Kornice

Kornice
	Kornice kolem roku 1920
Lokalita
Charakter	místní část
Obec	Litomyšl
Okres	Svitavy
Kraj	Pardubický
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	49°53′27″ s. š., 16°18′1″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	137 (2021)
Katastrální území	Kornice (2,87 km²)
Nadmořská výška	max. 383 m n. m.
PSČ	570 01
Počet domů	50 (2011)
	Kornice
Další údaje
Kód části obce	69523
Kód k. ú.	669521
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kornice (něm. Kornitz) jsou malá vesnice, dnes část města Litomyšle, ležící dva kilometry severně od Litomyšle. Rozložily se na kopci Hlavňově (383 m n. m.), odkud se nabízí výhled do širokého okolí. Pramení tu potok, který teče do sousedních Sedlišť a u Tržku se vlévá do Loučné. Žije tu asi 150 obyvatel.

Historie

Na území Kornic žili lidé od poslední doby ledové. Trvalá sídliště jsou archeologicky doložena v mladší době kamenné pro kulturu s lineární keramikou, s vypíchanou keramikou i pro kulturu lengyelskou, v době bronzové pro lužickou kulturu, v době železné pro Germány.

Po Germánech se tu usídlili Slované. Osadu Domašice poprvé zmiňuje listina hlásící se k roku 1167, která je však falzem z konce 12. století. U Domašic je zaznamenána niva „Nakorniceh“. Později se Domašice již nepřipomínají. Až v roce 1347 při dělení majetku rušeného premonstrátského kláštera mezi litomyšlského biskupa a kapitulu jsou zmíněny Kornice. Připadly kapitule, svobodná rychta biskupovi. Co se odehrálo v mezidobí je předmětem spekulací. Existence svobodné rychty nasvědčuje kolonizačnímu původu vesnice. Návaznost na Domašice však dokazují přetrvávající pomístní názvy (Kuřince, Husilna) i pověsti o propadlém hradu v Kuřincích nebo o přenesení Kornic do výhodnější polohy. Je tedy pravděpodobné, že Domašice byly v průběhu 13. století v souvislosti s přechodem na zákupní právo přeneseny na pole „Nakorniceh“. Litomyšlskému klášteru Domašice možná připadly jako náhrada za území, které musel odstoupit králi Přemyslu Otakarovi II. při založení města Poličky v roce 1265. Část jejich půdy zůstala zřejmě nevyužita a posloužila v průběhu 14. století k založení Sedlišť (poprvé zmíněny roku 1398).

Pohlednice z Končin (počátek 20. století)

Kornická rychta byla v roce 1380 postoupena kapitule, jako náhrada za pozemky zaplavené rybníkem Hvězda u Opatova. Byla zřejmě kapitulou vykoupena a přeměněna na obyčejný statek, protože v roce 1398 se již nepřipomíná. Od té doby až do roku 1848 byly korničtí rychtáři jmenováni vrchností. Z počátků 15. století jsou známa jména některých obyvatel obce. Německá kolonizace se Kornic nedotkla, Češi tu měli vždy výraznou převahu.

Po zániku litomyšlského biskupství v roce 1421 spravovali panství husitští hejtmani. Poslední z nich, Vilém Kostka z Postupic, jej získal do dědičného držení. Kornice zůstaly součástí zámeckého panství postupně pod vládou Kostků z Postupic, Pernštejnů, Trautmannsdorfů a Valdštejnů (-Vartemberků) až do roku 1848. Třicetiletá válka přinesla zhoršení poměrů. Kornice byly vypleněny švédskými vojsky. Kvůli úbytku obyvatelstva přibylo robot, v roce 1680 se Korničtí účastnili nevolnických nepokojů. Rekatolizace obce proběhla důkladně (vždy náležela pod faru v Litomyšli). V roce 1783 byla na návsi vystavěna malá kaple.

V roce 1848 demonstrovali místní obyvatelé v Litomyšli za zrušení roboty. Po zrušení poddanství vznikly obecní úřady. Kornice patřily spolu s Nedošínem od roku 1850 k (Velkým) Sedlištím. Až v roce 1898 se plně osamostatnily. V roce 1873 vyrostla na návsi na místě starší kaple novogotická kaple sv. Václava. V roce 1886 byla postavena nad údajně léčivým pramenem v Končinách kaple Panny Marie Lurdské, která se stala oblíbeným poutním místem. V roce 1883 byl založen místní sbor dobrovolných hasičů, v roce 1906 hospodářsko-čtenářská beseda. Během první světové války byli v obci ubytováni uprchlíci z Istrie. V roce 1927 byla zavedena elektřina. Tlaku komunistickému režimu na založení JZD dokázaly Kornice vzdorovat až do roku 1957. V roce 1976 byly připojeny k městu Litomyšlí. Od roku 2000 má vesnice vlastní osadní výbor.

Vývoj počtu obyvatel

Rok	1651	1757	1785	1843	1850	1857	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1988	2000
Počet obyvatel	62	103	154	174	175	204	208	206	221	211	208	192	182	146	152	139	147	153	151

Jméno

Původ jména Kornic je nejasný. Existuje několik teorií, žádná však není příliš přesvědčivá.^[zdroj?] Může pocházet od kornaté, tzn. mazlavé, půdy, nebo od staročeského slova „kornicě“, tj. pokácené kmeny ještě s korou. Možná je i souvislost s keltským slovem „corno, korno“, což znamená roh nebo také ohyb toku.

Znak

Znak Kornic

Jako obecní znak používaly Kornice v různých dobách odlišně stylizovanou litomyšlskou lilii.

Významní rodáci

František Buben (1880-1956) - architekt, žák Jana Kotěry

Reference

↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kornice na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Kornice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Obecní stránky
Kornický fotbalový kroužek

Město Litomyšl
k. ú. Litomyšl (Litomyšl-Město • Zahájí) • k. ú. Záhraď (Záhradí • Suchá) • Pazucha • Nedošín • Kornice • Lány • exkláva: Nová Ves u Litomyšle • Pohodlí

[9023ab7ef288de47a49355aecfa7c6546e388db9-1] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].

[6637e77189822d525d5399b4f0d2439fc792d4f3-2] Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.

[1]

[2]