Klára a Karolína: dvojčata přes propast času

Klára a Karolína: dvojčata přes propast času (anglicky Charlotte Sometimes) je román Penelope Farmerové z roku 1969. Kniha patří do literatury pro děti a mládež. Je to třetí kniha trilogie Aviary Hall o sestrách Karolíně a Emmě. První dvě knihy, The Summer Birds a Emma in Winter, nejsou přeloženy do českého jazyka. Tato kniha se věnuje starší sestře Karolíně, která se po nastoupení do internátní školy jako zázrakem přesunuje o 40 let do minulosti a vyměňuje si místo s Klárou.

Klára a Karolína: dvojčata přes propast času
Autor	Penelope Farmer
Původní název	Charlotte Sometimes
Překladatel	Alžběta Hesounová
Ilustrátor	Markéta Prachatická
Země	Spojené státy americké
Jazyk	angličtina
Žánr	román pro děti
Vydavatel	Puffin Books
Datum vydání	1969
Český vydavatel	Vyšehrad
Česky vydáno	1997
Počet stran	191
Předchozí a následující dílo
Emma in Winter
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děj

Část první

Karolína s Emmou nastupují na novou internátní školu. Karolína je prefektkou Sárou odvedena do nové ložnice. Dozvídá se, že Sářina matka sama do školy chodila a že Sáru upozornila, že do školy nastoupí. Ale Karolína si nedokáže vybavit, odkud by měla Sářinu matku znát. V ložnici Karolínu zaujme postel zdobená kolečky, připomínající kola starých povozů. Poté se seznámí se svými spolubydlícími - Lízou, Žanetou, Vanessou a Zuzanou. Druhý den ráno se Karolína probudí ve své posteli, ale něco jí nesedí. Slunce, které minulý den procházelo oknem do ložnice, je zastíněno Cedrem. Karolína se ocitla v roce 1918. Malá holka Emily ji nazývá svou sestrou a oslovuje ji Kláro. Než se stihne zorientovat je večer a po vyspání se ocitá zpět ve své době. Ovšem s tím zjištěním, že její vzpomínky z minulého dne, zůstaly v roce 1918 a přišla o den ve své době. Tím to ale nekončí a každou noc se s Klárou střídají. Aby se aspoň trochu orientovaly, začnou si dopisovat přes Klářin deník.

Zádrhel přijde ve chvíli, kdy se Klára s Emily mají stěhovat k rodině Chisel Brownů. Musejí si dát pozor na to, aby každá zůstala ve své době, jinak se už zpátky nedostanou.

Část druhá

Karolína, očekávající probuzení ve své době, nemůže uvěřit, že je zase v roce 1918. Stěhování Kláry s Emily se o den opozdilo. Karolína s Klárou jsou nyní uvězněny v době té druhé. Karolína s Emily se přestěhují k Chisel Brownovým. Slečna Anežka, která se jako jediná v novém domě chová k holkám hezky, nechá Karolínu s Emily si hrát s hračkami, které byly její a jejího bratra Artura. Vypráví dívkám o jejím a Arturově dětství. A o tom jak Artur naverboval a padl ve válce. Karolína strávila tolik času v roce 1918, že začíná ztrácet sama sebe. Pochybuje o tom, jestli si stále pamatuje, jak se chovala jako Karolína.

Karolína s Emily plánují, vkrást se v noci do školy, aby se Karolína mohla vyspat znovu ve zdobené posteli. Karolína se dostane až do ložnice, ale zaslechne kroky a uteče pryč.

Karolíniny myšlenky se nedokáží zastavit a žačíná přemýšlet o tom, jestli náhodou není Sářinou matkou sama. Kdyby zůstala uvězněna v roce 1918, bylo by to dost možné.

Konečně přichází konec války. Celé město slaví a tančí. Karolína s Emily utečou z domu Chisel Brownových, aby se mohly zapojit do oslav i přes zákaz pana Chisel Browna. Následně jsou za trest poslány zpět do internátní školy. Slečna Anežka jim na rozloučenou dá hračky, se kterými si hrály.

Část třetí

Karolíně se konečně podaří přespat ve zdobené posteli a přesune se do své doby. Zjistí, že její spolubydlící Líza ví o jejích výměně a pomůže jí se zorientovat. Začne se zajímat o to, jak se daří Kláře a Emily. Když si povídá se Sárou, dozvídá se, že Emily je Sáry matka a že Klára zemřela na chřipku.

Kláře přijde balíček s dopisem od Emily. V balíčku jsou hračky, se kterými si v roce 1918 hrály.

Přijetí díla

Dílo získalo převážně pozitivní ohlasy. Podle Margaret K. McElderryové je dílo fascinujícím zkoumáním křehkých bariér mezi vrstvami času, zpracováno s velkou dovedností v psaní a jemným vnímáním.

Kritička Gill Frith se k dílu vyjádřila: „Je to fantazie přístupná každé dívce, která sní o ospravedlnění, nezávislosti a svobodě bez omezení.“

Jo Walton by knížku nedoporučil dítěti, ale dospělému: „Všichni jsme jednou byli dítětem a pro mnoho z nás zajímá pohled dítěte na zemi, ve které jsme vyrůstali. Je skvělé být konečně ve věku, kdy dokáži knihu ocenit tak, jak bych chtěl.“

Anna Jacksonová uvedla, že kniha je v podstatě „duchařský příběh bez ducha“, neboť obě dívky se nikdy nesetkají; text podle ní silně pracuje s konceptem tísnivého (uncanny). Ten zde spočívá nejen v tom, že se Karolína musí pohybovat ve světě minulosti, ale také v tom, že po návratu do současnosti se od ní očekává, že se bude chovat v souladu s tím, jak se Klára chovala na jejím místě. Tyto situace tematizují nejistotu ohledně identity a vnímání ostatními, zejména rodinou.