Kavárna Union
Kavárna Union, zvaná také Unionka, byla kavárna a středisko kulturního života v Praze v 19. a první polovině 20. století. Nacházela se na nároží ulic Národní a Na Perštýně v Braunerově domě čp.342/I.
| Kavárna Union | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa |  Česko |
| Souřadnice | 50°4′56,83″ s. š., 14°25′8,25″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovat
Nejstarší zmínka o domě pochází z roku 1429, kdy stál u hradebního příkopu a můstku za hradbami Starého Města. Podoba budovy z doby kavárny byla dílem raně klasicistní přestavby dle plánů z roku 1789. V domě je k roku 1820 doložena Vídeňská kavárna. Později se kavárna nazývala Union a dům Braunerův, neboť jej vlastnil politik František August Brauner a jeho dcera, malířka Zdenka Braunerová.[1]
V kavárně se svého času setkávala významná část pražských intelektuálů a umělců, například Alois Jirásek, Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek či Antonín Wiehl; z mladší generace např. architekti Pavel Janák, Josef Gočár, malíři Bohumil Kubišta, František Kysela, Josef Lada, spisovatelé Fráňa Šrámek, Eduard Bass, Jaroslav Hašek nebo historici umění Antonín Matějček a V. V. Štech. Legendárním vrchním se stal František Patera, který zde obsluhoval v letech 1907–1925.[2]
Karel Čapek, Eduard Bass a zrušení Unionky
editovat
V roce 1923 se Karel Čapek emotivně postavil proti možnému rušení kavárny Union. V úvodníku Ohrožená památka z 23. ledna vyjmenovával intelektuály, především z oblasti literatury, kteří se v kavárně scházeli. Přirovnal "Unionku" k nejslavnějším literárním kavárnám Paříže a Berlína.[3]
O sedmnáct let později, 20. ledna 1940, se stejnému problému ve stejném deníku věnoval Eduard Bass. Ten již nepoužil Čapkovy citové argumenty o místu, kde se scházely osobnosti, ale hodnotil unikátnost Braunerova domu. Vzal do úvahy, že dům překáží dopravě a navrhl, aby (podobně jako u paláce Metro, stojícího ve stejném bloku domů) bylo v Braunerově domě vybudováno podloubí. Tím by mohl být odstraněn chodník a Národní třída by získala potřebný pruh pro automobilovou dopravu.[p 1]
Na dobových fotografiích je vidět, jak Braunerův dům (označen č. 2) a palác Metro (č.1) vystupovaly oproti ostatním domům do ulice. Návrh Eduarda Basse na vybudování podloubí tuto situaci respektoval a řešil.
Ještě v roce 1941 informoval tisk o výstavbě lešení u domu a přípravách k opravám. Zdálo se tedy, že Braunerův dům bude ještě na dlouho zachován.[4]
Zpráva v Lidových novinách z 17. 4. 1941 hovořila o kavárně Union ještě v přítomném čase, tedy jako o fungující.[4] Nepodařilo se prozatím dohledat, kdy přesně byla kavárna uzavřena, ale stalo se tak téhož roku.[5]
Současný stav
editovat Dům byl zbořen v letech 1949–1950[6] a v letech 1965–1969 nahrazen novostavbou (čp. 342). Ta byla otevřena v listopadu 1969 pod názvem Dům dětské knihy[7] a sloužila nakladatelství Albatros. Na domě je pamětní deska spisovatele dětských knížek a ředitele nakladatelství Bohumila Říhy[8]. Dnes zde sídlí banka.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Nejednalo se o jediný článek Lidových novin bojující za zachování Braunerova domu. V letech 1939-1940 se deník této otázce věnoval minimálně pětkrát.
Reference
editovat- ↑ Umělecké památky Prahy. Staré Město Josefov. Academia, Praha 1996. S. 260
- ↑ Kde se v Praze chodívalo za múzami. www.cesky-dialog.net [online]. [cit. 2016-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22.
- ↑ Lidové noviny, 21.1.1923, s.1, Ohrožená památka
- ↑ a b Lidové noviny, 17.4.1941, s.4, Opravuje se Braunerův dům
- ↑ DOLEŽELOVÁ, Erika. Česko-německé literární vztahy v 1. polovině 20. století. Olomouc, 2013. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Daniel Jakubíček. s. 33–34. Dostupné online.
- ↑ Lidové noviny, 17.2.1950, s.4 (dostupné online v NK ČR), viz:[1]
- ↑ Rudé právo, 2.12.1970, s.5, Zábava, ale nejenom zábava
- ↑ http://www.pametni-desky-v-praze.cz/products/riha-bohumil-na-dome-cp-342-narodni-29-praha-1-stare-mesto/
