají se ve svorníku se znakem pánů z Talmberka.[2]

Kromě stavby sakristie byla v baroku zvýšena věž a opatřena bánílucernou. Do jejího interiéru bylo vestavěno točité schodiště. Omítky fasády byly odstraněny při puristických úpravách v letech 1906–1909. Při nich byla také vyměněna ostění oken presbytáře a vybourána okna ve věži.[2] Většina zařízení je novogotická. Hlavní oltář z roku 1910 zhotovil Josef Krejčík. Ze staršího období pochází rokoková křtitelnice, socha Panny Marie ze druhé poloviny sedmnáctého století a obraz svatého Jana Nepomuckého z poloviny osmnáctého století.[1]

Bohoslužby

editovat

Pravidelné bohoslužby se zde konají vždy třetí sobotu v měsíci (v letním období od 18.00, v zimním od 16.30), a poutní mše v době svátku Nanebevzetí Panny Marie. Administrátorem je Radim Cigánek.

Reference

editovat
  1. a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Úžice, s. 162. 
  2. a b c d e RUBEŠ, Marek. Hrad Talmberk. 1. vyd. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2019. 52 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 49). ISBN 978-80-87170-60-1. S. 42–43. 

Externí odkazy

editovat