Kilián Glückauf

český nevidomý hudebník, ladič klavírů, varhaník, učitel hudby a regenschori

Kilián Glückauf (14. ledna 1871 Praha 2[1]25. ledna 1927 Praha 2[2]) byl český nevidomý hudebník, ladič klavírů, varhaník, učitel hudby a regenschori.[3][4]

Kilián Glückauf
Základní informace
Narození14. ledna 1871
Praha
Úmrtí25. ledna 1927 (ve věku 56 let)
Příčina úmrtízánět hrtanu
Povoláníhudebník, ladič pian, varhaník, učitel hudby a regenschori
Nástrojevarhany, klavír, klarinet, housle, křídlovka
Významný nástroj
křídlovka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v porodnici U Apolináře, ve které ho jeho matka odložila. Svou rodinu nikdy nepoznal a neznal ani den a svého narození. Ujala se ho venkovská žena[5], se kterou vyrůstal v Černičí.[6] V dětství byl kvůli své slepotě šikanován vesnickými dětmi.[7]

Od narození byl nevidomý a v roce 1885 byl zdarma přijat do Klárova ústavu slepců v Praze.[8] V tomto ústavu se začal věnovat hudbě a naučil se hrát na klavír, varhany, housle, křídlovku a klarinet. Z počátku své hudební kariéry sólově doprovázel sbor svého ústavu na varhany,[3][9] později se však jeho role ve sboru změnila na vedoucího chrámového sboru a celý sbor harmonizoval.[4][10]

Kilián Glückauf se živil také jako učitel hudby. Vyučoval jakožto pomocný učitel v Klárově ústavu a dále jako učitel hudby v Ústavu na Hradčanech, dnešní Školy Jaroslava Ježka pro nevidomé, v níž byl jedním z prvních učitelů.[4][11] Byl také autorem hudební notace pro slepé.[4]

Kvůli svým názorům byl z ústavu propuštěn[4] a začal se živit hraním po pražských hospodách a hrou na varhany v robotárnách.[5] Žil v Praze ve Šporkově ulici na Malé straně domě "U Seegerů".[7] Vedle Prahy hrával také v Kostelci nad Labem v hotelu Přemysl, který patřil rodině Prevorů, se kterou se dlouhodobě přátelil.[2] Mimo hraní na hudební nástroje také ladil klavíry. Nikdy nežebral, přestože většina slepců v jeho době si vydělávala právě tímto způsobem.[11]

V Praze byl Kilián Glückauf všeobecně znám, a to nejen kvůli hudbě, ale hlavně i díky své štědré a skromné povaze. Zdarma hrál i zpíval pacientům v Nemocnici Milosrdných sester, která byla zřizována stejnou kongregací jako Ústav na Hradčanech, v němž působil.[5][11] Starým a nemocným lidem pomáhal nosit těžké předměty. Potřebným lidem přenechával svůj pokoj, zatímco sám pak přespával venku. Dlouhodobě financoval výchovu čtyř dívek (2 z Prahy a 2 z Kostelce nad Labem), kterých se ujal za 1. světové války a umístil do rodiny malostranského krejčího.[2][7]

Zemřel 25. ledna 1927 ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze zadušením poté, co byl hospitalizován s prudkým zánětem hrtanu. Dne 29. ledna proběhla jeho kremace, při které hrála jeho oblíbená píseň "Zahučaly hory".[2]

Reference

editovat
  1. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-01-08]. Strana 215. Dostupné online. 
  2. a b c d PRÁŠEK, Jan. Slepec Kilián v Kostelci n. Labem. S. 137-138. Naše Polabí [online]. Okresní osvětový sbor a učitelstvo okresu Brandýského n. L., 5.1927. Roč. 4, čís. 9, s. 137-138. Dostupné online. ISSN 1804-9680. 
  3. a b Kulturní Listy. Katolické listy [online]. Josef Kratochvíl, 1900-11-25 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. 
  4. a b c d e Ústavy slepců v Rakousku. Vlasť [online]. 2025-03 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. 
  5. a b c SMÝKAL, Josef. Tyflopedický lexikon jmenný. Brno: Technické muzeum v Brně, 2006. 456 s. Dostupné online. ISBN 80-86413-30-6. S. 132 - 133. 
  6. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. 
  7. a b c STEJSKAL, Stanislav. Slepec Kilián. Úchylná mládež [online]. Praha: Spolek pro péči o slabomyslné, 1927-05 [cit. 2025-01-13]. Dostupné online. 
  8. Zpráva o činnosti a výkaz jmění Klárova ústavu: pro zaopatření a zaměstnání dospělých slepců v Čechách za rok 1885. [online]. v Praze: Klárův ústav slepců, 1886 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. 
  9. Musica Sacra. Národní listy [online]. Julius Grégr, 1893-03-30 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. 
  10. Hudba Chrámová. Čech [online]. Antonín Schmitt, 1905-12-17 [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. 
  11. a b c Historie školy. Škola Jaroslava Ježka [online]. [cit. 2025-01-08]. Dostupné online. 

Literatura

editovat