Konec srpna v hotelu Ozon
Konec srpna v hotelu Ozon je český černobílý postkatastrofický a značně pochmurný sci-fi film natočený režisérem Janem Schmidtem v roce 1966 podle povídky Pavla Juráčka uveřejněné 24. září 1965 v 38. čísle časopisu Mladý svět, ročník VII (text povídky však vznikl již na jaře roku 1958). Premiéru měl o rok později. Část filmu byla natočena v troskách města Doupov.[1]
| Konec srpna v hotelu Ozon | |
|---|---|
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 78 min |
| Žánr | sci-fi |
| Námět | Pavel Juráček |
| Scénář | Pavel Juráček Jan Schmidt (spolupráce) |
| Režie | Jan Schmidt |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Beta Poničanová Hana Vítková Magda Seidlerová Ondrej Jariabek Jana Nováková Vanda Kalinová Natálie Maslovová |
| Produkce | Československý armádní film |
| Hudba | Jan Klusák |
| Kamera | Jiří Macák |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1967 |
| Konec srpna v hotelu Ozon na FP, ČSFD, Kinoboxu Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obsah filmu
editovatŘadu let po zničující světové válce (příběh neupřesňuje, o jakou válku šlo) je svět téměř liduprázdný. Příroda není předchozí válkou postižená, vzduch se dá dýchat, voda pít, zvířata pojídat. Příběh sleduje cestu osmi dívek vedených starou ženou krajinou a zpustlými městy při jejich hledání dalších lidí – především mužů, neboť stará žena chce, aby dívky měly děti, které by v budoucnu znovu zalidnily pustou planetu. Dívky si nic z předválečné doby nepamatují; muž mezi nimi není, neboť jediného chlapečka ze skupiny před lety roztrhali vlci. Při svém putování nacházejí jen osamělého starce Huberta u polorozpadlého hotelu Ozon, střežícího svůj "poklad" – hromadu zrezivělých konzerv. Nejstarší z žen Stará, vlastním jménem Dagmar Hubertusová, pamětnice předválečných časů, zde umírá vyčerpáním a beznadějí, protože stařec pro svůj vysoký věk již není schopen její naději naplnit. Mladé ženy se znovu chystají na cestu, před odchodem však chladnokrevně zastřelí nejdříve psa a pak i starce, protože jim odmítl vydat starý gramofon (stařec je pro ně stejně bezcenný jako pes), a vydávají se samy na další pouť.[2]
Výroba
editovatSnímek vznikl v produkci Československého armádního filmu jako dobová reakce na studenou válku.
Citát
editovat| „ | Padesát let uplynulo od chvíle, co na Zem dopadla poslední vodíková bomba. Není nic. Nejsou skály, nejsou města, nejsou lidé. Ale přece! Krajinou jde dvanáct žen. Jde už mnoho let a vede je stařena, která pamatuje válku. Ty ženy, které jdou za ní, jsou dětmi těch, kteří to přežili… Ale lidí v té době byl jen hlouček, žili divoce na zbytcích světa a rychle vymírali na bělokrevnost a jiné následky války. | “ |
| — Pavel Juráček – Deníky | ||
Obsazení
editovat| Beta Poničanová | Stará žena, vůdkyně skupiny |
| Ondrej Jariabek | stařec Hubert |
| Hana Vítková | dívka ve skupině |
| Magda Seidlerová | dívka ve skupině |
| Jana Nováková | dívka ve skupině |
| Vanda Kalinová | dívka ve skupině |
| Irena Lžičařová | dívka ve skupině |
| Jitka Hořejší | dívka ve skupině |
| Alena Lippertová | dívka ve skupině |
| Natálie Maslovová | dívka ve skupině |
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ MOHYLOVÁ, Lea. Konec srpna v hotelu Ozon: společensko-politický předobraz filmu a jeho alegorické ztvárnění – Revue. Filmový přehled [online]. [cit. 2024-12-04]. Dostupné online.
- ↑ ADAMOVIČ, Ivan. Encyklopedie fantastického filmu. Praha: Cinema, 1994. ISBN 80-901675-3-5. Kapitola 300 hlavních filmů, s. 84.
Literatura
editovat- FRYŠ Josef, Pavel Juráček - Černé svědomí moci. Petr Prášil - BARON, 2023, 256 s. ISBN 978-80-88121-82-4.
