Kei Orihara
Kei Orihara (japonsky 折原 恵, Orihara Kei; * 1948 Šimonoseki) je japonská fotografka.
| Kei Orihara | |
|---|---|
| Narození | 1948 (76–77 let) Šimonoseki  Japonsko |
| Povolání | fotografka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život a kariéra
editovatKei Orihara se narodila v roce 1948 v Šimonoseki v prefektuře Jamaguči v Japonsku. Na studia se vydala do Tokia na Univerzitu Čúó[1] a díky tamnímu fotografickému klubu se začala zajímat o fotografii.[2] Po absolutoriu nějakou dobu pracovala v nakladatelství, než se v roce 1977 stala fotografkou na volné noze. Zaměřila se na focení do časopisů. K jejím rutinním úkolům patřilo ovšem nejen lidi fotografovat, ale také s nimi vést rozhovory.[1][2]
Svou první výstavu Soul South uspořádala v roce 1977.[1] Její projekt spočíval v tom, že fotila lidi sedící v tokijských vlacích.[3]
V letech 1979–1981 žila v New Yorku, kde se spřátelila s modelkou Janou; fotografie z každodenního života této modelky byly vystaveny v Japonsku v roce 1982. Pro jejich úspěch z nich byla vytvořena fotokniha Jana: The New York Girl (1984) a celovečerní promítání pro japonský Playboy.[1] Pozoruhodné na tom bylo především to, že se jednalo o ženský portrét ženy a že k většině snímků Orihara připsala úvahy o tom, jak vnímá rozdíl mezi modelkou a jí samotnou.[4]
V 80. letech byla Orihara v Japonsku už známá fotografka. Ve velkém tvořila interiérové portréty s přirozeným světlem bez blesku.[2]
V roce 1999 vydala knihu Photo Love, autobiografii ilustrovanou fotografiemi. V té době bylo fotografování na vzestupu mezi mladými lidmi a ona doufala, že je tím povzbudí k vnímání fotografií jako nástroje pro propojování lidí a společností.[4]
V souladu se svým zájmem o lidi, kteří se na první pohled zdají jiní, přijala také projekty týkající se třetí generace Korejců v Japonsku[4] a římskokatolíků v prefektuře Nagasaki.[4][5]
Později ve své kariéře se věnovala také panoramatům měst. Fotografovala přístavní města Kóbe, Kitakjúšú a Hakodate[6] a střešní vodárenské věže New Yorku. Z těch nakonec vytvořila i fotoknihu pro děti.[7]
Od roku 2004 do roku 2010 žila Orihara ve městě Athens v Georgii a poté se usadila opět v New Yorku.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Kei Orihara na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Nihon šašinka džiten: Tókyó-to šašin bidžucukan šozó sakka. Příprava vydání Tokijské muzeum fotografie. Kjóto: Tankōsha (Tókjó-to šašin bidžucukan sóšo). ISBN 978-4-473-01750-5.
- ↑ a b c • Words 女の人 男の人 天気 元気 高い 安い 五時半 四分 分かります あのきれいな女の人の名前は何ですか。 山田先生は男の先生です。 いいお天気ですねえ。お元気ですか。 この本はとても高いですね。 あのかばんは安くありませんよ。 今、何時ですか。六時半ですか。 いいえ、六時二十分です。 分かりました。ありがとうございます。 バナナ オレンジ メロン ブルーベリー パイナップル グレープ グレープフルーツ マスコット ネーブルオレンジ ネクタリン キーウィ マンゴ パパイア ココナッツ パッションフルーツ. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-0-203-88233-7. S. 102–102.
- ↑ TANAKA, Naoto. ふるさとの暮らしとつながる五感の風景 (Furusato no kuraši to cunagaru gokan no fúkei; Krajina pěti smyslů, která vás spojí s životem ve vašem rodném městě). Projets de paysage. 2020-12-30, čís. 23. Dostupné online [cit. 2024-11-24]. ISSN 1969-6124. DOI 10.4000/paysage.14232.
- ↑ a b c d 写真(IV複)ビンビン学園vol.8[080725]藤子まい藤崎なぎさ藤屋ペコ. SciVee [online]. 2011-10-16 [cit. 2024-11-24]. Dostupné online.
- ↑ NIPPON SUISAN GAKKAISHI. 2017, roč. 83, čís. 3, s. 303–303. Dostupné online [cit. 2024-11-24]. ISSN 0021-5392. DOI 10.2331/suisan.83_303.
- ↑ ASADA, Jošihiro. 5079 Study on Planning in the Resort Town -Kinosaki- : Part 1. Problems of Town Planning(Housing Problem and Town Planning). Transactions of the Architectural Institute of Japan Summaries of Technical Papers. 1967, roč. 42, čís. 0, s. 863. Dostupné online [cit. 2024-11-24]. ISSN 2433-0035. DOI 10.3130/aijsaxxe.42.0_863.
- ↑ LOCKE, Glenn L.; LA CAMERA, Richard J. Selected Ground-Water Data for Yucca Mountain Region, Southern Nevada and Eastern California, January 2000-December 2002. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.