Klopmanova–Salemova rovnice

rovnice popisující změnu energie dejě, kdy se dvě molekuly nebo atomy přiblíží k sobě a začnou spolu interagovat skrz překryvy molekulových orbitalů a elektrostatické přitahování a/nebo odpuzování atomů s částečnými náboji

Klopmanova–Salemova rovnice je rovnice popisující změnu energie když se dvě molekuly nebo atomy přiblíží k sobě a začnou spolu interagovat skrz překryvy molekulových orbitalů a elektrostatické přitahování a/nebo odpuzování atomů s částečnými náboji. Odvodili ji v roce 1968 nezávisle na sobě Gilles Klopman[1] a Lionel Salem.[2]

Tato rovnice poskytuje matematický základ hlavních prvků teorie hraničních molekulových orbitalů (tedy teorie interakcí mezi HOMO a LUMO) a teorie HSAB.

Formulace a využití

editovat

V novodobé podobě[3] se Klopmanova-Salemova rovnice zapisuje takto:

 ,

kde

  je počet elektronů v atomovém orbitalu  ,
 ,   jsou rezonanční a překryvové integrály odpovídající interakcím atomových orbitalů   a  ,
  celkový náboj atomu  ,
  je relativní permitivita v daném místě,
  vzdálenost mezi jádry atomů   a  ,
  koeficient atomového orbitalu   v molekulovém orbitalu  , a
  představuje energii molekulového orbitalu  .

První člen popisuje odpuzování obsazených molekulových orbitalů reaktantů. Druhý popisuje elektrostatické odpuzování nebo přitahování atomů reaktantů. Třetí člen zahrnuje všechny možné interakce mezi obsazenými a neobsazenými molekulovými orbitaly reaktantů. V moderních kvantově chemických výpočtech se obvykle Klopmanova–Salemova rovnice pro analýzu energií používá ojediněle.

Ve jmenovateli třetího členu se objevuje rozdíl energií MO, a největší podíl tak mají orbitaly, jejich energie se liší nejméně; analýzu tak lze přibližně zjednodušit uvažováním pouze nejvyšších obsazených a nejnižších neobsazených orbitalů reaktantů (interakcí HOMO–LUMO v teorii hraničních molekulových orbitalů).[4]

Relativní příspěvek druhého (iontového) a třetího (kovalentního) členu je důležitý pro odůvodnění teorie HSAB, kde tvrdé-tvrdé interakce ovlivňuje iontový člen a měkké-měkké interakce kovalentní.[5]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Klopman–Salem equation na anglické Wikipedii.

  1. Gilles Klopman. Chemical reactivity and the concept of charge- and frontier-controlled reactions. Journal of the American Chemical Society. 1968, s. 223–234. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01004a002. 
  2. Lionel Salem. Intermolecular orbital theory of the interaction between conjugated systems. I. General theory. Journal of the American Chemical Society. 1968, s. 543–552. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01005a001. 
  3. Ian Fleming. Frontier Orbitals and Organic Chemical Reactions. [s.l.]: [s.n.], 1976. ISBN 978-0471018209. S. 27. 
  4. Kenichi Fukui. Role of Frontier Orbitals in Chemical Reactions. Science. 1982, s. 747–754. DOI 10.1126/science.218.4574.747. PMID 17771019. Bibcode 1982Sci...218..747F. 
  5. Ralph G. Pearson. Chemical Hardness. [s.l.]: Wiley-VCH, 1997. ISBN 9783527606177. Kapitola The HSAB Principle, s. 1–27.