Kopretiny pro zámeckou paní (román)

Kopretiny pro zámeckou paní je dívčí román od českého spisovatele, scenáristy a filmového dramaturga Stanislava Rudolfa, který jej napsal v roce 1973. Kniha pojednává o patnáctileté Kateřině Krásné, která žije se svými rodiči na hradě Krabonoš, a jejím dospívání. Na hrad přijíždí mladý student historie Petr, vůči němuž je dívka zprvu rezervovaná, ale později jí začne vadit, že si jí mladík nevšímá, a rozhodne se na sebe upozornit.

Kopretiny pro zámeckou paní
Autor	Stanislav Rudolf
Ilustrátor	Adolf Born
Žánr	dívčí román
Vydavatel	Veronika (Albatros)
Datum vydání	1973
Počet stran	132
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děj

Děj se odehrává během letních prázdnin, kdy hlavní postava Katky úspěšně dokončila základní školu a v září se chystá na Střední zdravotnickou školu v Brně – obor optička. Jelikož jsou její rodiče správci na místním hradě Krabonoš, bydlí zde a pomáhá s chodem na hradě. Nejčastěji tráví čas v pokladně, kde si návštěvníci kupují vstupenky na hrad, pohledy a známky.

Hned na začátku prázdnin k nim na brigádu průvodce přijde vysokoškolský student historie Petr. Tatínek Katky si ho okamžitě zamiluje a Katce nezbývá nic jiného, než se na pár týdnů vzdát svého pokoje, aby tam mohl složit hlavu nový brigádník, zatímco ona musí spát na starém gauči v obývacím pokoji, ze kterého čouhají pera.

Zprvu je Petr Katce velice lhostejný. Jak říká ona sama, je jí „úplně volnej“. Nejvíce jí vadí ale to, že přebral místo u ní v pokoji, protože by neměl jinak kam složit hlavu, dále to, že ho má tatínek s maminkou rádi, že si jí vůbec nevšímá a že je tak horlivě zapálený a nadšený do studia historie a do průvodcování na hradě Krabonoš.

Katka během prázdnin ale netráví celý čas prodáváním vstupenek. Nejčastěji je se svou nejlepší kamarádkou Hankou a její sestřenicí Idou, které bydlí u babičky na druhém konci města. Spolu a i s kamarády Tondou, Bohunkou a Matyjáskem se chodí koupat do místního rybníka, dále navštěvují kouzelnická představení a chodí na procházky. Jelikož bydlí na konci města, musí na nákupy jezdit s kárkou a po cestě se staví vždy u starší paní Ilony, její dlouholeté známé, díky které se chce stát optičkou, protože vlastní malý obchůdek a veškeré věci z tohoto oboru jí vysvětlila.

Jelikož se postupně Katce začíná Petr více zamlouvat, chce na sebe trochu upozornit a vkrade se do jeho (vlastně jejího) pokoje, kde najde rozepsané dopisy pro Petrovu maminku a také dva vzácné exempláře. Jedná se o dva středověké korbelíky, které Petr opečovával a pečlivě čistil. Chce mu udělat naschvál, a tak si korbelíky vezme a schová do gauče.

Následující den ráno se Katka vypraví na návštěvu za babičkou, která bydlí v Hrádku a slaví svátek. Jede sama, autobusem, jelikož rodiče museli provázet na hradě. Veze s sebou různé dobroty, aby babičce udělala radost. U babičky se Katka podrobí důkladnému výslechu, jak se mají rodiče, kam se chystá po prázdninách do školy, a došla řeč i na chlapce. K dialogu babička usmaží bramboráky s kopřivou, které Katka moc miluje. Navečer jela zpět domů a když uvidí u hradební brány auta Veřejné bezpečnosti, začne jí bušit srdce. Na nádvoří je spoustu návštěvníků, ale jako první se jí ujme praporčík pan Beránek a vede ji do kuchyně, kde je zbytek rodiny a pracovníci hradu. Všichni jsou bráni jako podezřelí. Katka se hned ptá, co se děje, a maminka jí vše poví.

Na konci celého románu se čtenář dozvídá, že Katka opravdu korbelíky ukradla a schovala, ale po důkladném výslechu a důvtipu pana praporčíka se přijde na to, že to Katka udělala proto, protože si ji Petr vůbec nevšímal a ona mu byla úplně „volná“. V tu noc, kdy se vše odehrálo, Katce těsně před spaním někdo pouštěl po provázku z prvního patra starý tranzisťák a na něm připevněné dvě kopretiny. V mžiku jí došlo, že jsou od Petra.

Přijetí díla

Dílo získalo od čtenářů pozitivní ohlasy a díky svému humoru (hlavně ironii) se líbí nejen dospívajícím dívkám, ale i dospělým. Kniha si svou oblibu získala i díky krásným a barevným ilustracím, které má na svědomí ilustrátor dětských knížek Adolf Born.

Recenze ze Zlatého Máje uvedla, že je obdivuhodné a pozoruhodné, jak jasně, stručně a v podstatě bez zákrutů směřuje knihy k jedinému cíli. Autor podle recenzenta tentokrát zvolil kratší rozsah příběhu knihy, a tím se pozornost přesouvá spíše k vystižení vnitřního světa hrdinky Kateřiny. Jednotlivé dialogy v knize jsou obohaceny symptomatickými hovorovými prvky. Spisovatel se v určitých pasážích nebál vyvolat zmatky všeho druhu a k provokacím obráceným paradoxně k lidem, kteří jsou Katce nejblíž a na nichž jí záleží nejvíce.

Filmová adaptace

Filmovou adaptaci z roku 1981 na tuto knihu si vzal na starost režisér dětských a mládežnických filmů Josef Pinkava, který mimo jiné režíroval filmy jako například Pohlaď kočce uši (1985), Metráček (1971), nebo Chlapi přece nepláčou (1979). V hlavní roli se zde objevila Sylva Julinová (Kateřina Krásná), pro kterou to byla první a zároveň i poslední role. Herectví se věnovat nechtěla, a tak vystudovala lékařskou fakultu v Olomouci. Dále v roli studenta Petra Jan Hartl, maminku Katky si zahrála Zdena Hadrbolcová a tatínka František Husák.

Film se natáčel na hradě Bouzově, kde se později v roce 1987 natáčela i známá pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci.