Keramická textilní vlákna

Keramická textilní vlákna jsou polykrystaliny nebo amorfní keramické výrobky z nekovových anorganických látek.

Z amorfních nekovových látek se zhotovují také skleněná vlákna, ta se však nepovažují za keramické výrobky (odlišují se výrobní technologií).[1]

Z historie keramických vláken

editovat

V roce 1942 bylo v USA vynalezeno první keramické textilní vlákno (filament vyrobený zvlákňováním z taveniny aluminosilikátu), s průmyslovou výrobou vláken se začalo v roce 1953. K širšímu použití keramických textilií došlo v 70. letech 20. století pod vlivem tehdejší světové ropné krize.[2]

V 21. století se výroba keramických vláken rozšiřuje ročně o 5–10 %. V roce 2017 obnášel celosvětový výnos z prodeje keramických vláken 1,63 miliardy USD,[3] v roce 2024 se počítá s výnosem 2,4 miliardy USD.[4]

Druhy keramických vláken

editovat

Výrobky se zpravidla dělí na dvě skupiny: vlákna oxidová a neoxidová.

Oxidová keramická vlákna

editovat

Oxidová vlákna jsou výrobky z oxidů s vysokým bodem tání.[5]

Způsob výroby a struktura produktů

editovat
 
Schéma procesu sol-gel
 
Schéma procesu zvlákňování keramických materiálů

[6]

Technologie
zvlákňování
Chemické složení
běžně vyráběných druhů
Sol-gel Al2O3, SiO2, Y3Al5O12, TiO2
s prekurzory MgAl2O4, Y3Al5O12, TiO2
CVD TiO2

Výrobní proces sol-gel

editovat

Princip:

Z prekurzoru (např. polycarbomethylsilan[7]) vzniká ve vakuu při zvýšené teplotě hustá tekutá masa, která po zchlazení ztuhne. Tento sklovitý materiál se pak taví a protlačuje tryskou, vznikající gelové vlákno obsahuje organické částice, které se odstraňují sušením a pyrolýzou. Sintrováním při vysokých teplotách (1800–2000 °C) pak materiál krystalizuje a zhušťuje se.

Vlákna se vyrábějí ve formě rovingů s max. 1000 filamenty nebo jako monofilamenty s tloušťkou nad 100 µm. Většinou jsou to oxidová vlákna, možná je však také výroba neoxidových a nekrystalických systémů.[8][9]

Vlastnosti

editovat

Oxidová keramická vlákna se průmyslově vyrábí ve formě filamentů nebo sekaných vláken (chopped) v jemnostech ca 10–20 µm, s tažnou pevností 1700–3300 MPa a modulem pružnosti 150–370 GPa. Vlákno je odolné proti oxidaci, ale má sklon k deformaci při mechanickém zatížení a teplotách nad 1100 °C a dá se poměrně levně vyrábět.[5]

 
Rouno z krátkých oxidových keramických vláken

Příklady oxidových filamentů ze začátku 21. století:[10]

Značka
vlákna
Složení
(%)
Jemnost
µm
Hustota
g/cm3
Pevnost
MPa
Modul
GPa
Cena
USD/kg
Nextel 312 Al2O3 (62)
SiO2 (24)
B2O3 (14)
10–12 2,7 1700 150 150
Nextel 610 Al2O3 10–12 3,88 1900 373 2000

Použití

editovat

Tepelné izolace (Saffil, Nextel 312) v cenách od 4,50 €/kg, brzdová obložení (od 9 €/kg),[11] filtry, výztuže kompozitů (Nicalon), trysky hořáků.[12]

Neoxidová keramická vlákna

editovat

Neoxidová vlákna jsou výrobky na bázi sloučenin SiC a Si-C-(N)-O.[5]

Způsob výroby a struktura produktů

editovat
 
Keramická vlákna z β-SiC vyrobená pyrolýzou z prekurzoru

[6]

Technologie
zvlákňování
Chemické složení
běžně vyráběných druhů
s prekurzory SiC, Si3N4
CVD SiC, B4C

V roce 2015 byla např. laboratorně vyrobena keramická vlákna z karbidu křemíku β-SiC kombinací tzv. silového zvlákňování (forcespinning) a mikrovlnné pyrolýzy. Jako prekurzor byla použita sloučenina polystyrenu, uhlíku a křemíku (C2H6Si)n. Výrobní proces filamentů s průměrem 0,3–2 µm a délkou až 1,8 m (ukázka na mikroskopickém snímku vpravo) má být rychlejší než u dosud známých metod.[13] (O komerčním využití této metody nebylo do roku 2022 nic publikováno).

Vlastnosti

editovat

Neoxidová jsou vysoce odolná proti deformaci až do 1500 °C, pevnější (až 4000 Mpa) a pružnější než oxidová vlákna, málo odolná proti oxidaci v atmosféře a velmi drahá ve výrobě.[14]

 
Úlomek kompozitu s výztuží z SiC-filamentů (1000x zvětšený)

Příklady neoxidových filamentů ze začátku 21. století:[10]

Značka
vlákna
Složení
(%)
Jemnost
µm
Hustota
g/cm3
Pevnost
MPa
Modul
GPa
Cena
USD/kg
Nicalon NL Si (56,5)
C (31,2)
O (12,3)
14 2,50 3000 200 700
HI-Nicalon Si (63,7)
C (35,8)
O (0,5)
14 2,74 2800 270 12000

Použití

editovat

(téměř výlučně) astronautika, letectví, jaderná energetika.[12]

Reference

editovat
  1. Modern Aspects of Ceramic Fiber Development [online]. Scientific.Net, 2019 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. History of HTIW Product [online]. HTIW Coalition, 201é [cit. 2019-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-04. (anglicky) 
  3. Ceramic Fiber Market [online]. Markets and Markets, 2019 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Market value of ceramic fibers  [online]. Statista, 2024-05-22 [cit. 2024-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c Ceramic Fibres [online]. NPTEL, 2009-2011 [cit. 2019-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-06. (anglicky) 
  6. a b Handbuch Faserverbundkunststoffe, Springer-Verlag 2014, ISBN 9783658027551, str. 160-164
  7. Synthesis and characterization of poly(carbomethylsilane) [online]. ASP, 2020-06-20 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Sol-Gel-Proizess [online]. Chemie-Schule, 2022 [cit. 2022-10-05]. Dostupné online. (německy) 
  9. Spinnverfahren bei Keramikfasern [online]. Fraunhofer ISC, 2022 [cit. 2022-10-05]. Dostupné online. (německy) 
  10. a b Keramikfasern-Entwicklungsstand und Ausblick [online]. Technische Textilien, 2000 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. (německy) 
  11. refractory ceramic fibre [online]. Zauba, 2018 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b Strukturuntersuchungen und Optimierungen [online]. ITCF Denkendorf, 2010 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. (německy) 
  13. Synthesis of β-SiC Fine Fibers [online]. Journal of Ceramics, 2015-01-29 [cit. 2022-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Herstellung und Charakterisierung von hochtemperaturbeständigen Fasern [online]. Universität Stuttgart, 2014-07-28 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. (německy) 

Literatura

editovat
  • Veit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. 927-936
  • Bansal: Handbook of ceramic composites, Kluwer Academic Publishers 2005, ISBN 1-4020-8133-2, str. 3-32
  • Walter Krenkel: Keramische Verbundwerkstoffe, WILEY-VCH Verlag 2003, ISBN 3-527-30529-7, str. 23-47
  • Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3-87150-876-4, str. 116

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat