Konrád II. Sálský

římský císař a král, bavorský vévoda

Konrád II. (kolem roku 9904. června 1039, Utrecht) byl bavorský vévoda, římský král a císař Svaté říše římské, první panovník ze sálské dynastie.

Konrád II. Sálský
Narození990
Špýr
Úmrtí4. června 1039 (ve věku 48–49 let)
Utrecht
PohřbenKatedrála Panny Marie a svatého Štěpána ve Špýru
PotomciJindřich III. Černý, Matylda Franská a Beatrix Salian
OtecJindřich Špýrský
MatkaAdéla Metská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Na tento článek je přesměrováno heslo Konrád II.. Tento článek je o římském císaři. O dalších významech pojednává článek Konrád II. (rozcestník).
Konrád II. Sálský, Leopold IV. Babenberský a Hadmar I. z Kuenringu

Konrád pocházel z jižní oblasti Frank, a narodil se jako syn hraběte Jindřicha Špýrského a jeho ženy Adléty Alsaské. Jeho žena Gisela Švábská s ním byla v příbuzenském poměru a sňatek byl dle kanonického práva zpochybnitelný, přesto v něm Konrád vytrval, ačkoli byl záminkou k jeho dočasnému exilu v období Konrádových sporů s císařem Jindřichem II. Po vymření otonské dynastie byl jako nejbližší příbuzný po přeslici zvolen římským králem a korunován 8. září 1024 v Mohuči. O dva roky později byl v Miláně korunován králem italským a na Velikonoce 1027 jej papež Jan XIX. korunoval císařem.

V bojích proti Polsku donutil Konrád svého protivníka Měška II. vzdát se roku 1028 původně říšských území dobytých v minulosti Boleslavem Chrabrým. Roku 1032 se na základě závěti krále Rudolfa III. Burgundského stal jeho dědicem a o dva roky později ovládl burgundská území za Rýnem (později známá jako Arelatsko). Tento prostor se stal základnou pro pronikání do Itálie, to se Konrád pokusil potvrdit jmenováním německých biskupů na posty v Itálii, i bojem s lombardskými městy, ale nakonec byl poražen a neuspěl.

Konrád nechal postavit baziliku ve Špýru, jednu z nejvýznamnějších románských staveb na území Německa, jako místo svého posledního odpočinku. V říši uznal dědičná práva leníků, položil tak základ k vytvoření silné německé šlechty. Podařilo se mu tím získat mezi leníky podporu, ale dlouhodobě způsobil oslabení císařství a dal podnět k budoucímu rozdrobení říše.

Literatura

editovat
  • BROOKE, Christopher. Evropa středověku v letech 962-1154. Praha: Vyšehrad, 2006. 480 s. ISBN 80-7021-831-2. 
  • LAUDAGE, Johannes. Die Salier : das erste deutsche Königshaus. 2. vyd. München: Verlag C. H. Beck, 2008. 128 s. ISBN 978-3-406-53597-0. (německy) 
  • RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6. 
  • SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München: Beck, 2003. 624 s. ISBN 3-406-50958-4. (německy) 
  • SCHNITH, Karl Rudolf, a kol. Mittelalterliche Herrscher in Lebensbildern : von den Karolingern zu den Staufern. Graz ; Wien ; Köln: Verlag Styria, 1990. 388 s. ISBN 3-222-11973-2. (německy) 

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
Jindřich II.
  Římsko-německý král
Konrád II.
10241039
  Nástupce:
Jindřich III.
Předchůdce:
Jindřich V.
  Bavorský vévoda
Konrád I.
10261027
  Nástupce:
Jindřich VI.