Knut I. Švédský
Knut I. Švédský (šv. Knut Eriksson, zemřel 1195/96) byl švédským králem v letech 1167–1195. Byl synem krále Erika Svatého a Kristiny Dánské.
Knut I. Švédský | |
---|---|
král švédský | |
Doba vlády | 1167–1195 |
Úmrtí | 1195/96 |
Pohřben | Klášter Varnhem |
Předchůdce | Karel VII. Švédský |
Nástupce | Sverker II. |
Manželka | Cecílie Johansdotter |
Potomci | Erik X. Knutsson |
Otec | Erik IX. (Svatý) |
Matka | Kristina Dánská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Králem se stal v roce 1167, po desetiletém exilu, kdy převzal trůn po úkladně zavražděném Karlovi VII. Ihned začal boj o moc mezi Knutem a syny Sverkera I. Teprve od roku 1173 se Knut mohl nazývat králem celého Švédska.
V roce 1187 postavil na stockholmském ostrově hrad. Stavěl i další pohraniční opevnění, aby zemi ubránil před pohanskými nájezdy z baltských zemí. Po Knutově smrti roku 1195 či 1196 trůn převzal Sverker II.
Potomci
editovatKolem roku 1160 se Knut oženil s ženou, jejíž jméno není známé, ale obvykle se identifikuje jako Cecílie Johansdotter. S ní pak měl čtyři syny a zřejmě jednu dceru.
Když v roce 1195 Knut zemřel, jeho synové (Jon, Joar, Knut a Erik) byli ještě děti. Díky vlivu mocného jarla Birgera Brosy byl králem zvolen Sverker II. z konkurenční dynastie Sverkerovců. Synové krále Knuta zůstali žít u dvora až do roku 1203, kdy obnovili své nároky na trůn.
V roce 1205 se bratři vrátili do Švédska s norskou podporou. V bitvě u Älgaråsu ale byli poraženi a tři z bratrů byli zabiti. V roce 1208 se však poslední z ních, Erik, znovu vrátil do Švédska s norskými jednotkami a Sverkera porazil v bitvě u Leny. Stal se králem jako Erik X.
Přehled potomků
editovat- Jon Knutsson (zabit v roce 1205 u Älgaråsu)
- Knut Knutsson (zabit v roce 1205 u Älgaråsu)
- Joar Knutsson (zabit v roce 1205 u Älgaråsu)
- Erik X. Knutsson († 1216)
- dcera, zřejmě Sigrid nebo Karin
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Knut I. Švédský na Wikimedia Commons
Předchůdce: Karel VII. |
Švédský král 1167–1195 |
Nástupce: Sverker II. |